Barva vítězství

„Nejsou černí a bílí. Jsou rychlí a pomalí…“ Strhující příběh o tom, jak jeden černošský chlapík z Ohia jel do Berlína na olympiádu a "nakopal tam Hitlerovi zadek". Není to přitom jen sportovní drama ale i docela silná výpověď a vlastně i obžaloba rasistických poměrů v Americe té doby. Zvláště ta závěrečná scéna, kdy Owen musí jít na oslavu do Bílého domu služebním vchodem, ta mě fakt dost dostala a díky tomu zaokrouhluji nakonec na 5 hvězdiček, i když možná by se několik výhrad našlo (ke střihu asi především). Celkově jde ale bezesporu o velmi silný příběh, ať už jde třeba o to Owensovo dilema zda na olympiádu do Berlína vůbec jet či nejen, nebo též situace před jeho posledním kvalifikačním skokem (fair play gesto od největšího konkurenta německého skokana Luze Longa). A jeho filmová podoba (s možná místy přeci jen s trošku patetickou hudbou) určitě stojí za shlédnutí. (17.10.2022)

Najprv by si mal každý pozametať pred vlastným prahom, až potom strkať nos do cudzích záležitostí a kritizovať ich... O tom, aj keď sa to tak na prvý pohľad nejaví, je celý film. Kostra dejovej linky sa zaoberá príbehom prvého černocha-športovca, ktorý sa dokázal medzinárodne presadiť aj napriek krajne nepriaznivým podmienkam. Námetovo teda výborné, ale samotné spracovanie ma po dramatickej stránke až tak nechytilo. Zbytočne naťahované pasáže ubíjajú takmer celý stred filmu. Netvrdím, pohľad do zákulisia príprav na olympiádu s prímesou politiky a pár intríg bol celkom fajn, ale bolo toho na mňa moc. Ani postava Goebbelsa ma nijak zvlášť nenadchla - herec typovo úplne mimo, priam až rušivo. Naproti tomuto všetkému ma ale podstatne viac zaujala myšlienka, ktorá sa tu vlastne tiahne celým filmom o tom, ako sa vtedajšia americká verejnosť pohoršovala nad hitlerovskou fašistickou politikou a pritom u nich doma chodili afroameričania takmer po kanáloch, v lepšom prípade vchodom pre personál. Prišlo mi to smiešne. Páčilo sa mi ako boli americkí černoškovia po pricestovaní do Berlína prekvapení, keď sa dozvedeli, že nebudú žiadne separátne miestnosti len pre bielych a len pre čiernych. Všetko to bolo podtrhnuté nevinnou poznámkou jedného z nich, že nacisti majú asi len takú zlú povesť, ale že inak sú celkom fajn - poznámka, ktorá povie všetko a je minimálne na zamyslenie. 70/100 (07.06.2016)

Stephen Hopkins sa pochlapil a 20 rokov po slusnom filme Lovci Lvu prisiel s dalsim namkanym filmom. Je to pribeh cernosskeho bezca, ktory sa zucastnil olympijskych hier roku 1936. Dzes Ouvns, taxa volal ten cernossky bezec, no a teda aj par slov k nemu. Nejde tu ani tak o pripravu, i ked ta je drsna, to jo, mne ide o par slov k nackom. Ja je vseobecne znamo, hysteriu, teda pardon, historiu pisu vitazi, a Hytler osobne odmietol podat ruku Dzesovi Ouvnsovi. Hytler sa osobne zucastnil prveho dna zvedavo, dna 2. 8. 1936, a osobne zablahozelal Hansovi Wollkeovi, ktory ako Prvy Nemec ziskal zlato na Olympijskych Hrach od 1896. Potom uz neblahozelal nikomu, teda ani cernosskemu bezcovi : 95 % (29.08.2020)

Ano, nejlepší scénáře píše život. Tady si paní Vodnídomová ale připsala tolik nezajímavé vomáčky, až by jí člověk do ruky péro už nikdy nedal. Nebo klávesnici, to je fuk. Kromě hlavní role se ani casting moc nepovedl. Sudeikis je komik a vážná role mu absolutně nesedne. Gébls je zde jak figurka z Monopolů, u van Houtenové si přejete, aby natočila úplně jiný typ filmu a ostatní jen přicmrndávají. Vlastně Irons je standardně ok, málem bych zapomněl. Olympiáda má naštěstí slušné tempo, ale samotné závody jsou bez šťávy. Režisér asi nikdy žádné závody neviděl. Všem naštěstí kryje záda příběh samotný a otevřená kritika pokrytectví USA národu. (12.02.2017)

Sportovní filmy, které se váží k Berlínu 1936, jsou pro mě naprosto zásadní téma. A do této podskupiny patří obrovská množina životopisů, dokumentů, polemik a dalších materiálů, protože právě tylo letní olympijské hry ovlivnily život nespočetných osobností té doby a staly se tématem analytického výzkumu odborníků napříč mnoha obory. Tentokrát tu máme životopis Jesseho Owense (1913-1980), toho legendárního Afroameričana, který to neměl snadné doma v USA (mějme na paměti, že ještě jeho prarodiče byli otroci) a ve Třetí říši o něj také nebyl zájem. Přesto zvítězil. Což je materiál na skvělé drama samo o sobě. Přesto Stephen Hopkins nešel po povrchu a nenatočil líbivý kýč ani agitku, ale naopak šel po hranách tématu. A tak tu máme kromě příběhu Owensovy kariéry v podání výtečného Stephana Jamese, také geniální zobrazení Leni Riefenstahl, kterou Carice van Houten zahrála poprvé jako skutečného člověka, který si našel cestu ke svému filmu navzdory věčným půtkám s nacistickou elitou. A v neposlední řadě je tu luxusní výkon Jeremyho Ironse, který hraje Averyho Brundage, což byla opět nesnadná postava člena Mezinárodního olympijského výboru, který nahradil Ernesta Lee Jahncke (odpůrce proti konání her ve Třetí říši). (10.07.2024)