Ve sklepě

Obrazově dokonalý dokument o tom, co kdo skrývá a odhaluje, je nakonec z poloviny spíše hraným filmem obsazeným reálnými lidmi. Skvělý námět, skvělý film, ale moje velké očekávání bylo trochu zklamané lehce nedotaženou formou. Jinými slovy, kdyby se celý film přestříhal, výsledek by byl asi stejný. Celé to totiž funguje jen díky jednotlivým mikropříběhům, jejichž poskládání za sebe nic moc navíc nepřináší. Ale i tak to stojí za to. Seidl je Roy Andersson z Vídně. A shlédnutí tohoto filmu ve mně vyvolalo přání být Rakušanem. Ale to už je asi trochu jiný příběh. (28.06.2015)

Statické kompozice tvoří jakoby neemoční obraz soukromého světa. Ne, že bych byl překvapen. Spíše to působí tak, že tam nemáte být. Vlastně jste takový kolemjdoucí, který náhodou vidí třeba sado maso ve sklepě, nebo fanouška dechovky - nacismu. Někdy mám pocit, že čím jste více fyzicky odpudivější, tím větší prasečinky provozujete :) ...to jistě není náhoda (Pan Otrok a jeho služba - suverénně nejatraktivnější materiál ze všech). 68%. (26.01.2016)

Samozřejmě je to fascinující, bizarní a šokující a nevím co ještě, ale bohužel taky současně místy silně nudné, takže ačkoli to má jen hodinu a něco, docela se mi to táhlo - na vině jsou mj. všechny ty dlouhé záběry protagonistů, kteří bez hnutí stojí v pozoru před kamerou (což mnohokrát připomene estetiku filmů Roye Anderssona), a člověk neví, co si o tom myslet (hlavou se taky mnohokrát honí otázka, co proboha ty lidi přimělo k tomu, aby se nechali při něčem takovém natočit). Takže ačkoli je to filmařsky asi geniální a Seidl zde vyhmátnul pro mě osobně zcela fascinující téma, přesto jsem se neubránil dojmu, že mě to vlastně zas tak nepřekvapilo, protože osobně už dlouho nemám moc iluze o tom, co dělají lidi, když je nikdo nevidí - a ty sklepy jsou navíc nádhernou antropomorfní metaforou lidského nevědomí - a možná o to víc v zemi, kde žil jeho objevitel, Freud, a která "dala světu" Wolfganga Přiklopila a Josefa Fritzla, a absolutně nepochybuji o tom, že na tyto dvě kdysi hojně medializované kauzy dodnes připadají desítky, možná stovky jiných obětí, jako byla Natascha Kampusch, a které na rozdíl od ní zatím neměly to štěstí, aby se dostaly ven, v čemž mě tento dokument jen utvrdil. (08.06.2022)

Nevím, jestli je namístě smát se tomu. Ale párkrát jsem se smál - např. u teenagerů a u dvojice v mini-baru s veselou hudbou. Jinak jsem ale myslel víc a víc na větu, která zazněla před filmem v úvodu V. Hendricha, kde citoval Hanekeho vyjadřujícího se k jinému Seidlovu filmu, tady to ale sedí mnohem víc: "Pohled do pekla." V něčem strašně beznadějný a děsivý film, ne ale zobrazováním nějaké hrůzy, jako spíš mrtvolné jalovosti. Ten záběr na teenagery funguje jako kapka naděje, i když jen teoretická či potenciální. Jinak ale tento film samozřejmě nejde brát jako nějakou obecnou či definitivní zprávu o dění v rakouských sklepích, sám se ani o nějaký dojem komplexnosti či objektivnosti nesnaží. Je jasné od začátku, že film bude o právě těch lidech, kteří k natáčení dali souhlas, a o ničem jiném. Jde spíš o konstatování, informaci o těchto několika jedincích a jejich zájmech, a co se děje v statisících jiných sklepů, se samozřejmě nikdy nedozvíme a nikdo žádnou statistiku nesestaví. Ale přináší jistou představu.. Nejvíc fascinující je samozřejmost a smířenost, se kterou o sobě protagonisté filmu mluví. (19.04.2016)

Do filmu jsem šel aniž bych věděl kdo ho natočil, ale už po pár minutách mi bylo jasný, že v tom má prsty Ulrich Seidl. Forma vyprávění je podobná jako u jeho staršího filmu Psí dny. Opět máme možnost sledovat pestrou škálu rakouských obyvatel a jejich kostlivce schovávající nikoliv ve skříni, ale ve sklepě. Podle mě ale tenhle kousek nemá takovou sílu a nedosahuje takových kvalit jako film Psí dny. Kdybych neviděl film Psí dny určitě bych hodnotil vyšším počtem hvězd, ale takhle mě to už nijak zvlášť nemohlo překvapit. Navíc tady bylo na můj vkus moc dechovky. Proto je mé hodnocení 4 slabší hvězdy. (21.03.2016)