Demolice

"P.S. Go fuck yourself." Břitce originální, nekonvenční post-traumatické drama vymykající se snad všem žánrovým archetypům. Neodvažuji se napsat cokoliv delšího, protože by to jednoduše nestačilo, tohle se absolutně nedá obsáhnout v několika málo větách... O Gyllenhaalovi v roli chladnokrevného vdovce se za pár let budou psát diplomové práce, takhle sympaticky popletený jsem se ještě nikdy během žádného filmu necítil. (25.06.2016)

Gyllenhaal je už dnes jistota. Přestože film nepřináší strhující dějovou linii, i tak se svou na první dotek bezemocionální rovinou zaryje do hloubky hlavního hrdiny a přenese tak zážitek na diváka. Život hlavní postavy je mi přespříliš podobný, abych mohl poskytnout subjektivní hodnocení. Tragikomično děje je zábavně uvolňující a frustrující zároveň. Film jde do TOP. (26.08.2016)

Hezké, sice ne úplně zdárně dotažené do konce, nicméně jsem vděčný, že se mně nedostalo přeslazeného emočního výlevu, při němž je každou půlhodinu nutné měnit čípek z rekta. Ve zkratce by se o ději dalo napsat, že je to ten film, ve kterém Jake Gyllenhaal demoluje nábytek ve svém luxusním domě. No moment, v mých bulvách až takhle banálně film nevyzníval. Je to o tuze bohatém finančníkovi, jemuž umře tragicky žena, on autohavárii přežije. Moc netruchlí, rázem naváže přátelství s přívětivou ženou z oddělení služeb pro zákazníky, kam zaslal sérii svých dopisů, v nichž stížnost na nefunkční automat na cukrovinky v nemocnici, je tím nejmenším z celého obsahu nebývale otevřeného osobního doznání, a jejím pubertálním synem, koketujícím s myšlenkami na stejné pohlaví. A nadto si sem tam rozbije nějakou zeď, až to vyvrcholí demolicí interiéru jeho domu. Výsledkem je neotřele strukturovaný film, který nikterak do diváka prvoplánovými emocemi nebuší, což je na filmu hodně sympatické. Spíše vyčkává, co filmem předkládané s divákem provede. A film se dá užít ve dvojím diváckém přístupu - buď si vyberete psychologické aspekty příběhu, nebo se zaměříte na prosté životní radosti i strasti. Neplést si film s komedií, do toho má hodně daleko. Takový umně vykalibrovaný příběh si žádal vyzrálý herecký výkon, a ten dodal Jake Gyllenhaal. Ovšem i za jeho účasti se neodbouraly rušivé prvky, jeho tchán, Chris Cooper, scény, v nichž vystupoval, prostě nezaujaly. Ono vůbec to rodinné zázemí, pracovní prostředí i nadační aktivity jeho zesnulé ženy, to vše postrádalo glanc, narušovalo to náladu filmu, nejednou se dostavil zdlouhavý ráz. A teď to hlavní - celý film je smutný, depresi vyvolávající záležitost. A ještě závěr mohli udělat kvalitnější, najednou mně přišel uspěchaný, do předešlého konceptu vůbec nezapadl. Takže výtky mám, ovšem převažuje zajímavé pojetí. 7/10 (30.12.2017)

Demolition je film pro zlomené duše. Nepochopí ho lidé, kteří nikdy nezažili ten pocit, kdy chcete křičet, smát nebo plakat. Ale nejde to, protože víte, že se nic nezmění. Jakmile otevřete oči, je to stále ten stejný svět. Nejvíce film ocení melancholici, protože se v něm často uvidí. Příběh o dvou ztracených duší, které bloumají světem. Davis (Jake Gyllenhaal), který přišel o ženu a Karen (Naomi Watts) která žije bez lásky. Jen díky souhře náhod si začnou dopisovat a city se probouzejí. Mezi mladým bankéřem a ženou na servisní lince proběhne něco mimořádného. A myslím, že film to vyjádřil naprosto dokonale. Chemie mezi Jakem a Naomi funguje stoprocentně a proto je jejich koukání do očí prostě nádherné. Oba najdou pochopení v tom druhém a z náhodného vzplanutí se stává nádherný vztah plný emocí. I když je film vlastně neskutečně hořký, tak stejně jsou některé scény humorné. Na filmu je nejlepší herecká dvojice, která kromě sympatií dokáže vyjádřit cokoliv. (Skoro) Oscarový herci jsou prostě zárukou kvality a mě ještě nahrává to, že mám oba ve velké oblibě. Vyznění filmu mi hodně připomíná Lost in Translation (2003), který taky prezentuje dvě osoby se syndromem vyhoření a hledáním smyslu života. Oba filmy mají leccos společné. Místy jsou vtipné, herecky jsou oba geniální a hlavně jsou oba neskutečně hořkými snímky. Ocení to málokdo, ale pravda je že se v obou skrývá neskutečná krása. (78 %) (12.02.2017)

(ASI BUDÚ SPOILE:) Bravúrne osedlaný scenár, ktorý musel vzniknúť v hlave niekoho, kto má skúsenosť s tragickou stratou niekoho blízkeho (alebo lepšie povedané toho najbližšieho...), pochopil to aj Gyllenhaal a svojím výkonom mozaiku dokonale uzavrel. Všetky fázy vyrovnávania sa s touto situáciou sú tam akokeby neviditeľné až to k záveru celé do seba zaklapne. Nie je to záver filmu s nálepkou BOOM. Je to "iba" inteligentné. A svojím spôsobom aj kruto katarzistické. (13.08.2018)