Podnikavá Joy

David O. Russell si s Terapií láskou nastavil velmi vysokou laťku, kterou už asi nikdy nepřeskočí, i když kdo ví... Každopádně po American Hustle je pro mne Joy druhým zklamáním a nemluvím o odpadním Accidental Love, ale přestože jsem chtěl nejprve hodnotit průměrně, nakonec jsem hodnocení zvedl, protože posun k lepšímu tu od minule je a chtěl jsem, aby se to promítlo na hodnocení. Prakticky vše tu stojí na výkonu Jennifer, herecky tu Bradley a Robert nepředvedli skoro nic, ale hlavně z důvodu, že jim nebyl dán prostor. Scénář není špatný, ale příběh místy působí tak nějak nevzrušivě a nechává vás chladným. Myslím, že Russell by mohl zkusit i jiné herce a přestat se soustředit jen na nacpání hvězd do snímku, každopádně za to jak královsky mě Jennifer 2 hodiny bavila, jsem nakonec hodil 4 hvězdičky, přestože jsou hodně hodně slabé čtyři. (31.12.2015)

"Teď bych rozhodně nepospíchala do práce, kdybych tenkrát měla patent nebo právníka." Tak to by záleželo na kvalitě právníka. Nechci se nějak moc vytahovat, ale já nepodnikám. A to zejména proto, že moje lokty jsou pro tuto činnost příliš tupé. Nicméně, kdybych bydlel v zahypotékovaném domě se svými prarodiči, rodiči, exmanželkami, dětmi a pradětmi, tak bych asi taky něco vymyslel, vyrobil, prodal a zbohatl. A určitě by mě to bavilo víc, než poletování Joy na mopu, při kterém ji štvala rodina, právníci i "spřátelení" výrobci. Jsem však člověk přející, takže jí tu vybojovanou slávu i prachy přeju, ale za tu depresivní nudu hvězdami hýřit nehodlám. (04.10.2016)

Námět o tom, jak Joy vynalezne mop, je vlastně to nejlepší na celém filmu, ale scénář je jedno velké utrpení, které nedokáže logicky řešit situace v příběhu, ani přirozeně řídit jednání postav a tak častokrát předvádí podivnou hru na autentičnost. Joy balancuje na hraně nad propastí a řešení následně přichází mávnutím kouzelného proutku. Když přijde radost, musí hned přijít smutek a další speciálně načasované občas převídatelné události. Prostě továrna na patos. (08.01.2016)

Nahoře v obsahu se píše, že je to hodně divoký příběh jedné ženy, která si cestu ke slávě musela tvrdě vydobýt. V reálu asi opravdu ano, sama sebe si rozhodně nedovedu představit, že bych vystupovala v televizi a zařizovala spoustu jiných záležitostí, které souvisely s tím "nešťastným mopem" a to nakonec zcela nekompromisně. A už vůbec ne, že by mě bavilo vymýšlet další a další patenty. Ovšem tady, v teple domova mě to nechalo celkem v klidu a v konstatování, že kdyby nebylo Jennifer, potažmo Bradleye a Roberta, kteří to celé drželi nad vodou, tak tenhle životopisný příběh naprosto zapadne. Škoda, ale za mě průměr. (29.12.2015)

Jennifer spolu s Bradleym pod režií O. Russella již podruhé. Tentokrát ale nejde o komplikované rodinné drama, které vyústí v romantickou slaďárnu, ale o film, jehož obsahem je především cesta kreativní holky z vesnice, která chce jednou vést miliardový bussiness se svým mopem. Nevím jak u ostatních ale u mě to fungovalo. Potrpím si na zajimavé inspirující filmy, které dokumentují cestu "normálního" člověka za úspěšným profesním vrcholem. Tento film není o prožitku nebo o dokonalém zpracování a ukázky perfektní filmařiny, je o příběhu a o charakteru jedné nezastavitelné osoby. Ten pocit, když Joy nikdo z rodiny ani přátel nepodporoval a naopak ji od nápadu všemi možnými cestami odrazovali a ona se i přes to rozhodla do toho jít je pro mě krásnou ukázkou motivující odhodlanosti, která v dnešním světě chybí. (24.12.2015)