Zatracená noční dřina

Každý den, po noční šichtě, se setkávají v malé kavárně - Sean, ošetřovatel v nemocnici, Lenny, operátor na callcentru, Vincent, pomocní v obchodě a Jody, dělnice u pásu v továrně. Nemají spolu nic společného, než právě onu noční - ranní dávku kávy, ale přesto spolu mají více společného, než si myslí. Přes všechno, co o sobě neví, se stávají nejlepšími přáteli - ochotni jeden pro druhého udělat cokoliv... U mně je to přesně stejné, jako tu píše Enšpígl - prostě se mi film perfektně trefil do nálady, a já měl chuť vykašlat se na všechno, najít si nějakej noční job, a po ránu vysedávat s přáteli v kavárnách (podobné pocity jsem zažíval naposled u Erasma a spol). O to horší je to probuzení do reality, a uvědomění si, že jde _jen_ o film - a že takhle by to asi nikdy ve skutečnosti nebylo (asi by každej z nich z práce valil domů, aby se trošku prospal a užil denního života). Ale to je fuk, prostě na tento film se skvěle kouká, i díky hereckému obsazení neznámých tváří - díky čemuž to všechno působilo náramně reálně. Tento film řadím ke svým oblíbeným, a už teď se těším, až si jej pustím znovu... (22.12.2013)

Noční šichty v naprosto nudné práci musí být zatraceně otravné... Naštěstí v tom nejste sami a můžete si aspoň vždycky pokecat s podobně trpícími známými... Geniálně pohodové dílo s poněkud melancholicko-depresivním pohledem na život vás jednak neuvěřitelně rozesměje, ale i donutí zamyslet se nad prázdností vašeho života. Úplně náhodou jsem na Zatracenou noční dřinu narazil v pozdních večerních hodinách na čt2 a zvláštní atmosféra filmu mě hned zaujala. Nechtěl jsem si kazit potencionální zážitek z pohodového filmu sledováním od půlky a ještě v českém znění a po dlouhém sebepřesvědčování se odtrhl od obrazovky a šel ihned film "sehnat" v původním skotském zvuku. Rozhodně doporučuji. (15.05.2006)

Základní nápad se mi hodně líbí - ostatně taky sedím po každé noční v hospodě. Dalo se to udělat různě. Tvůrcům však evidentně šlo spíš o inteligentní zábavu, než o velké umění. Mohl to být klidně průser, ale není. I když je to o generaci, která je úplně někde jinde než jsem já, neuráželo mě to. Tahle parta se mi jeví přece jen mnohem sympatičtější a víc ze života, než hrůzní, načinčaní, a hlavně prudce nesnesitelní "Přátelé". (Fuj.) Navíc ty noční šichty a následné ranní odreagování v restauračním zařízení - to nás od začátku spojovalo. Tomu jsem rozuměl. Jasně, má to i nějaká ta slabší místa, kdy se našinec obvykle kroutí, ale nakonec vše zachránila scéna s autorádiem, které nejde vypnout ani přeladit. Pohled na trance & dance mládež, kterak hodiny trpí při pop rockových baladách osmdesátých let (např. Heart) byl jednoduše k nezaplacení. A to už je druhý neotřelý nápad tohoto snímku, vzniklého v dobách, které si s originalitou a neotřelostí zrovna netykají. Proto neváhám jít o hvězdičku výš, než by mi asi měla diktovat objektivita. (05.05.2007)

Nemohu si pomoct, já tam vidím hlavně bandu slabochů a ukecanýho machýrka. Přesně to, co přímo nenávidím! Hlavní postava řeší, jak si promluvit se svou holkou, se kterou se v společném bytě 3 týdny míjejí. Pche! Takhle by se chovalo pětileté dítě, ne dospělý chlap. Sice britské (hořké) komedie miluju, tuhle však řadím mezi ty horší. (18.08.2011)

Jako notorický nespavec vím, že noc je jako stvořená pro přemítání o smyslu života, rekapitulaci osobních (ne)úspěchů a zároveň trochu náměsíčný nadhled nad tím vším. Hrdinové tohoto filmu se takhle noc co noc scházejí nad kafem, analyzují události svého života a navzájem neznají ani svá příjmení. To je trochu jako z mého života a proto mám ten film rád. A teď řeknu kacířskou větu: mám ho dokonce o něco radši než Ztraceno v překladu na stejné téma. Tak, je to venku. 80% (08.09.2005)