Le Château de ma mère
Mamičkin zámok
My Mother's Castle
Režie:
Yves RobertKamera:
Robert AlazrakiHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Philippe Caubère, Nathalie Roussel, Didier Pain, Thérèse Liotard, Julien Ciamaca, Victorien Delmare, Joris Molinas, Julie Timmerman, Paul Crauchet (více)Obsahy(1)
Francouzský film Maminčin zámek je volným pokračováním filmu Tatínkova sláva, natočeném podle knihy význačného prozaika a dramatika Marcela Pagnola. Znovu se vracíme do voňavé, prosluněné Provence, kde v jejích kopcích prožívá své kouzelné dětství jedenáctiletý chlapec. Poznává svou první dětskou lásku, lidské přátelství i zlobu a především naždy se zamilovává do tohoto jedinečného kraje... Rodina bydlí v Marseille a své víkendy a prázdniny tráví v domku uprostřed kopců. Pravidelnou cestu do přírody si postupně zkracuje přes soukromé pozemky cestou podél veřejného kanálu. Bývalý tatínkův žák, nyní hlídač kanálu, jim půjčí klíč, kterým otevřou průchozí dveře a tak, nepozorováni, přebíhají v přítmí zámeckých zahrad se svými kufry a strachem z prozrazení. Jednou je však nachytá nevrlý, veledůležitý hlídač a Marcelův otec, poctivý učitel Josef, těžce snáší pocit provinění stejně jako maminka Augustina. Ale nádherné vzpomínky na dětství, ze kterých Pagnol čerpal celý svůj život, nemůže narušit ani tato událost, která ostatně dopadne tak, jak si to celá rodina zaslouží. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (64)
"Le chateau de ma mere" . Zni to tak krasne a poeticky jako film samotny. Pro me naprosto srdcova zalezitost, i kdyz tam nikdo nejezdi na lyzich. Jeden z mala filmu, u kterych si rikam, ze leto, teplo a slunicko muzou mit prece jen neco do sebe. Asi mi to necim propomina me detstvi u babicky, kde se taky behalo po kopcich a poradali se denni vypravy "na otakarky" a nocni "na lisaje". ()
Oba "díly" vznikly patrně zároveň. Pokračování nezačíná šťastně, dobrodružství s malou "aristokratkou" je trochu otravné, pak se ale ilegálním procházením po pozemcích na břehu marseilleského vodovodu vracíme do klukovských let a laskavost vypravěčská snoubená s laskavostí filmařskou si nás získá. Ale ten konec, ach ten konec, to kruté bilancování, ničí veškerou poetiku a vrácí nás vstříc tvrdé životní realitě. Snad jediný příklad dabingu vzniklého po roce 1990, ve kterém počet herců ve filmu = počet dabérů ve studiu. ()
Všichni jsou tu na sebe tak hrozně hodní a moc si pomáhají, až se člověk vlastně diví, že žijí ve světě, do kterého má co nevidět zasáhnout velká válka. V tomhle tom rádoby rozjímání nad krásami přírody a mezilidských vztahů pak celkem akutně absentuje nějaký ucelený příběh. Sled identických epizodek, které skoro vždy končí poukázáním na neskonalou lidskou dobrosrdečnost a pár záběrů na krajinu Provence ho rozhodně nahradit nedokážou. ()
O niečo dospelejší príbeh oproti Oteckovej sláve a o jednu hviezdu viac. Prvá obetavá láska a sklamanie, ale takto smutné udalosti som nečakal od detského filmu, a trochu tým prestáva byť detský. Záver našťastie smutný nie je, ale určité rozčarovanie z osudov malého veľkého hrdinu mi zostalo. –––– Když ti teď děvčata dávají spolkout kobylky, co od nich budeš muset spolknou později? –––– Takový už je lidský život. Pár radostí, které velmi brzy vystřídá neutuchající žal. Ale tohle dětem raději neříkejme. ()
Kdo četl nádherný román Pagnola Jak voní tymián pozná, že Yves Robert je jeho milovníkem. Tak nějak si určite čtenář představoval jeho filmovou podobu. A kdo knihu nečetl- zatouží si ji po shlédnutí filmu přečíst (třeba i jako vynikající audioknihu v podání V. Beneše - který, mimochodem, zde mnoho let předtím skvěle nadaboval Marcelova tatínka Josepha). ()
Reklama