Knoflíková válka

Že se scénář předlohy nedrží nijak otrocky, to mi vůbec nevadí; na knížku to ale nemá ani zdaleka. Film je to příjemnej, jeho nejlepší a zároveň nejproblematičtější stránkou jsou ale dětský herci. Uvědomuju si, že je těžký (ne-li skoro nemožný) sehnat třicet kluků, který budou hrát tak přesvědčivě, že nebude znát, že hrajou, pokud ale film neni o nikom jinym, tak to jako dospělej divák prostě neřešit nemůžu. Mimořádně slabej byl třeba hned Janek (André Treton), což je u hlavní postavy celkem škoda; u roztomilýho Martina Lartigua se zase dá leccos odpustit. Takhle vysoký hodnocení (85%) musí odrážet oblíbenost knížky, jinak si to moc vysvětlit neumim. I tak ale samozřejmě budu svejm dětem Knoflíkovou válku pouštět víc než rád. Jo a nemůžu nezmínit geniálně napsanou ústřední filmovou melodii. (22.07.2015)

Možno je na škodu, že ako prvú som videl Barratierovu verziu z roku 2011, pretože v porovnaní s ňou mi prišiel originál trošku menej emotívný, čo asi spôsobil fakt, že v dvojke sa pracuje s motívom vojny. Napriek tomu si myslím, že vďaka skvelým detským hercom ide o veľmi príjemnú rodinnú komédiu... 65% (02.10.2013)

Nemůžu si pomoct, ale "Knoflíková válka" je pro mě jeden z nejzajímavějších dětských příběhů v tom smyslu, že se jedná o zvláštní alegorii na válku, která je kritická, zábavná, ale zároveň do jisté míry i děsivá, protože některé věty zní z dětských úst nevinně, ale dosadit je do dospělých, najednou to má jiný smysl. Tohle staré francouzské pojetí se mi líbilo velmi. (03.08.2017)

Skvělá kniha - skvělý film. Pravda, mluva knižních Lovreňáků a Velraňáků je natolik šťavnatá, že do filmu se jaksi zcela nešikne, ovšem nahého boje se filmaři nevzdali. Jak se říká, papír snese více, než mluvené slovo, i když mám obavy, že v naší vulgární době by klidně někdo ty sprosťárny natočil ( a tím film pěkně pohřbil). Zbytečné zde opakovat nejznámější hlášky, ale: Mám v kalhotách, díru jak trám - taky není špatná. A scéna s granátem? Kde se tam vzal ostrý? V příběhu zkrátka řádí nejen kluci, ale i jejich tatínci. Maminky ne, ty pak přihlížejí, jak rozzuření tatínci mydlí jejich kluky. Jo, to bývaly časy. Dnes už se nejspíš děti perou jen přes počítače...ale tenhle film baví pořád. (07.08.2010)

Velmi půvabný klukovský film o dětství prostém, ale krásném. Vtipný, se špetkou smutku a s vynikající kamerou. Dvě vesnice, dvě klukovské party, svádějící nejednu velkolepou bitvu, válečné manévry, čest, zrada, trest, "spravedlivé" trestání od rodičů, válečné kořisti, válečný fond. Trochu sociální tématika, trochu praktického učení při hrách, pro dnešní mládež dávno zapomenuté dovednosti, romantika dětství, stráveného povětšinou v přírodě. Dnes zcela neznámá věc, drsné, krásné, přebírající návyky i zakořeněnou rivalitu svých rodičů. Z dětí je nutno zmínit především oba znesvářené vůdce: Lovreňáka Lebraca (André Treton) a Velreňáka L'Azteca (Michel Isella), oba dva jsou potrestáni internátní školou, a malý rošťáček Gibus (Martin Lartigue). Z dospělých nutno jmenovat drsného otce Lebraca (Jean Richard), trochu hartusícího otce L'Azteca (Jacques Dufilho), halasného otce zrádce Becaillého (Michel Galabru), a chápajícího učitele (Pierre Trabaud). Příjemný starý závan romantického dětství plného přírody, pohybu, zdravé řevnivosti a soutěživosti, výprasků a té romantiky, kterou už zavál čas. Jaká škoda, ty dobo! Ty! (23.08.2011)