Knoflíková válka

CHCI BÝT ZASE MALÝ KLUK. Chci zase řešit tak veliké problémy jako jsou roztržené kalhoty, utrhané knoflíky. Chci chodit s partou stejně bojovně naladěných kamarádů a provést nějakou klukovinu jiné partě na druhém konci městečka. Pozdější vzpomínky na toto vše totiž působí na "dospěláka" jako hřejivý balzám a uklidňující lék na mnohem podstatnější problémy, se kterými se musí denně vyrovnávat. Film, který i přes nepatrně smutnější závěr toto vše muže připomenout, a proto ho velmi rád doporučuji, a to nejen dětem. (02.09.2009)

Možno je na škodu, že ako prvú som videl Barratierovu verziu z roku 2011, pretože v porovnaní s ňou mi prišiel originál trošku menej emotívný, čo asi spôsobil fakt, že v dvojke sa pracuje s motívom vojny. Napriek tomu si myslím, že vďaka skvelým detským hercom ide o veľmi príjemnú rodinnú komédiu... 65% (02.10.2013)

Nemůžu si pomoct, ale "Knoflíková válka" je pro mě jeden z nejzajímavějších dětských příběhů v tom smyslu, že se jedná o zvláštní alegorii na válku, která je kritická, zábavná, ale zároveň do jisté míry i děsivá, protože některé věty zní z dětských úst nevinně, ale dosadit je do dospělých, najednou to má jiný smysl. Tohle staré francouzské pojetí se mi líbilo velmi. (03.08.2017)

Asi som nemal také akčné detstvo alebo sú tie francúzske revolučné deti trochu iné. Nápady im nehýbajú (nahí bojovníci, alkoholová párty), gombíkmi a šnúrkami sa nešetrí, ale z detských filmov by som uprednostnil niečo z domáceho československého prostredia, ktoré je aj môjmu detstvu bližšie. A postavy dospelých v tomto filme ako absolútne karikatúry, okrem učiteľa, mi nesadli, našťastie sa tam dospelí príliš nevyskytovali. Kultový film to zostane asi len pre staršiu generáciu. (11.04.2015)

S tímhle filmem byla hned ruka v rukávě, protože jsem ještě měl tu čest prožít tenhle věk jednak na vesnici, jednak bezpečně mimo dosah PC. Díky tomu jsem se jako povětšinou beznadějně nejmladší člen party domákl vyloženě hollywoodských zážitků jako překonání bojiště, erhm, tedy pole v o číslo větších babiččiných gumákách, soustavné provokování sousedovic psa a mrňavého adoptovaného cikána (možná to byl Arab), který byl takový můj Lovreňák, nakonec zapálil opuštěný kuřín a skončil tak neomylně v pasťáku, negramota jeden, nebo kouření prvních cigaret na vyloženě imbecilních místech jako je fukar od koňskýho seníku. Jelikož se z těchto lidí rekrutovali samí budoucí vandalové, závisláci, podpantofláci a jeden pravidelný návštěvník ostravských bordelů, je jasné, že já to z nich jako poctivý komentátor na CSFD.CZ dotáhl jasně nejdál. Aha, do prdele, vždyť tohle byl původně komentář ke KNOFLÍKOVÉ VÁLCE. Tak tedy - ne geniální, ne nepředvídatelné, zato velice poetické, vtipné, nadčasové dílo o tom, jací jsme (někteří) byli a už víckrát nebudem. Fňuk. (16.07.2009)