...e per tetto un cielo di stelle

Asi nejslabší Petroniho špageťák, co jsem viděl, ale pořád poměrně slušný. Je to jakási předzvěst filmů se Spencerem a Hillem, nicméně pořád obsahující prvky, které do čistých komedií nepatří - hlavně banda brutálních záporáků. Místo Hilla je tady Giuliano Gemma, který do téhle role sedí celkem dobře, místo Spencera Mario Adorf, postava je ale úplně jiná. V ději se střídají komické prvky (které obstarávají oba hrdinové, především Adorf v roli dobrosrdečného trouby) se scénami které jako by vypadly z těch nejdrsnějších špaget (mučení, vraždy...). Hlavního záporáka hraje špagetovej hnusák č. 1 Federico Boido (Rick Boyd), čímž je řečeno vše. Dohromady by to mohlo působit nepatřičně, ale Petroni to s pomocí obou hlavních herců a Morriconeho hudby (skvělá hlavní píseň) zvládá. (23.02.2012)

Kombinace klasického brutálního italowesternu s westernem komediálním. V hlavních rolích nesporně herecké hvězdy, Giuliono Gemma a Marido Adorf (zde v netypické roli relativního klaďase). Přibližně 80% filmu se nese spíše v duchu parodie, zbývající procenta doplňuje typicky krvavě zabijácký prvek, v němž si marxismem infikovaní Italové libují. Celkově bych hodnotil takto: pokud je divák předem připraven na to, že se bude dívat na italských brak pozdních šedesátých let, pak se nudit nebude; místy se lze i zasmát černému humoru, Gemma je sympaťák s chlapskou jizvou a chlapeckým úsměvem, Adorf - zde v roli mírně retardovaného, ale jinak morálního zlatokopa- je pan herec (ačkoliv je nejlepší v jednoznačně záporných rolích), a Morriconeho hudba dodává tomuto rodokapsu trochu umělecký punc. Odpad to není, ovšem žádné veledílo také ne. Zábava pro relaxaci s vypnutým vypínačem intelektu určitě ano. (15.05.2011)

Film začíná jedním z nejkrásnějších úvodů ze všech spaghetti westernů, které jsem zatím viděl. Lví podíl na tom má nádherná Morriconeho skladba. Poté se ovšem tón filmu změní v komedii. Někdy vtipnější (scéna s falešnou telegrafní stanicí, Gemma balící čerstvou vdovu), někdy míň (povinné rvačky), ale za každých okolností jej táhne sympatická dvojice v podání Giuliana Gemmy a především Maria Adorfa. A to navzdory rozdrobenému scénáři, který je spíš sledem epizod, v nichž se samotný děj posune vpřed klidně až po půl hodině trvání, občasným skokům od veselohry k dramatu a poněkud drsnějším scénám z finále snímku. Nic z toho mi nevadilo, akorát některé vedlejší linie mohly být propracovanější. Režisér Giulio Petroni ("Muž proti muži", "Tepepa") snad zklamat neumí a ve výsledku jde o hodně příjemný film. (07.05.2011)

Fakt nemám rád multižánrové spájanie westernu s komédiou a práve toto nemiestne, občas až infantilne pôsobiace humorné poňatie mi tu nesmierne vadilo. Navyše to považujem aj za mrhanie potenciálu Giuliana Gemmu, ktorému podľa mňa takéto komediálne postavy vôbec nesvedčia. V záverečnej polhodine našťastie príbeh nadobudne o čosi vážnejší ráz, žarty idú na chvíľu bokom a k slovu sa konečne dostanú aj strelné zbrane, čo bolo v tomto prípade doslova vykúpenie. (03.08.2017)

Petroni je sázka na jistotu. Sympatická dvojka , napětí a zde dokonce i velmi podařený humor. Scénář mi přišel tak trochu sešitý horkou jehlou ale na druhou stranu se pořád něco děje. Celým filmem prosakuje dojemná hudba mistra Morriconeho a (nejen) přívrženec žánru musí být spokojen. Do geniality Tepepy či Da uomo a uomo má tenhle kousek daleko. Dokáže však svou poctivostí chytit za srdce a královsky pobavit. (07.06.2011)