Oko v oblacích

Včera som si náhodne pozrel druhú časť filmu, zaujala ma, a tak som si dnes plánovane pozrel prvú časť. Aj keď filmy tohto typu nejako zvlášť neobľubujem, tento bodol do osieho hniezda. Ľudia z dedinského prostredia dobre vedia, o koľko je ťažšie zabiť domáce zviera na prípravu jedla, ak mu predtým dali meno. Vojaci rovnako dobre vedia, o koľko ľahšie je stlačiť gombík a zabiť niekoho v diaľke, než použiť zbraň zoči voči. A úplne najlepšia je úloha právnikov a politikov. Tí by všetko chceli riešiť, ako v Němcovej rozprávke O chytré horákyni, ktorú som si v detstve často púšťal z bakelitovej platne. Teda ani vo dne, ani v noci, ani pešo, ani na voze, ani nahá, ani oblečená. A hlavne zbaviť sa akejkoľvek zodpovednosti. Jediný z nich, ktorý zaujal racionálny postoj bol minister zahraničných vecí USA. Vojenské operácie musia vykonávať vojaci podľa vojenských pravidiel bez zasahovania politikov. Politický dohľad nad armádou sa má vykonávať iba na parlamentnej a vládnej úrovni, nie na operačnej a taktickej. Oko v oblakoch považujem za mimoriadny film, ktorý spočiatku ani tak nevyzeral. (21.02.2021)

Měl jsem nervy a obrovskou chuť ty politiky seřezat na ,,valnou,, hromadu. Můžeme zabít holčičku a nebo oni můžou zabít 80 lidí, včetně holčiček, je jednoduchá rovnice. Jestli to nějaký politik, nebo právník nedokáže pochopit, nebo se bojí o ohrožení kariéry, není o moc lepší než ti co ty zvěrstva dělají. Rozhodli zastupovat občany a tímhle přístupem občany ohrožují. Druhou věcí ovšem je, to neustálé montování se do problémů těhle muslimských zemí. Čím větší vojenská angažovanost, tím je to horší. P.S 1 Hezké záběry dronů a z dronů. (spoliler ) P.S 2 Ani náhodou by střela Hellfire nezničila vedlejším účinkem betonovou 40 cm silnou zeď, vzdálenou řadu metrů od domu. http://www.military.cz/usa/air/in_service/weapons/ag_missiles/agm_114/agm_114.htm (28.06.2016)

"Nikdy nehovorte vojakovi, že nepozná cenu vojny!..." Helen Miren je moja obľúbená herečka a práve tento jej momentálny vek jej sluší a v posledných rokoch má šťastie na samé zaujímavé roly a pomerne úspešné filmy. Tento film je špionážnym filmom ako sa patrí. Napätie sa buduje postupne, herci majú čo hrať a aj keď je vo filme veľa dialógov, sú k veci a rozhodne nie sú nudné. Asi si počas filmu budete klásť otázku či je súčasná technika skutočne takto ďaleko a ak áno, prečo to nefungovalo s esami ako Usáma a podobná háveď..., ale to vám zážitok nepokazí. Scéna s chlebom tesne pred výbuchom je majstrovská ukážka účinku strihu, hudby a extrémneho napätia, ktoré z tejto kombinácie vzíde. Zdá sa, že celý film smeroval k tejto jedinej silnej scéne a tomu ja hovorím vygradovanie, fakt skvelé. Film je venovaný pamiatke Alana Rickmana a myslím, že to bola pekná rozlúčka s týmto skvelým hercom. Smutný záver tiež trochu vybočuje zo zabehaných štandardov a môže zaskočiť. 80%. (14.09.2016)

Naturalisticky silné. Povolání vojáka není zrovna vždy šlechetné poslání. Znervózňující prvek zabíjení, když děti umírají zbytečně. Nepřikláním se k tomu, že je to správné, ale pravidla přežití jsou dané. Myslím, že pravda je nepochybně v jediném, zákrok proti všem teroristům by měl být rychlý a nesmlouvavý, ne polovičatý. Neboť, jak praví Edmund Burke, k vítězství zla stačí, když slušní lidé budou sedět se založenýma rukama. A já dodám, že jinak poté budeme zralí na odpis. (05.09.2016)

Zachycení rádoby globálního byrokratického (a politického) procesu předcházejícímu případnému protiteroristickému dronovému útoku na území spřáteleného státu, kdy je třeba učinit Sofiinu volbu, zda udeřit i navzdory obětem na civilním obyvatelstvu. Čas neúprosně běží, napětí roste, politici si přehazují odpovědnost, zúčastněné začíná hlodat svědomí, svou roli hraje vyšší princip a... Rozjeté je to výtečně a do poloviny není mnoho co vytknout. Má to ovšem jeden problém. A sice že Hood s postupující stopáží ztrácí odstup a lacině i zbytečně tlačí na emocionální strunu. O kolik více by sem sedl na první pohled chladný až odosobněný čistě procedurální přístup, který by doslovně neříkal divákovi, co si myslet a co cítit a byl by tedy v důsledku nepoměrně působivější a mrazivější způsobem, kterým toho umí docílit kupříkladu Greengrass či Lindholm. Každopádně i tak solidní válečné drama, které navzdory tomu, že v něm všichni celou dobu sedí, má dravé tempo, nenudí a má co říci (jen to říká ostudně doslovně). Jen ta látka nabízela prostor pro více než pouze pro "solidní válečné drama", ovšem to by za kamerou nesměl být rutinér bez stylu jakým Hood je. (09.07.2016)