Barva vítězství

Film střídá lepší i horší momenty, proto takové hodnocení. Místy lehce předvídatelné, což je s ohledem na téma filmu asi pochopitelné, ale někdy to bylo i důsledkem slabšího scénáře. Moc se mi nezamlouvala výprava a nesedlo mi ani obsazení - konkrétně třeba Barnaby Metschurat, který toho Goebbelse svým strnulým projevem až přehrával. (11.09.2016)

Olympiáda v Berlíně je událost, která stála za pořádný film. Příběh Jesse Owense je jeden z těch nejdůležitějších a nejlepších momentů v historii Olympijských her. Film se ale nezaměřuje pouze na jeho příběh. Šikovně zabírá tehdejší atmosféru v Americe a v nacistickém Německu. Jsem hodně rád za to, že režisér Hopkins udržel sportovní klišé na velmi přijatelné úrovni. Není to takový ten typický americký film, kde outsider projde přes řadu strastí až do finále, ale spíš se zaměřuje na reakci a zákulisí Olympiády. Každý ví, že Jesse vyhraje a proto nebylo nutné vsunout zbytečné a vymyšlené zvraty. Ve srovnání s jinými filmy s rasovou tématikou je to veselý příběh bez výraznějšího překážek. Spíš celou dobu nutí diváka myslet na nadcházející události druhé světové války. Jesse ukázal, že sport a politika se nemají míchat, ale zároveň ukázal, jak obrovský vliv může mít několik vteřin na trati. (07.12.2016)

Sportovní filmy, které se váží k Berlínu 1936, jsou pro mě naprosto zásadní téma. A do této podskupiny patří obrovská množina životopisů, dokumentů, polemik a dalších materiálů, protože právě tylo letní olympijské hry ovlivnily život nespočetných osobností té doby a staly se tématem analytického výzkumu odborníků napříč mnoha obory. Tentokrát tu máme životopis Jesseho Owense (1913-1980), toho legendárního Afroameričana, který to neměl snadné doma v USA (mějme na paměti, že ještě jeho prarodiče byli otroci) a ve Třetí říši o něj také nebyl zájem. Přesto zvítězil. Což je materiál na skvělé drama samo o sobě. Přesto Stephen Hopkins nešel po povrchu a nenatočil líbivý kýč ani agitku, ale naopak šel po hranách tématu. A tak tu máme kromě příběhu Owensovy kariéry v podání výtečného Stephana Jamese, také geniální zobrazení Leni Riefenstahl, kterou Carice van Houten zahrála poprvé jako skutečného člověka, který si našel cestu ke svému filmu navzdory věčným půtkám s nacistickou elitou. A v neposlední řadě je tu luxusní výkon Jeremyho Ironse, který hraje Averyho Brundage, což byla opět nesnadná postava člena Mezinárodního olympijského výboru, který nahradil Ernesta Lee Jahncke (odpůrce proti konání her ve Třetí říši). (10.07.2024)

Ano, nejlepší scénáře píše život. Tady si paní Vodnídomová ale připsala tolik nezajímavé vomáčky, až by jí člověk do ruky péro už nikdy nedal. Nebo klávesnici, to je fuk. Kromě hlavní role se ani casting moc nepovedl. Sudeikis je komik a vážná role mu absolutně nesedne. Gébls je zde jak figurka z Monopolů, u van Houtenové si přejete, aby natočila úplně jiný typ filmu a ostatní jen přicmrndávají. Vlastně Irons je standardně ok, málem bych zapomněl. Olympiáda má naštěstí slušné tempo, ale samotné závody jsou bez šťávy. Režisér asi nikdy žádné závody neviděl. Všem naštěstí kryje záda příběh samotný a otevřená kritika pokrytectví USA národu. (12.02.2017)

Německo si řeklo, že byli pěkný svině v té době. Kanada si řekla, že USA je takovou sviní po celou svou existenci, akorát to tolik nevyřvává. Tak se rozhodli natočit film o Jessem Owensovi. Černoch, který se doma v USA setkává na každém rohu s rasismem a přijede do země, kde může bydlet i obědvat společně s ostatními (i bělochy). Jenže ne všechno je takové, jak se na první pohled zdá. Protože, i když by Olympiáda, měla být jenom o sportu, tenhle rok to muselo být jinak. Tentokrát to nebylo jenom o závodění. Bohužel, zatímco v Německu už koncentráky nestaví a v USA nemusí černoši sedět v autobuse na zadních sedadlech, příliš se toho za těch 80 let nezměnilo. Alespoň ne v myšlení lidí. (17.08.2016)