Rodinný film

Moderní festivalový film. Svým chladným minimalistickým stylem možná až příliš připomínající severskou kinematografii, Omerzu nicméně dokázal svému rodinnému dramatu vtisknout pevný svébytný tvar, který jednoznačně vyčnívá nad současnou českou produkcí. Realismus, civilní herecké výkony a, co nejlépe, příběh, který dokáže vydolovat emoce i překvapení. (15.01.2017)

Milhouse sirotkem v české celovečerní verzi. Fungovala na mě ta všudypřítomná melancholie první poloviny, tvořená dobrou kamerou a mrzoutstvím "dětských" postav. I tak mám ale výhrady v podstatě ke všem (lidským) hercům. I Rodinný film totiž trpí tím podivným nešvarem českých filmů posledních let, kdy herci hrají prkenně, jakoby snad hrát ani neuměli (to se týká i Karla Rodena, který se v mých očích podobnému nešvaru vždy celkem vyhýbal). Paradoxně je tak jednoznačně nejpřesvědčivější postavou pes Oto (v podání několika psích herců). Z pohledu české tvorby bezpochyby zajímavý film, bohužel nijak zázračný. 6/10 (07.03.2017)

Nedávno som čítal istú poloironickú polemiku na tému české milostné vzťahy očami cudzinca, žijúceho v Čechách. V podstate sa to príliš nelíšilo od filmu Rodinný film. Akoby naši západní susedia potrebovali na pravdivé komentovanie ich štýlu života cudzokrajný pohľad. Vtedy môže byť objektívnejší. Omerzu urobil od debutu riadny kus vpred a má k tomu slušný scenár, jedno očakávané herecké eso a niekoľko neočakávaných hereckých es vrátane psa. Omerzu necháva veľa priestoru na premýšľanie a možno aj alternatívne významové vysvetlenia viacerých okolností. Nečakané prekvapenie. (31.08.2016)

Zdejší podhodnocení mě už ani nepřekvapuje. Nenechte se ovšem zmást. Rodinný film má prostě všechno co by měl rodinný snímek obsahovat. Úskalí dospívání, první velké lásky, průšvihy ve škole... překvapí rodiče, kteří se ztratí uprostřed oceánu. Navíc se provalí jedno velké tajemství. Největší depku za velmi dlouhou dobu jsem ovšem měl u psích scén, kde náš věrný čtyřnohý přítel musí poblafávat na pustém ostrově a občas jen tak smutně nehybně leží na pláži a vy se modlíte, aby se konečně pohnul. Poctivých 70% (27.02.2024)

Omerzu jde správnou cestou a dokazuje, že když se chce, tak jde za minimum prostředků natočit film, který je na opravdu evropské úrovni. Nedivím se jeho festivalovým úspěchům, protože Rodinný film představuje současnou podobu evropského artfilmu. Příběh zaujme svou košatostí i tím, že konečně nabídne několik nečekaných a nenásilných zvratů, které ho posunou na jinou úroveň, přitom nepůsobí vykalkulovaně, ale naprosto přirozeně. Herecké výkony všech zúčastněných jsou výborné a příjemně civilní a především jejich mluva je realistická a ne vytržená z reality. Oceňuji i záměrně ironický a triviální název a plakát filmu, které v běžných divácích evokují úplně něco jiného, než s čím se ve výsledku setkají. Navíc tu je roztomilý pes působící jako metafora celé rodiny a v závěru vlastně probleskne jakýsi záblesk naděje. Film samozřejmě není bez chyb a zejména tempo je opravdu extrémně pomalé, což je smrtící, protože délka se pak zdá být dvojnásobná a někdy by bylo vskutku potřeba trochu zrychlit, na druhou stranu to tak ale tvůrce určitě chtěl a určitě by si to obhájil, ačkoli některé dlouhé záběry, které neměly žádný vliv na děj, mohly jít pryč. Možná mohl Omerzu jít trochu víc na dřeň a posmutnělou atmosféru ještě prohloubit, to už by asi bylo na průměrného diváka moc. Přes veškeré nedostatky zajímavý a velmi dobrý film, který představuje širšímu publiku jméno tvůrce, jenž dává naší kinematografii naději v lepší zítřky. 70% (21.02.2016)