Hostinec „U kamenného stolu“

Tak jsem se konečně na tento film podívala pořádně... A musím říct, že mě mile překvapil. Z díla dýchá klid a pohoda lázeňského městečka, jakoby se ještě mohlo(a chtělo) navázat na ducha prvorepublikové filmové tvorby(což se, bouhužel, už později příliš nepovedlo). Svérazní bratři v podáni Rudolfa Hrušinského a Svatopluka Beneše jsou ozdobou filmu, stejně jako Růžena Šlemrová či Stanislav Neumann. Ve svých pamětech Svatopluk Beneš uvádí, že pohoda, která při natáčení panovala, se pak ve filmu dokonale zúročila. Je známo, že o herce - co se týče jídla - bylo skvěle postaráno. Paní Jiřina Šejbalová se nejen ve filmu, ale i v zákulisí projevila jako zdatná kuchařka! (01.03.2008)

Poláčkovu předlohu jsem taky nečetla (jak to tak pozoruju, tak nejenže jsem skoro nic neviděla, ale já vlastně ani skoro nic nečetla). A to mě mrzí, protože tohle bylo dobrý. Je pravda, že Růženu Šlemrovou moc nemusím (hlavně její hlas mě rozčiluje) – její role neúprosných manželek a šílených matinek jsou ale výborné: „Dyndero! On loudí!“ a poznámka k dcerám „Bláznivá vrtidla.“, mě fakt dostává do kolen. A za dcerami se neohlíží jen mladí muži, ale i staří kmeti: „Koukej na svou a ne na cizí, ty nemravo jeden stará!“ Taky se mi udělalo "špatně" při záběru do kuchyně, kdy se zadělává na buchty. To že má těsto dělat bubliny (puchýře), mi říkala už babička, ovšem mě se dřív spíš dělají puchýře na rukách, proto radši peču bábovku! :-) Taky jsem se dozvěděla, že „Whisky & soda – jediný nápoj gentlemana“. Ještěže jsem ženská a můžu pít pivo. A na tom, že rusovlasé ženy mají ďábla v těle…tak na tom asi něco bude ;-) (04.05.2010)

Pokud bych měla vybrat film, z něhož jsme doma citovali nejvíce vtipných replik, neváhala bych. Poláčkův román dovedla skvělá režie a excelentní herci k vizuální dokonalosti. Snímek je ukázkou toho, že i v jednoduché výpravě lze natočit skvostnou komedii, je-li k dispozici kvalitní předloha a mimořádné herecké osobnosti. Každá z postav byla jiná a velmi výrazná, měla svůj prostor a individualitu. Je těžké někoho vyzvednout, protože i epizodní role byly ztvárněny s mimořádným nasazením. Je to jednoduché, lidské a zábavné s pohodovou prvorepublikovou atmosférou. Chtěla bych žít v té neuspěchané době a je mi moc líto, že se Karel Poláček natočení svého díla nedožil. Taky by se mu to líbilo. (27.04.2013)

Opravdu jen u mála poválečných filmů se stane, že dokáží plně vystihnout slunnou filmovou atmosféru první republiky. Jak píše gouryella - v padesátých letech jsme se dočkali jen impotentně uvědomělých sodruhů, což je spíš směšně k pláči :-( Dialogy Tomáše a Spytihněva jsou naprosto kultovní!!! Jo a skvělá předloha... (16.04.2003)

Kterak hazardní hra v kuličky rozťala vedví konverzační návyky dvou sourozenců a dohromady je svedl záskok za poustevníka ve vlastním hostinci a jeho nevěrnou choť. Hostinec U Kamenného stolu dává označení "konverzační komedie" zcela nový význam. Vtip je v tom, že každá postava mluví vlastně jiným jazykem. Paní hostinská Tattermuschová ze sebe souká konverzační fráze, paní radová Dynderová umí mluvit normálně, ale svému manželovi důsledně oniká ("Dyndero, on loudí! Já dobře viděla, jak loudí. Musím se za něj stydět."), jejich dcery si ironicky vykají a sourozenci Tomáš a Spytihněv praktikují něco, co by snad lingvisté nazvali budoucím časem podmiňovacího způsobu nejednoznačného čísla. Proto se velmi těžko popisuje, proč je ten film tak vtipný. Můžu sice ocitovat nějakou tu větičku (Šlemrová: "Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane Kebrle. Nesouhlasím, ale budu s vámi diskutovat, jen co složím prádlo."), ale tím vás na správnou stopu nepřivedu. Není totiž tak důležité, CO kdo říká, ale JAK. Při jedné scéně se opakovaně otřásám smíchy jako huspenina ve vichřici: to když vážený dramatický umělec (Jiří Plachý) deklamuje hrdelním hlasem, uvyklým trhat kulisy, úryvek z jakési hry, a plynule přejde v předčítání kuchařského receptu, třímaje dramaticky kuchyňský nůž, kterým v pauzách kuchá kuře. :o) 80% (19.09.2006)