Hostinec „U kamenného stolu“

Ojedinělý film dovádějící onu zvláštní atmosféru meziválečných a protektorátních filmů až nad hranici dokonalosti. Beneš, Hrušínský, Šejbalová, Šlemrová, Plachý, Neumann jsou naprosto dokonalí. Ovšem to malé lidské drama, které předvádí Saša Rašilov, se zarývá opravdu hluboko pod kůži. Navíc po dlouhé době jsem zde viděl rovnocenné a na sobě závislé partnerské dvojice. To všechno podkresluje velmi příjemný hudební doprovod. Tehdejší kritika si filmu nevšimla a odsoudila ho jako buržoazní přežitek. Jsem rád, že se k těmto přežitkům mohu hrdě hlásit a neustále vracet. (16.11.2003)

Skvělý film, nabytý nezapomenutelnými replikami. Vedle Haasových Mužů v offsidu druhá dokonalá adaptace skvělého spisovatele, který se konce války nedožil. Natáčelo se ve čtyřicátém osmém a Gruss ještě nemusel ukázat nic z nového socialistického člověka, díky bohu za to. Poláčkův osobitý humor plný staré češtiny nestárne, kdepak, je to pořád stejně velká legrace, vynikající scénář navíc přinesl spoustu vtipů a ta herecká squadra, radost pohledět! Rašilov, Neumann, Šlemrová, Beneš, Hrušínský, Plachý, Šejbalová, Trégl - jeden jako druhý vytvořili svět, ve kterém není Poláčkův humor deklamovám, ale kde přirozeně žije a dýchá. Výborné jsou i vedlejší postavy, za všechny citujme světáka Garsona ( Pane, Garsone, jste tak sečtělý! Ano, čtu již několik let."): "Ženy, ženy. Příteli, máte rád rusovlasé? Varuji vás, mají ďábla v těle. Já bych mohl vyprávět, mondyjé." (27.11.2006)

Film, který trochu zestárnul. Dialogy jsou pravděpodobně hlavně díky předloze (kterou jsem nečetl) velmi vtipné, ale jsou pronášeny převážně prvorepublikově ochotničícími herci. Výjimkou jsou bratři Hrušínský-Beneš a sestry Frýbortová-Sedláčková (velká škoda, že se už herecky příliš neprosadily). A Jiří Plachý také nemá chybu. (10.08.2009)

Staré české komedie jsou prostě krásné a ukazuje se na nich, jak něžný a pěkný smysl pro humor jsme tenkrát měli. Bohužel v současné době už to neplatí. Pánové Hrušínský a Beneš jsou v roli bratrů neodolatelní, a to i díky situacím, do kterých se dostávají. Zábavné, roztomilé, ale také nápadité a originální. (05.08.2015)

Další z filmů-mezníků uzavírá nejlepší českou dobu XX. století - první Československou republiku. Stává se tak způsobem, který zřetelně překonává i tak pozoruhodnou literární předlohu nacistické oběti - spisovatele, novináře a přítele bratří Čapků Karla Poláčka. Skvěle, do posledního dosažitelného detailu postižena je atmosféra někdejších výletních-lázeňských hostinců i maloměst tak příznačných pro vnitřní klima prvorepublikové společnosti a tak důležitá pro děj i vyznění díla. Humorný motiv, daný vzájemně se propojujícím čtvercem čtyř mladých lidí, odkazuje i na ostatní Poláčkovu tvorbu (EDUDANT A FRANCIMOR, BYLO NÁS PĚT), ale také na nejlepší část tehdejší české filmové tvorby. Rudolf Hrušínský i Svatopluk Beneš tu hrají jedny ze svých vůbec nejlepších filmových rolí. Formálně starým tvaroslovím (nejvíce je patrno ve scénách s Jiřím Plachým, v scénách se svatebními hosty nebo v neuzavřeném chlapeckém kuličkovém duelu obou bratří a následném happy endu) prosvítá současně film nové doby. To k lepšímu poznamenává i výkony starších herců (Neumann, Šejbalová, Rašilov, Plachý). Za zmínku stojí i výkon Václava Špidly v nezapomenutelné úloze samozvaného maloměstského dandyho Gastona. I po letech film pohladí na duši. (20.10.2007)