Muž, který poznal nekonečno

Problém není v tom, že submisivní autista Ramanujan není dramaticky kdovíjak nosnou postavou pro filmový životopis, protože tou je dle mé optiky každý, akorát je třeba přizpůsobit k němu přístup. A sem se pokusy o 'velkou' filmařinu se smyčci, dramatickým historickým pozadím a překulisovanými panoramaty nehodí. Díky tomu totiž film spadne do klasického post-koloniálního vnímání, definovaném bohatými muži s dýmkou a klobouky, které protagonistovi altruisticky něco umožňují, zatímco on nemá prakticky žádnou možnost jakkoli vstoupit do svého příběhu, který mu dává jen jednu roli, tedy dělat dokola to samé, dokud se Jeremy Ironsovi nepodaří to nějak zkoulet, aby bylo dosaženo matematikova uznání. Tento nedostatek se snaží film doházet skutečně šíleně zoufalou linií gumové Ramanujanovi manželky, která na něj čeká doma s věnečkem a která je jediným řídkým pojidlem mezi postavou a divákem. Konečně je film naprosto příšerně přestříhávaný a zbytečně otevírá třicet zbytečných malých podlinií, které nejsou třeba a nic z nich nevyplývá, krom toho, že ve filmu je za každou z nich jedna nová scéna. (31.10.2016)

Významné pohledy, ztrápené pohledy, obdivné pohledy, smutné pohledy. Utrpení mladého vyjukaného Inda v bezvadném obleku a super sestřihem. Všichni tam jsou, ale nikdo nehraje. Fakt jsem se bála dívat do konce, jak velké klišé mě ještě potká. Vlezlá hudba podtrhuje trapnost a patetičnost scén. PS: Výběr hlasů do dabingu mi silně navozoval pocit, že se dívám na dokument z cyklu National Geographic. (27.02.2017)

Je docela škoda, že tomuto indickému géniovi nevyměřila jeho matematická bohyně více času. Všechny výpočty jsem po něm kontroloval trojčlenkou a opravdu měl ve všem pravdu. Na to, že se na snímku podíleli prakticky amatéři tomu rozhodně kouzlo nechybí. Děj je jednoduchý. Vše je srozumitelné a přehledné. Jen příběhu žalostně schází jakákoli poutavost. Obávám se, že snímek kromě naprostých milovníků matematiky nemá nejmenší potenciál kohokoli zaujmout. Jsem rád, že jsem se touto cestou něco málo dověděl o člověku, o kterém jsem dosud prakticky neslyšel, ale u toho moje veškerá radost končí. Příběh se sice odehrával na velice horké půdě. Přesto příliš horký nebyl. Převládala chladná nuda. (18.09.2016)

Klasický životopisný film věnovaný pouze produktivním létům úžasného matematika, o kterém nevím proč jsme se neučili. Tak jako všude i ve vysokých anglických akademických kruzích je dost čuráků, kteří prostě budou házet klacky pod nohy, ale tak už to ve světě holt chodí. Je super, že Ramanujan a Hardy měli dost houževnatosti, nezvadli to a pokračovali v práci. Za to si je vážím. Natočeno to bylo dobře a zahráno taktéž. Hodnocení: 73/100. (17.07.2018)

Má dříve fotografická paměť si s matikou nikdy netykala. Tam to chtělo logiku a ne ukládání dat po paměti nebo slovíček či letopočtů. A tak zatímco jsem dějepis a literaturu i nějaký ten jazyk zvládal hladce, matika byl krutý boj. Vždycky jsem obdivoval blázny co si večer sednou a jen tak si něco počítají. Můj táta byl také takový. Náhledem přes rameno jste zjistili, že je baví jen tak něco, co by jste nespočítali ani z donucení  u závěrečné zkoušky na vejšce i kdyby jste museli. A nebo by jste to dali, ale dřeli by jste na to jako koně půl roku. A oni si sednou místo k telce v noční ztichlé kuchyni kde ruší jen hrčení lednice, vezmou bloček, starou propisku a jedou...  Stránku za stránkou. A ještě si libují jaká je v té matice krása. Je smutným znakem lidstva, že své geniální potomky většinou dokáže ocenit až po jejich smrti a mnohdy i až několik set let poté. Ti mají mezitím často hrob neznámo kde.  Často zašli v bídě dost šílenou smrtí, nemici či dokonce smrt hladem nevyjímaje. Ramanujan je další z té řady geniálních  nešťastníků. Dnes by jej v Anglii asi vítali, ale přijet do impéria před první světovou válkou si jistě koledovalo o nejeden ústrk a rasistickou poznámku. Bohužel Britové se takto nadřazeně chovali ještě dlouho poté a ač Indy a Pakistánce nakonec vzali na milost, Poláci a Češi (ano my co jsme jim pomohli zachránit Albion před Luftwaffe v časech nejtěžších) jsme dnes pro ně póvl z východu. Smutné. Já mám tyhle filmy obzvláště z Indie moc rád. Dnes jsem to měl skoro 4D. Venku indické vedro a u sledování mne ovíval větrák. Chlazená limonáda na stole a venku už chybělo jen troubení slonů, nebo řev tygra. Bohužel se v Indii film odehrává jen krátce a zbytek děje divák stráví s hrdiny v poněkud sterilním a až zapšklým prostředí univerzity v Cambridge. Je zajímavé, že J. Irons byl svému protějšku docela podobný i bez většího líčení. Patela mám rád ač ač se to nezdá :-) je Angličan jak poleno. Pro tyhle filmy je ale jako stvořený. Samotný příběh má jednu velkou vadu a tou je naprostá absence emocí i napětí. Hardy Ramanujana tak tvrdě drtí žádostmi o důkazy bez špetky jakéhokoliv citu, že se to přenáší filmem i na diváka. Závěrečný proslov na univerzitní půdě s tím už nezvládne zhola nic udělat. Je dobře, že se točí tyto filmy. Člověk se zase něco dozví a pro Indii je to myslím velmi důležité. A v časech Srinivasova života to musel být po návratu ještě před nezávislostí Indie národní hrdina. Příjemná byla i hudba ve filmu. Ale v součtu je to jen za tři prvočísla. * * * (24.07.2022)