Lékař od Stalingradu

Celkem dobrý film o statečném německém lékaři, který působil v zajateckém táboře poblíž Stalingradu. Dříve špičkový neurolog neměl v novém působišti ani potřebné nástroje ani léky. Operoval kuchyňským nožem, rány zašíval hedvábnými nitěmi z ukradeného šátku. Situace se však dramaticky změní, když se druhý mladý lékař z tábora zamiluje do sovětské kapitánky. Téma věznění německých vojáků v poválečném Sovětském svazu je zde podáno střízlivě a uvěřitelně. (07.04.2020)

Film na základě skutečné události. Po bitvě u Stalingradu zůstalo mnoho zajatců německé Wehrmacht v zajateckém táboře o které sa staral coby "krankfotr" špičkový německý neurolog-před válkou profesor na Universitě. Tito lékaři nesměli léčit ani vlastní vojáky. V táboře jako vedoucí lékař byla úplně pitomá sovětská lékařka, která mohla tak jedině léčit sexuální potřeby ruských důstojníků. Do doby, než onemocněl 13.letý syn sovětského generála (nádor na mozku). On sám byl též lékař, jenomže nikoliv takové ESO jako Němec. A nyní se rozvíjí nádherný děj zápasu jak poprosit nepřítele-fašistu, aby mu zachránil dítě.Nebudu dále nic prozrazovat, podívejte se, je to nádherný lidský film s lékařskou etikou bez ohledu na válečného vítěze, bez ohledu na uniformu, bez ohledu na hrdost. Je zde jenom lékařská Hypokratova přísaha... Je to film produkce záp. Německa z r.1958. (29.12.2009)

Ešte štyri roky po vojne sú v ruskom zajateckom tábore nemeckí vojaci a tento príbeh rozpráva o osudoch niektorých z nich. V centre pozornosti je však lekár, ktorý lieči nemeckých vojakov v katastrofálnych podmienkach. Originálny príbeh je natočený korektne, pozitívum je mnoho myšlienok, ktorými sa nemeckí tvorcovia dokázali vyrovnať z traumou z rozpútania svetovej vojny. (22.09.2019)

WWII uz je vo filmoch usalasena dlhodoboo, vlastne je to uz filmovy folklor. Tuna ide o lekara v sovietskom zajateckom tabore u Stalingradu. No a film sa toci okolo tychto zajateckych taborov, kde su nemci, trocha tej zidealizovanej skutocnosti nevadi, hysteriu, zase pardon, historiu predsa pisu vitazi : 75 % (08.09.2020)

Pravdupovediac čakal som od filmu trocha viacej. Predovšetkým viac "autentičnosti" z prostredia, akým rusky tábor bol. Takto to vyzeralo akoby to natáčali východní Nemci v spolupráci so Sovietmi v rámci "otepľovania vzťahov". Bolo tam na môj vkus veľa romantiky a veľa ochotníckych a amatérskych hereckých prejavov. Ostrú pripomienku mám k českému prekladu (bol urobený v roku 2008) tí páni, čo tam nahovárali ruské texty asi nikdy ruštinu nepočuli a starší už asi aj zabudli na maturitu z ruského jazyka :( (01.02.2018)