Maminčin zámek

Toto pokračování snímku Tatínkova sláva v sobě v mnohém jistě nezapře stejného autora předlohy (francouzského spisovatele Marcela Pagnola) i stejného režiséra. V prostředí prosluněné Provence tak se můžeme znovu setkat s rodinou malého Marcela a prožívat s nimi řadu lehce úsměvných situací (včetně  Marcelovy první dětské lásky). Svým celkovým charakterem i některými jednotlivostmi mi přitom tento film připomíná Svěrákovu Obecnou školu. Konkrétně jde hlavně o téměř totožnou scénu, kdy se malý klučina ošklíbá nad rybím tukem, který mu dává maminka před jídlem. A pak je tu jakýsi posmutnělý epilog, který mi připomněl situaci z Obecné školy, kdy Edův kamarád přijde výbuchem výbušniny o několik prstů na ruce a uvědomuje si přitom, že si už patrně nikdy nezahraje na svou milovanou tahací harmoniku. Marcel přišel v dorostenecké věku o víc, než o možnost hrát na tahací harmoniku... Musím říct, že mě daný závěr Maminčina zámku na první dobrou trošku zaskočil. Pak jsem si ale spolu s vypravěčem tohoto filmu řekl: Nu což, "takový už je lidský život. Pár radostí, který brzo vystřídá neutuchající žal. Ale tohle dětem raději neříkejme..." (11.01.2023)

Zdařilé pokračování snímku Tatínkova sláva, nese se v úplně stejném duchu, velice příjemné, milé, pohodové a ta atmosféra je kouzelná.. Prázdniny mají v dětství své nezaměnitelné místo, krása francouzského venkova i přírody je zřejmá, no a když se točí film s láskou, je to znát, pro mě filmové pohlazení.. (10.01.2023)

O niečo dospelejší príbeh oproti Oteckovej sláve a o jednu hviezdu viac. Prvá obetavá láska a sklamanie, ale takto smutné udalosti som nečakal od detského filmu, a trochu tým prestáva byť detský. Záver našťastie smutný nie je, ale určité rozčarovanie z osudov malého veľkého hrdinu mi zostalo. –––– Když ti teď děvčata dávají spolkout kobylky, co od nich budeš muset spolknou později? –––– Takový už je lidský život. Pár radostí, které velmi brzy vystřídá neutuchající žal. Ale tohle dětem raději neříkejme. (12.12.2015)

Oba "díly" vznikly patrně zároveň. Pokračování nezačíná šťastně, dobrodružství s malou "aristokratkou" je trochu otravné, pak se ale ilegálním procházením po pozemcích na břehu marseilleského vodovodu vracíme do klukovských let a laskavost vypravěčská snoubená s laskavostí filmařskou si nás získá. Ale ten konec, ach ten konec, to kruté bilancování, ničí veškerou poetiku a vrácí nás vstříc tvrdé životní realitě. Snad jediný příklad dabingu vzniklého po roce 1990, ve kterém počet herců ve filmu = počet dabérů ve studiu. (14.04.2013)

Nádhera! Jinak se to snad ani nedá popsat. Jestliže jsem byl nadšený z filmu Tatínkova sláva, tak z filmu Maminčin zámek jsem prostě unešen. Líbilo se mi to o stupínek více než Tatínkova sláva, oproti prvnímu filmu zde totiž přibylo i trochu napětí a hlavní hrdina Marcel je poprvé zamilován a dává na určitou dobu vale běhání v kopcích. Ale opět nemohu nezmínit tu úžasnou atmosféru, kterou na mě tenhle film přenesl. Léto, svoboda, dětství, bezstarostnost, příroda, optimismus. Ten film je tak dokonalý, že nemám co vytknout. Škoda jen velmi smutného konce, po kterém se člověk vrátí zpět do reality občas velmi krutého života. Ale jedná se opravdu o úžasný poetický zážitek, který se jen tak u nějakého filmu nevidí. A proto uděluji pět hvězdiček a děkuji všem, kteří se na obou filmech podíleli, protože tyto filmy jsou skvost! (14.05.2008)