Beau-père
Stepfather
Beau-père
Režie:
Bertrand BlierScénář:
Bertrand BlierKamera:
Sacha ViernyHudba:
Philippe SardeHrají:
Patrick Dewaere, Ariel Besse, Maurice Ronet, Geneviève Mnich, Macha Méril, Nathalie Baye, Nicole Garcia, Fabrice Luchini, Maurice Risch, Maurice Biraud (více)Obsahy(1)
Předčasně zesnulý Patrick Dewaere v tragické roli nevlastního otce, který se zamiluje do své adoptované dcery. Otčím si nemůže pomoci, jeho city a touhy jsou tak hluboké, že ačkoli si je vědom svého jednání, nemůže to zvládnout a situace pomalu spěje k tragédii. (MVanis)
Videa (1)
Recenze (23)
Podle obsahu jsem čekal srdcervoucí příběh a pořádně tragický konec (aspoň dvojitou sebevraždu), nedostal jsem nic jen dvě hodiny útrpné nudy s Patrickem Deawaerem, který byl na roli příliš mlád. To vztah Woodyho Allena se Soon-Yi byl vzrušujícejší. Tohle že napsal a natočil Blier? Ale jděte, na to vám neskočím. V rámci žánru za 2,5. ()
Patrick Dewaere nepotřebuje mluvit, stačí, když se podívá.. A sledovat ho, jak hraje na klavír, to je v podstatě splněný filmový sen, můj, pochopitelně.. Dalším velkým plusem tohoto snímku je nádherná hudba a malá copatá Ariel Besse, která přesně ví, co chce a já se jí ani na okamžik nedivila.. Pomalé tempo vyprávění mi sedlo, jedna se mohla zaposlouchat do tklivých tónů.. Jinak tedy tuším, že ten, kdo psal obsah, film neviděl.. Mně se závěr zamlouval a jako tragédii jsem ho rozhodně nevnímala.. ()
Uživatel Courtenmanche to tady zabil komentářem: ,,Chybělo tady hodně věcí, ale nejvíce doktor.´´ Dá se říct. Jenomže tohle je prostě film Bertnarda Bliera. Znamého provokativního režiséra, jehož vrcholné provokaterské dílo Buzíci jsem tedy neviděl a ani mě příliš neláka. Jenomže tady mi přišlo, že by se Blier mohl zapomenout a natočil poměrně normální drama. No, na své provokáterské choutky Blier nezapomněl ani mimo komediální žánr. Jenomže Otčím není jen provokativní, Otčím je v první řadě hodně křehký. Tak moc, že se mi v podstatě těžko okecavá. Ale hned úvod, kdy hlavní postava Remi sedí u piana, glosuje dění a začíná vyprávět svůj příběh mě zaujal svou kompozicí. A celý ten začátek vyprávění ještě bez nějakých sexuálních motivů, naopak s tématy jako krize středního věku, smíření se smrtí blízké osoby a úkolem sdělit smutnou zprávu a stát se opatrovníkem byl hodně citlívy a velmi se mi líbil. Následujícím děním jsem byl trochu šokován a i občas uvažoval, že to vypnu, ale na to bylo moc napínavé, jak tato partie dopadne a celý film už mě moc pohltil. Blier zde vytvořil opravdu neotřelou imitimní zápletku s neokoukanou podmanivou atmosféru. Mnohdy i za doprovodu klavírních melodíí a po celou dobu věčně zasněných a zasmušilých očí vynikajcího Patricka Dewaere a s velmi zajímavým výkonem mladičké Ariel Besse, která ve své první a téměr jedinné roli byla velmi působivá a musím říct, že nakonec na mě nakonec velmi zapůsobil celý film. Pokud tedy pominu závěrečnou sekvenci s holčičkou nové znamé, kterou vnímám jako zbytečnou samoúčelnou provokaci na závěr, kterou si v tomto případě mohl Blier odpustit a byla jak z jiného filmu. ()
Hmm... Ospalé hnědé oči Patricka Dewaereho, propadajícího momentální touze po čtrnáctileté nevlastní dceři, po tragické smrti její matky. Ač byl sveden, ve vztahu pokračoval a posléze se z něj snažil vymanit a pokračovat v normálním životě. Na mně až moc křehké...I když herecké výkony dobré, víc jak tři to nebude. ()
Jediné, co z Bliera zbylo, bylo provokující téma. Humor, nadhled, nečekaná pointa, to všechno kamsi zmizelo. Tenhle film neprovokuje a pochybuji, že provokoval v době svého uvedení. Dewaerea mám ráda v dramatech i komediích, protože vždy podal strhující výkon. Tady mě málem strhnul do propasti spánku. ()
Reklama