Válečné hry

Válečné hry jsem prvně viděl mnoho a mnoho let zpátky. Již pouze to, že jsem si na ně pamatoval do dnešních dnů jsem bral jako dostatečný důvod k osvěžení paměti. Zápletka je poměrně zajímavá, ačkoliv lze mít pochyby o existenci mladistvého hackerova natolik nadaného, aby se dokázal, navíc nechtěně, nabourat do Pentagonu nebo kam vlastně (dejme tomu, že tehdy s podobným druhem "zločinu" ještě nikdo nepočítal). Je to spíš taková pohádka, co by se stalo, kdyby... a dnes svou naivitou nechtěně připomíná spíš Dr. Divnolásku než seriózní thriller (pochybuji, že by tvůrci cíleně točili sci-fi). Scény typu "papír s životně důležitou informací pomalu vylézá z tiskárny za zvuků nervydrásající hudby" bych se zdráhal označit za napínavé. Do toho zmateně pobíhá vyplašený, hrající-nehrající Matthew Broderick a ačkoliv má film "jenom" čtyřiadvacet let, působí vinou zvoleného tématu velice archaicky a téměř vůbec nefunguje tak, jak by měl. Nicméně jsem si rád oživil vzpomínky na časy, kdy jsem filmy sledoval víceméně náhodně, netuše mnohdy ani jak se jmenují, natož kdo je režíroval. Nezbývá mi, než udělit Hrám nostalgické tři hvězdičky a ocitovat Balzaca: Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelným. 55% (05.04.2007)

Mladý Matty Broderick se nevědomky chystá vyhodit planetu do vzduchu:) Válečné hry jsou velmi realistickou ukázkou toho, co by se v dnešní době klidně a bez problémů mohlo stát. Když se spojí hry a realita, co je vlastně skutečné? Nebo, co si může hrát na realitu, ač jde jen o hru? A obráceně. Kdo si hraje s kým? Tam, kde lidé stvoří strojům jejich vlastní vědomí a rozhodování, se linie mezi realitou a hrou smazává. Pár pochybných dialogů se v celém příběhu lehce ztratí a hru tak vyrovnávají ty vtipné a napínavý děj. Potěšil Mikey Madsen v malé roličce. "Pane, po důkladném zvážení jsem došel k názoru, že Váš obranný systém je na hovno." :) (21.01.2012)

Přes slušnou sbírku klišoidních prvků se jedná o velmi akční napínavou podívanou. Matthew ještě jako smrkáč se nabourá do počítačového programu armády spokojených států a s bývalým vědcem toho času na odpočinku musí celému světu zachránit prdel. Zaujme pár triků (odkódování dveří nůžkami a kazetovým magneťákem), vždyť se píše rok 1983.Ally Sheedy byla pěkná kost, za tři roky se proslavila s Číslem 5. (11.12.2017)

Vím, že jako malý jsem tento film strašně miloval, takže mu dávám nostalgické 3* a třeba se mi poštěstí ho ještě někdy vidět a utvořit si dospělejší názor :) Update: Právě jsem se na WarGames podíval cca po 10 letech a stále mě uchvacuje základní myšlenka filmu. Ale co mi vadí, je to zpracování. První polovina filmu je skvělá, člověk od toho čeká velmi mnoho. Opak je ale pravdou. Film začíná ztrácet dech a konec je už jenom trapným "rozuzlením" plným klišé, které se snaží dosti neohrabaně v divákovi navodit emoce. Nejhorší je scéna v NORADu, kdy všichni po americkém vzoru na znamení "všechno jsme zmákli" začnou tleskat, smát se a objímat se. To je opravdu vrchol trapnosti... (30.12.2007)

Opět trošku časem ošoupané, ale stále děsivě realistické téma. Doufám, že tou dobou budu v zóně dopadu. Prát se tu pak o něčí ledviny se mi nechce. Broderick sympatický, na svůj vznik film nemá moc ptákovin, rychle uteče a nenudí. -"Mr. McKittrick, after very careful consideration, sir, I've come to the conclusion that your new defense system sucks." (29.08.2011)