Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Do lázeňského městečka Džbery přijíždějí na letní prázdniny nejen stálí hosté, jako pan rada Dyndera s energickou manželkou a dvěma pohlednými dcerami Alenou a Věrou, kteří se jako vždy ubytují ve vyhlášeném hostinci "U kamenného stolu", ale také mladí inženýři Tomáš a Spytihněv, synovci záletné paní hostinské Boženy Tatrmužové, která utekla manželovi se světáckým kočovným hercem Benem Mertensem. Zničený Šimon Tatrmuž se zamkne v pokoji a odmítá ho opustit. Zdá se, že letošní sezóna se v hostinci příliš nevydaří, a nespokojení hosté se odstěhují. Situace sice využijí Tomáš a Spytihněv, kteří se ujmou správy hostince, aby si získali pozornost dcer pana rady, ale příliš se jim nedaří. Zpočátku se nemohou dohodnout, kdo bude komu nadřízeným, ale pak se domluví, že se budou po týdnu střídat ve funkcích šéfa a vrchního číšníka. Mnohem horší je, že spolu už léta nemluví, protože se kdysi pohádali kvůli skleněné kuličce. Neustále spolu vedou tichý boj, který jsou ochotni přerušit, jen když bojují o přízeň dívek s konkurencí. Není divu, že hostinec příliš neprosperuje. Když už se zdá, že hůř být nemůže, rozhodnou se Dynderovi zakročit. Zatímco pan rada se pokouší zahnat Tatrmužův smutek, paní radová se vypraví za hostinskou, aby ji přesvědčila k návratu. (TV Nova)

(více)

Recenze (150)

Véronique 

všechny recenze uživatele

Tak jsem se konečně na tento film podívala pořádně... A musím říct, že mě mile překvapil. Z díla dýchá klid a pohoda lázeňského městečka, jakoby se ještě mohlo(a chtělo) navázat na ducha prvorepublikové filmové tvorby(což se, bouhužel, už později příliš nepovedlo). Svérazní bratři v podáni Rudolfa Hrušinského a Svatopluka Beneše jsou ozdobou filmu, stejně jako Růžena Šlemrová či Stanislav Neumann. Ve svých pamětech Svatopluk Beneš uvádí, že pohoda, která při natáčení panovala, se pak ve filmu dokonale zúročila. Je známo, že o herce - co se týče jídla - bylo skvěle postaráno. Paní Jiřina Šejbalová se nejen ve filmu, ale i v zákulisí projevila jako zdatná kuchařka! ()

junxi91 

všechny recenze uživatele

Podivně ztřeštěná romantické letní komedie z jednoho Hostince s celkem dobrými hereckými výkony. Film se vrací do roku 1925 a odehrává se v městečku Lazně Džbery pod Skalou. Do lázní přijíždí rada Dyndera s manželkou a se svými dvěma krásnými dcerami Věrou a Alenou. Rodina se ubytuje v penzionu "U kamenného stolu". Manželka majitele a hostinského, paní Boženka Tartmužová, je přichází přivítat na parkoviště. V penzionu je ubytován také Mistr Beno Mertens, herec, který má hrát hlavní roli ve hře H. Ibsena "John Gabriel Borkman". Je to hezoun a líbí se všem ženským v penzionu, hlavně paní Božence. Herec rád tráví čas v kuchyni, a paní Boženka je z toho nadšená. Rada Dyndera chodí rád na ryby s "hoteliérem" Tarmužem. Nemá s manželkou děti, zato má dva synovce Tomáše a Spytihněva, které bere jako vlastní syny. Jsou to vystudovaní chemici a pracují ve fabrice, žijí spolu, ale nemluví spolu kvůli banálnímu sporu o kuličky. Synovci vyrazí svým automobilem za strýcem do Džber. Sestry Dynderovy si vyrazily na výlet na koních a po cestě potkaly rozbitý automobil, který opravují synovci pana Tarmuže. Chlapci se do dívek okamžitě zakoukají a vyrážejí do lázní, kde je při příjezdu zálibně sledují Věra s Alenou. Věra s Alenou se vydávají do města tancovat a Spytihněv s Tomášem jdou za nimi. Na taneční zábavě se o děvčata zajímají dva muži - pan Gaston a pan Percy, kterým tancování moc nejde. Druhý den se setkají s děvčaty na tenise a tam se jim také nedaří. Zakoukaní synovci tak mají jistou konkurenci, naštěstí ne příliš silnou. Blíží se divadelní představení Mistra Mertense, ale ten je raději v kuchyni u paní Boženky a na hraní se vykašle. Musí se tedy hrát jiná hra a Mistr uteče s paní Boženkou pryč. Tartmuž najde její dopis na rozloučenou a vydává se ji hledat na kole s puškou. Jaksi se však zapomene u řeky s nahozeným prutem. Po návratu do hostince se zavře do svého pokoje a odmítá vylézt ven, zatímco hraje na harmoniku. Vedení podniku tak převezmou jeho synovci tak, že jeden bude šéfem a druhý mu bude sloužit jako vrchní číšník. Jejich role se mění každou neděli v poledne. Prvním šéfem je Tomáš a své nadvlády nad bratrem si užívá, neustále jej popohání a peskuje, zatímco Spytihněv jako vrchní číšník "Franc" zkazí každou objednávku. Rada Dyndera chce přátelům pomoci vypátrat uprchlého Mertense s Boženkou. Tomáš se snaží seznámit se slečnami, ale opět se objeví Gaston a Percy a chtějí si dívky vzít pro sebe. Do hostince zavítají povedení hosté, jeden z nich je herec a má zabalené syrečky v divadelním plakátu, na kterém je uvedeno, že herec Mertens vystupuje v roli krále Leara. Hosté způsobí v hostinci školy - protrhnou zelené plátno na biliárovém stole a starý fotr omylem rozbije stůl. Bratři se je vydávají pronásledovat, ale ne kvůli škodám, ale kvůli informacím o tom, kde naposledy vystupoval Mistr Mertens. Paní Dynderová se za ním pak vydává. Spytihněv s Tomášem vyhodí ty dva anglické gentlemany z podniku a děvčata to nejen uvítají, ale také vyrazí s bratry na výlet. Paní Dynderová mezitím vypátrá Mistra Mertense, který je ubytován v Pohřebním ústavu pana Damiana Rozmajzla. Ten zrovna vyhazuje Boženku kvůli nezaplacenému nájmu. Paní Dynderová informuje Boženku o tom, že s hostincem to jde od deseti k pěti a brzy zkrachuje díky vedení jejich synovců. Boženka se pohádá s Mertensem a vrací se s Dynderovou domů. Během výletu bratrů s děvčaty dojde také řeč na jejich spor ohledně nezaplacené duhové kuličky. Ten se vyřeší tím, že narazí na kluky, hrající kuličky. Bratři se k nim přidají a Tomáš vyhraje splatí Spytihněvovi svůj dluh a také 100% úrok. Spor je vyřešen a bratři si opět tykají. Dynderová najde v hostinci svého muže s Tatrmužem, ti dva spolu hrají karty a pan rada pije a cpe se nezdravým jídlem, které mu ona vždy zakazovala. Manželé se nakonec usmíří a synovci jsou rádi, že se tetička Boženka vrátila. Prostě si všichni krásně odpustili a nakonec nesmí chybět to hlavní - dvojitá svatba v hostinci. Jednoduchý příběh, zápletka točící se kolem zamilování a nadbíhání krásným slečnám, problémy ve dvou manželstvích, spousta vtipných situací v hostinci během toho, co jej vedli dva nešikovní a rozhádaní bratři, a snaha o návrat do období první republiky - tak bych to shrnul. A pan Hrušínský byl zamlada fakt hezoun, škoda, že pak kvůli Švejkovi přibral a už to nezhubnul.  () (méně) (více)

Reklama

burton 

všechny recenze uživatele

Tohle je opravdu jeden z mála filmů z těsně poválečných let, který se mi líbí, má plnou atmosféru doby, kdy moje babička byla mladá, pánové džentlmeni a dámy a dívky věděly, co se patří. Svatopluk Beneš a Rudolf Hrušínský (Božínku, ten byl tak hezkej :)) tu předvádí luxusní herecký koncert. Je to úžasný, zábavný, milý, vtipný, kouzelný film. ()

Skuby47 

všechny recenze uživatele

Pokud bych měla vybrat film, z něhož jsme doma citovali nejvíce vtipných replik, neváhala bych. Poláčkův román dovedla skvělá režie a excelentní herci k vizuální dokonalosti. Snímek je ukázkou toho, že i v jednoduché výpravě lze natočit skvostnou komedii, je-li k dispozici kvalitní předloha a mimořádné herecké osobnosti. Každá z postav byla jiná a velmi výrazná, měla svůj prostor a individualitu. Je těžké někoho vyzvednout, protože i epizodní role byly ztvárněny s mimořádným nasazením. Je to jednoduché, lidské a zábavné s pohodovou prvorepublikovou atmosférou. Chtěla bych žít v té neuspěchané době a je mi moc líto, že se Karel Poláček natočení svého díla nedožil. Taky by se mu to líbilo. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"De se, kam se chce…" Dialogy Hrušínského s Benešem ve třetí osobě jsou docela vtipné. "Okolnosti velmi roztomile s hlubokými očima a s dolíčky ve tváři" dovedou vše k miloučkému finále, ale jinak mi ten děj a některé dialogy přišly až trošku jalové. A ona až moc bezstarostná atmosféra mi vzhledem k jedné ze zápletek (zamilovaná Šejbalová a nešťastný/opuštěný Rašilov) přišla poněkud nepatřičná. Uznávám ale, že ve filmu zazní i několik vtipných hlášek. „Dyndera! On Loudí!“ v podání Růženy Šlemrové alias paní Dynderové mezi ně patří zcela jistě. ()

Galerie (30)

Zajímavosti (9)

  • Zahráli si zde i psi Růženy Šlemrové (Dinděrová), stejně jako například ve filmu Velbloud uchem jehly (1936). Měla chovnou stanici pro plemeno pražského krysaříka a často brala své mazlíčky na natáčení, díky tomu z nich udělala módu pro dámy z lepší společnosti. (Zdroj: časopis Retro 7/2016) (marhan)
  • Román vyšel v roce 1941, kdy už spisovatel Karel Poláček pro svůj židovský původ nesměl publikovat a autora kryl svým jménem malíř Vlastimil Rada. (sator)
  • Scény z hotelu byly natáčeny ve studiu, kde jsou za okny a dveřmi zřetelně vidět kulisy. (M.B)

Reklama

Reklama