Love

Gasparovo čestné místo v mé nepočetné posvátné lóži oblíbených režisérů prozatím odložím. Tento snímek je audio vizuální orgasmus, ale bohužel nic víc. Z filmů Sám proti všem a Vejdi do prázdna jsem si stříkal do trenek a nějakou dobu hořel tužbou si Gasparovo jméno vytetovat na svoje nejcennější místo na těle. Fuj, mám na mysli své srdce, ty hovado. Bohužel Love není srovnatelně komplexní film, neboť jak název napovídá, tak se točí kolem jedné jediné věci - kolem lásky. Zde byl zřejmě největší nesoulad s mým vkusem. Vztahy, láska a sex jsou nesmírně důležité části našich životů a patří tedy i do filmů. Bohužel mě téměř nikdy neukojí snímek jehož součástí jsou jen a pouze vztahy - a to je případ přesně tohoto filmu. Konkrétně sledujeme všechny fáze nesmírně toxického vztahu dvou nezdravě zamilovaných jedinců, kteří věrní své zamilovanosti dělají velmi iracionální rozhodnutí, kterými si přikládají polénka pod kotel, ve kterém se nevědomky rochní. Snímek je velmi otevřený, a to dokonce do té míry, že hlavní focus je upírán více na plodník hlavního hrdiny, než na ostatní dění. Něžná pohlaví by měla zvolit sledování na velmi velké televizi či plátně, aby vůbec bylo co k vidění, neboť na výbavě hlavního hrdiny se hodně šetřilo a v některých polohách mohl snad jen jemně šimrat rodidla žen a jejich prožitek na plátně jen stěží mohl souviset s realitou. Vlastně by snímek mohl vyjít i jako sbírka povídek s názvem "Příběhy ze života běžného penisu". Taktéž se musím přiznat k tomu, že jsem se jaksi nedovedl naladit na vlnu snímku, neboť nedokážu chovat nějakou hlubokou empatii a lítost nad osudem člověka, který si bez jakéhokoli cizího zavinění vlastní blbostí posere život, když hoří neukojitelným nutkání neustále ochutnávat plody ze zahrady poznání a následně brečí nad rozlitým mlékem. K takovým lidem necítím soucit, ale hluboké pohrdání. Zde sledujeme (bez přehánění) více než polovinu snímku to - jak hlavní hrdina brečí - neskutečně mě to sralo a nebavilo. Dobrou shledávám asi jen poslední třetinu snímku, která měla konečně i jakýsi děj a došlo na odhalení některých motivací obou postav a až v této fázi bylo pro mě divácky možné si k nim začít budovat nějaký vztah. Při veškeré úctě, kterou ke Gasparovi chovám a spolehlivě mě přesvědčil, že je úžasný režisér s neuvěřitelnou schopností velmi trefně vyjadřovat emoce svých postav, musím nad tímto snímkem projevit značné zklamání, a to i přesto, že se bezpochyby jedná o režisérův nejosobnější a nejmilovanější film, a to nesoudím jen z toho, že půlku postav pojmenoval po sobě. [63 %] (20.05.2021)

Pornografie slovem, nikoli obrazem. Podobně umělecké kompozice rozmanitě propletených těl jako u Noého v hardcore pornu neuvidíte. Těla jsou přitom snímána převážně v celcích (nikoli fragmentarizovaně), v nichž je nápaditě a přitom poměrně decentně pracováno s barvou, hrou světla a stínů i hloubkou prostoru (ačkoli 3D efekt si uvědomíte spíše díky výstřiku do kamery). Ovšem tuctovým příběhem a strojenými větami, které hrdina s tváří mladého Dennise Hoppera (ovšem bez jeho charismatu a živočišnosti) pronáší, nemá Love k pornoprodukci daleko. Neochota vést jasnou dělicí čáru mezi láskou a sexem není moc efektivní, pokud jinou než tělesnou podobu lásky příliš neberete v potaz. Podstatná část vztahu Murphyho a Elektry je rekapitulována prostřednictvím strkání jistých objektů do jistých otvorů, na což je sice zásluhou hezkých těl mladých herců pěkný pohled, ale uniká mi, co jiného než vzrušení si z toho má divák odnést (ale rád si to nechám vysvětlit od toho, kdo Noého záměrům rozumí lépe). Chápu, že fyzické pojetí lásky odpovídá skutečnosti, že protagonista je sebestředný čurák, který ničím jiným než vlastním čurákem moc nepřemýšlí (má ovšem dobrý filmový vkus, jak dokládají plakáty z filmů jako M, Taxikář nebo Zrození národa, mezi které jako kdyby se režisér chtěl se svým dílem zařadit). Noé se ale neumí rozhodnout, zda kvůli tomu Murphyho odsuzovat (čemuž odpovídají vnitřní monology, odhalující, jak velký čurák ve skutečnosti je), nebo s ním soucítit - stesk za láskou v podobě, v jaké na ni Murphy vzpomíná, není po většinu filmu nijak relativizován (nemluvě o autobiografických rysech postavy nebo jeho pojmenování syna jménem Gaspar). Teprve v poslední třetině neúměrně dlouhého filmu se mění způsob, jakým jsou intenzivní sexuální sblížení rámována. Už ne jako aktivita krásná a příjemná, ale temná, vysilující a vyprázdněná. Tedy podobně jako ve Studu. Vzhledem k tomu, že tyto temnější scény se chronologicky odehrály před těmi příjemnějšími, jsme vedeni k přehodnocení i dříve viděného. Vyvstává otázka, zda Murphy nebyl po celou dobu, co jsme jej sledovali, nikoli muž bezhlavě zamilovaný, nýbrž prostě závislý na sexu. Ambivalentní závěr, značící možná propad do pekla vlastních vášní, možná upřímně míněný soucit s Murphyho příliš pozdním (jako v každém melodramatu) procitnutím, však v kontextu mnoha předcházejících minut nevnímám jako podnětnou výzvu směrem k divákovi, ale pouze jako poslední projev tvůrčí bezradnosti, kterak natočit smysluplný film, který by s divákem komunikoval téměř výhradně pomocí erotických scén. Jiní tvůrci, například Nagisa Óšima v Koridě lásky, dokázali předložit funkční řešení. Gaspar Noé jenom dvě hodiny zkouší možné způsoby a zuřivě si při tom honí ego. Chvílemi podmanivě, povětšinou nezajímavě. 50% (11.09.2015)

Propletení zvuku, obrazu a sexu v jediné trojce - to jsou nejsilnější momenty filmu: jako ve scéně orgií (tam tedy nebyli jen tři...), kde rytmické pohyby kopulujících těl pulzují v mihotavém světle a vkrádají se do mezer mezi tóny řvoucí hudby. Nebo jako v dvojscéně diskotéka-sex, kde hudba a světla laseru rozvibrovávají a obepínají mladá těla ještě dříve, než se při sexu propletou navzájem. Jestliže byl "Enter the Void" o limbu vlastních životních chyb, pronásledujících hlavního hrdinu ve formě navracejících se vzpomínek, platí to o "Love" ještě více. Paměť a osobní muka, nemožnost zahnat nepříjemné vzpomínky, jež se vracejí podle svých zákonů - linearita vyprávění je proto správně potlačena. Chyby a frustrující momenty koexistují se šťastnými, otravují je, vytlačují je: závěr proto už (naopak po lineární ose) náleží zoufalství. /// Nemůžu se rozhodnout, zda je kladem či negativem jeden z efektů filmu, a to hra identifikace (režisérova i divákova) s postavou hlavního hrdiny. Je nepochybné, že se Noé do postavy Murphyho zčásti projektuje, zároveň se ale Noé ironizuje - trapnou persónou, již hraje sám Noé; tím, že Murphy je opravdu blízko toho být jen mluvící falus, jak sám přiznává. Na druhou stranu, snaha vyvolat identifikaci diváka s Murphym je podle mě trochu podbízivá - Murphyho postava je jako dělaná přes marketingový kopírák reklamní agentury pro cílovou věkovou skupinu: hlavní zábava je soulož, má rád filmy, od béček po ty kvalitní (aby nebylo vidět že je úplný idiot), žádné knihy v bytě, brát lehké drogy ale rozhodně nebýt smažka, studovat VŠ, ale moc se nenamakat, party, diskotéky atd. Má to spolu s použitím ICH-formy naznačovat, že se máme s hrdinou identifikovat? A chce nás tak Noé provést stejným limbem a ke stejnému prozření, jako hl. postavu? Díky, ale není třeba a ani pro většinu diváků nebude. Nebo to je jen osobní zpověď režiséra? /// Hlavním negativem filmu je ono občasné vyejakulování divákovi přímo do obličeje některých zjevností, podané zbytečně jednoduchou formou (zase to nevinné dítě jako v Enter the Void!) či jednoduchými promluvami postav (opět viz Enter the Void). (30.09.2015)

Ani kontroverzia, ani hlbší myšlienkový prínos. Vyumelkovaná estetika sexu s priliehavo zvolenou muzikou zlyháva na opakovateľnosti scén. A tak nudu repetície neoživí ani swingers párty ani pozvanie transsexuála do postele. Ústredná myšlienka filmu je veľmi prostá. Odvodená od odlišných očakávaní a správaní sa muža a ženy vo vzťahu. Mužovi nerobí žiaden problém spávať s desiatkami (stovkami, záleží na jeho šikovnosti a potencii) iných žien. Popritom rovnako intenzívne milovať jednu a tú istú ženu. A vracať sa do hrejivého prístavu večnej lásky, akoby sa nič nestalo. Žena toto vníma ako problém.Napriek jej úvodným proklamáciám o otvorenosti vzťahu a hovorení si o všetkom. Po zistení mužových záletov nasleduje zmätenie, proti-nevera ako pomsta, útek do drôg, alkoholu, únik zo vzťahu. Samozrejme, výnimky existujú, ako všade, princíp zostáva. Tu sa vzťah zamotal v nesprávny moment prasknutia prezervatívu - hrdinovi praskol pri nesprávnej žene, plod začal rásť v nesprávnom brušku. A tým sa, už i tak rúcajúci, vzťah definitívne pochoval. Film Láska predstavuje z väčšej časti pitvanie sa v zlyhaniach a utešujúcich spomienkach na doby, keď bolo fajn. Pozitíva iste sú. Ako vždy u Gaspara elegantne nakrútené scény. Dokonalé zladenie s hudbou. Ruchy použité tak, aby zdôrazňovali náladu scény. Prvýkrát ukázaný rimming na plátne áčkového filmu. Niekoľko presných postrehov o povahe vzťahov. Prežívanie emócií podmienené užívaním drôg (tentoraz marihuana, kokaín, extáza). Nuž a zaujímavé je, že hoci obaja hlavní hrdinovia boli umelci, zo svojho umenia, okrem umenia fyzickej lásky neukázali, ale že vôbec nič. Vyšli z umeleckého prázdna, prešli intenzívnym obdobím zamilovanosti, aby sa vrátili do prázdna. (28.06.2020)

Gaspar Noé sice ukázal, že pornografie může být součástí relativně mainstreamového filmu s příběhem, ale taky ukázal, že to bude asi chtít i nějaký děj nebo ještě navíc, aby to nevypadalo opravdu jen jako snaha šokovat a ukázat, co ještě většina diváků v kině neviděla. V tomhle směru opravdu ukazuje zajímavé momenty s výraznou fixací na penis. (25.11.2015)