Hostinec „U kamenného stolu“

Příjemná a především ukrutně vtipná komedie na motivy knihy Karla Poláčka. Poprvé jsem se s touhle knížkou seznámila díky divadelnímu provedení, které ovšem bylo úděsné a trapné. Naštěstí jsem se nenechala odradit! Ve filmové verzi totiž nikdo nepřehrává, všichni si ponechávají přirozený projev, který k Poláčkovi vyloženě sedí (mimochodem, kdo nečetl, nechť tak bez váhání učiní, zábava zaručena!) a navíc jsem si právě díky tomuhle filmu uvědomila, že Rudolf Hrušínský není jen dobrý voják Švejk a Svatopluk Beneš nebyl vždycky prošedivělý stařeček, ale že oba tenkrát mohli zlomit nejedno dívčí srdce. K tomu si přidejte vybroušené dialogy a všelijaké slovní hříčky (například se jmény postav)... Prostě film, který rozhodně stojí za zhlédnutí. (02.01.2011)

Jeden z mých nejoblíbenějších "propamětnických" filmů. Snímek se s vynikající předlohou Karla Poláčka vypořádal velmi dobře, nepostrádá vtip, šmrnc a dobře vybrané představitele hlavních rolí. Tak to prostě je, když do jednoho lázeňského městečka přijedou už léta rozhádaní bratři, kteří se mají ujmout vedení hostince po svém truchlícím strýci, kterému utekla žena. K tomu si připočtěme dvě mladé dámy, kterým se dvoří nejen bratři, ale i "světáci" Gaston a Percy, a spoustu dalších milých postav, na něž jak Karel Poláček tak i film pohlíží s laskavých humorem. (14.01.2009)

Kterak hazardní hra v kuličky rozťala vedví konverzační návyky dvou sourozenců a dohromady je svedl záskok za poustevníka ve vlastním hostinci a jeho nevěrnou choť. Hostinec U Kamenného stolu dává označení "konverzační komedie" zcela nový význam. Vtip je v tom, že každá postava mluví vlastně jiným jazykem. Paní hostinská Tattermuschová ze sebe souká konverzační fráze, paní radová Dynderová umí mluvit normálně, ale svému manželovi důsledně oniká ("Dyndero, on loudí! Já dobře viděla, jak loudí. Musím se za něj stydět."), jejich dcery si ironicky vykají a sourozenci Tomáš a Spytihněv praktikují něco, co by snad lingvisté nazvali budoucím časem podmiňovacího způsobu nejednoznačného čísla. Proto se velmi těžko popisuje, proč je ten film tak vtipný. Můžu sice ocitovat nějakou tu větičku (Šlemrová: "Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane Kebrle. Nesouhlasím, ale budu s vámi diskutovat, jen co složím prádlo."), ale tím vás na správnou stopu nepřivedu. Není totiž tak důležité, CO kdo říká, ale JAK. Při jedné scéně se opakovaně otřásám smíchy jako huspenina ve vichřici: to když vážený dramatický umělec (Jiří Plachý) deklamuje hrdelním hlasem, uvyklým trhat kulisy, úryvek z jakési hry, a plynule přejde v předčítání kuchařského receptu, třímaje dramaticky kuchyňský nůž, kterým v pauzách kuchá kuře. :o) 80% (19.09.2006)

Pokud bych měla vybrat film, z něhož jsme doma citovali nejvíce vtipných replik, neváhala bych. Poláčkův román dovedla skvělá režie a excelentní herci k vizuální dokonalosti. Snímek je ukázkou toho, že i v jednoduché výpravě lze natočit skvostnou komedii, je-li k dispozici kvalitní předloha a mimořádné herecké osobnosti. Každá z postav byla jiná a velmi výrazná, měla svůj prostor a individualitu. Je těžké někoho vyzvednout, protože i epizodní role byly ztvárněny s mimořádným nasazením. Je to jednoduché, lidské a zábavné s pohodovou prvorepublikovou atmosférou. Chtěla bych žít v té neuspěchané době a je mi moc líto, že se Karel Poláček natočení svého díla nedožil. Taky by se mu to líbilo. (27.04.2013)

"Ó ženo, tvé jméno je faleš!" pronáší rozevlátý umělec Bene Mertens (Magister Kelly z Pekaře) v jedné z nejtypičtějších veseloher starých časů. Majitelka hotelu Šejbalová v roli nevěrné fuchtle, která jí mimochodem opravdu sedí, prchne s tímto umělcem za hranice všedních dnů, opuštěný manžel propadne melancholii, a hotelu se ujmou synovci Hrušínský a Beneš. Co z toho vzejde již není příliš podstatné, neboť děj a zápletka jsou vskutku podružné. Jde zejména o pocit, který z tohoto filmu čiší. Že to prostě nemůže špatně dopadnout. Lehkost, vzdušnost a nadsázka je mottem každého okénka snímku a na téhle vlně je sakra příjemné alespoň chvíli plout...90% (22.05.2011)