Barva vítězství

Těch filmů o barevných sportovcích (a nejen sportovcích), kteří se dokázali prosadit navzdory rasové segregaci, už bylo mraky a ještě jich mraky bude a Race je v tom pytli podobně laděných snímků někde veprostřed. Ničím neuráží, ale ani ničím nevyniká. Ovšem ona je otázka, jestli se dá v téhle šablonovité tématice přijít s něčím novým, což je tak trochu paradox, protože Jesse Owens byl vlastně ten první. V první části filmu mě nejvíc bavily pasáže, které se netýkaly přímo Owense. Jednání v zákulisí amerického olympijského výboru, návštěva amerického emisara v Třetí říši a dohadování podmínek, za jakých by američtí atleti přijeli, to bylo fajn. Owensův příběh byl klasickým sportovním klišé, které sice nebylo špatně natočené, ale nijak mě neoslovilo. Samotné olympijské hry se celkem podařily, ačkoliv i tady to místy hodně smrdělo kýčem. Herecky celkem fajn, akorát ani tady se nepodařilo najít toho správného Goebbelse. 60% (24.05.2016)

Další z antirasistických sportovních snímků tentokrát o Jesse Owensovi, který na olympiádě v Berlíně dokázal porazit nacistickou ideologii méněcenných ras. Škoda, že Američané nenechali ze zištných důvodů ve štafetě běžet dva Židy. Vyvážený historický pohled na události směřující k OH 1936 netočili Amíci, ale z větší části Evropané, což je příjemná změna. Za 3,5 hvězdy. (25.05.2016)

Načančaná dobová atmosféra mě nadchla, ale bohužel se to dost vleče a těch dilemat jestli má, nebo nemá závodit bylo moc. Druhá půlka na olympiádě je rozhodně lepší. Nacistická monumentálnost funguje a bavil mě ten Goebbels. Šla z něj mrazivost. Kontrasty mezi rasismem v Německu a Americe nebyly špatně podané, ale bohužel je ten film moc dlouhý a používá všechny propriety cukrkandlového životopisného filmu. (12.03.2017)

Stephen Hopkins sa pochlapil a 20 rokov po slusnom filme Lovci Lvu prisiel s dalsim namkanym filmom. Je to pribeh cernosskeho bezca, ktory sa zucastnil olympijskych hier roku 1936. Dzes Ouvns, taxa volal ten cernossky bezec, no a teda aj par slov k nemu. Nejde tu ani tak o pripravu, i ked ta je drsna, to jo, mne ide o par slov k nackom. Ja je vseobecne znamo, hysteriu, teda pardon, historiu pisu vitazi, a Hytler osobne odmietol podat ruku Dzesovi Ouvnsovi. Hytler sa osobne zucastnil prveho dna zvedavo, dna 2. 8. 1936, a osobne zablahozelal Hansovi Wollkeovi, ktory ako Prvy Nemec ziskal zlato na Olympijskych Hrach od 1896. Potom uz neblahozelal nikomu, teda ani cernosskemu bezcovi : 95 % (29.08.2020)

S. Hopkins akoby z filmového revíru vycúval a posledné roky sa venuje skôr seriálom. Dúfam, že po tomto úspechu sa vráti a bude točiť filmy. Berlínsku olympiádu z roku 1936 nám ukázal z niekoľkých uhlov a to nielen vďaka talentovanej režisérke Leni Reifenstahlovej, ktorú vo filme hrá C. van Houtenová známa z filmu Čierna kniha. Máme tu černošského pretekára, rasizmus, bojkot a hlasovanie o účasti USA na olympiáde, ale i pohľad z nemeckej strany, ktorá popri zdobení ulíc stíha vyháňať i nakladať na nákladné autá Židov i všetkých nepriateľov nacistickej strany. Film je urobený kvalitne, obsadený zvučnými menami, hlavne vo vedľajších úlohách a to hlavné - je skutočný. Atmosféra vtedajšej doby sa vydarila, niektoré zábery z berlínskeho štadióna pôsobia trochu umelo, ale to je len malá vada na kráse. Najväčší problém vidím v obsadení Goebelsa, ktorého by som jednoznačne preobsadil, herecky nič moc a podobnosť veľmi slabá presnejšie takmer nulová. 80%. (04.12.2016)