Svět podle Lelanda

Čakal som príbeh s hlbším významom pretavený aj do emotívnej stránky, ale dostal som len pár psychologicko-filozofických úvah ako vystrihnutých z učebnice psychológie určenej pre účastníkov didaktického kurzu. Jediné výraznejšie pozitívum vidím v mladučkom R. Goslingovi, ktorému postavy rôznych podivínov a citovo neprístupných týpkov idú veľmi dobre a ako vidno, už od útleho veku. 60/100 (15.05.2015)

I přes vynikající výkon Goslinga a účast mého oblíbeného Spaceyho, bylo pro mne uchopení tématu zavraždění retardovaného chlapce chlapcem taktéž trošku zvláštním, poněkud nedostačující. Nevadily mě skoky v ději, vadila mi plošnost ostatních postav a to, jak jsou prakticky všichni v klidu a já naslouchám jen vyprávěným pocitům. Sice někdy zajímavým, ale velmi subjektivním. Bohužel. (02.07.2014)

Myšlenkově určitě hodnotný film, z hlediska hodnocení ovšem velmi obtížný. Kdybych měl vzít v úvahu „pouhou“ emocionální hodnotu, tak i díky pár větám za začátku, které Leland začíná tím, že „ví, co po něm chtějí“ (naprosto fascinující monolog), by to bylo s přihlédnutím k celkovému emočnímu fondu za plný počet. Problém nastává v momentě, kdy si položím onu známou otázku: „a co tím chtěl básník vlastně říci…“ Samozřejmě, že je film skvěle obsazený a že zapojení vedlejších postav není nezajímavé, ale pořád mi v tom konečném dojmu schází něco exaktnějšího nebo něco ještě více emocionálnějšího (jako u filmů, které nemusí vše vysvětlovat, ale jejich emoční hodnota je tak obrovská, že odpovědi člověk opravdu nepotřebuje)… A dobře – tady je sice na konci naznačeno „proč“, ale to nic nezmění na tom, že jsem se při závěrečných titulcích cítil lehce ošizen. Samozřejmě beru v potaz, že ta závěrečná nejednoznačnost a neobjasněnost souvisí s charakterem hlavní postavy – proto i dávám takhle vysoké hodnocení. Rozhodně je to film, který měl ambice na to být pětihvězdičkový. Nakonec ony ambice naplňuje ale asi tak ze 60%. (28.09.2012)

Vnitřní monology potrhaných duší mladistvých s těmi hlubokými myšlenkami s tou zapletenou filosofií, kdy opravdu prociťujete všechno a víte, že je tu tolik smutku a tak málo útěšných náručí. Film dle mého gusta se syrovostí vzpomínek na můj věk 13-18 let... Gosling provedl perfektní nastudování, skvělý výkon, potlesk a těším se zas. (22.06.2013)

Řekněme, že vidíme nějaké děti, jak hrají baseball. Všechno co vidím já, je to dítě, které nemůže hrát, protože říká uhozené vtipy a nikomu nepřipadají směšné. Nebo při pohledu na líbající se dívku a chlapce, vidím jen to, že jednoho dne z nich bude starý smutný pár, který se vzájemně podvádí a nemůžou se na sebe podívat. A já to cítím. Cítím všechen jejich smutek. Cítím to pravděpodobně hůř, než ten starý pár nebo divný kluk. Svět podle jednoho kluka, který všechno vidí až moc černě a depresivně a "naděje" mu nic neříká. To je vlastně odpověď na všechny otázky, kdo čekal údernější konec (jako já), nedočká se. Film si hraje na daleko víc, než čím ve skutečnosti je. Přes všechny filosofické otázky, hluboké dialogy a zajímavé myšlenky je to vlastně neskutečně jednoduché. Netřeba tedy v ději všem hledat složitosti. A přesto vám Leland se svým apatickým výrazem a deprimujícím pohledem na svět ten mozek zaměstná. Jedinečnou atmosférou mi to silně připomínalo třeba Americkou krásu, Virgin Suicides nebo K-Pax. Mám dojem, že v dnešní době už takové filmy nevznikají, což je strašná škoda. (04.03.2015)