Četníci z Luhačovic

Klasický model, který dnešní ČT pro svou původní tvorbu nastolila, je doržen i zde. Vezmete prachů jak sviňa, nasolíte je do prvorepublikové výpravy, hudbu zadáte nějakému volovi s domácími klávesami za pár šupů, scénář nezdáte člověku, který by uměl psát, obsadíte 90% ansámblu herci, kteří něumějí hrát, na režisérskou stoličku posadíte Arichteva, který neumí režírovat --- a máte divácký hit! Seriály První republika a Já, Mattoni, byly telenovely jako hrom. Po prvním díle Četníků z Luhačovic vidíte, že to telenovela být nemůže, ale stejně to tak vypadá a stejně tak debilně se to odehrává, odvíjí a bezpochyby to tak bude i ve zbývajících 11ti dílech. Kriminálka Zedníček. (08.01.2017)

Četníci z Luhačovic jsou jedním z ukázkových příkladů, proč se vracím k filmům a seriálům, které jsem při prvním zhlédnutí ohodnotila odpadem. Když seriál poprvé začala vysílat Česká televize, která seriál propagovala jako volné pokračování Četnických humoresek, nebyla jsem schopná ani ochotná seriál vnímat jako něco jiného než trapnou parodii. Když ale emoce časem opadly, ve finále se z Četníků z Luhačovic vyklubal docela slušný seriál. Je velká škoda, že jeho kvality tak extrémně kolísaly s každou epizodou, protože třeba Tabačka, Evička nebo Bestie, popřípadě dějová linka s rodinou Podhájských si přece jenom srovnání s Četnickými humoreskami zaslouží. Většinou se ale bohužel Četníci z Luhačovic snažili o komediální nádech, díky čemuž si ale paradoxně vysloužili nálepku již zmíněné hodně špatné parodie. Také mi vadilo, že ve většině epizod byly kriminální případy posunuty na druhou kolej na úkor řešení osobních životů všech četníků, což bohužel tříštilo atmosféru ještě více. Na druhou stranu ale soukromá dějová linka postavy Martina Donutila mě alespoň bavila a její uzavření pro mě nakonec přece jen emotivní bylo. Každopádně jsem ale ráda, že druhá řada nikdy nevznikla a doufám, že ani nevznikne. Kdyby se tvůrci pustili jenom cestou čistého a seriózního dramatu, tak bych možná názor změnila, ale to by asi bohužel nemělo takovou sledovanost. (15.04.2024)

Pro natočení dalšího detektivního seriálu zvoleno zajímavé neokoukané téma počátku samostatného Československa. Interiéry a kostýmy jsou povedené, bez rušivých prvků. Dějově jednotlivé díly kolísají, což je do velké míry způsobeno konkrétními veliteli stanice. Langmajerova postava je úplně zbytečná a díly s ním se dostávají na hranici absurdní komedie. Jestliže se tímto seriálem mělo vzpomenout na skutečné četníky, tak důstojně a ne tímto způsobem, kdy si člověk udělá obrázek na základě seriálu a řekne si, že polovina byli blbci a druhá zelenáči. (08.03.2017)

Velmi rozpačitý rozjezd (první tři epizody), po kterém následovaly velmi dobře zvládnuté díly. Byla by chyba nevidět, že příběhy nejsou špatně dějově vystavěné, postavy slušně napsané a skvěle zahrané. Spíš je problém v tom, že to nemá úplně tu správnou atmosféru a na seriálu je velmi znát, že se v ní do jisté míry odráží dnešní doba (u takových Četnických humoresek jev takřka nepatrný). Což samo o sobě nemusí být na závadu, jen to nevytváří ten kýžený efekt, že divák věří, že by se to doopravdy mohlo odehrávat v tehdejší době. Nicméně medvědí službu seriálu prokázala ČT, která ho prezentovala jako nástupce Četnických humoresek, přes podobnost doby a tématu, to seriálu spíše uškodilo (byť podobnost tady samozřejmě je, ale netřeba ji zdůrazňovat více), protože Četnické humoresky byl výjimečně zdařilý projekt, takový jakých žádná česká televize nemá mnoho, proto se v jejich stínu Četníci z Luhačovic mohou jevit jako o něco horší seriál, než jsou. Do jisté míry neprávem. 65% (25.03.2017)

Víte, proč je hovno hnědé? Je to kvůli žluči. Ta je sice tmavě žlutá až žlutozelená, ale obsahuje bilirubin, což je takový ‚odpad', který vzniká ze starých, pro tělo jich nepoužitelných červených krvinek. Ve střevě ho rozkládají bakterie na dvě části – jedna bezbarvá se vstřebá do krve a vyloučí se močí, druhá se oxiduje na různě barevné sloučeniny, nejčastěji právě v odstínu hnědé, a odchází ven z těla s výkaly. A pointa? Žádná, snad jen, že mi povídání o hovně přijde zábavnější, než Četníci z Luhačovic, ve kterých se Donutil s Jaškówem tváří tak, jako že je hraní hodně bolí a není se co divit, když jsou tak blbí, že je musí na banální stopu přivézt matka jednoho z nich. A komentovat Zedníčkův pseudo-akcent nebudu, to by bylo jako babrání se v hovnech. (28.01.2017)