Love

Moje druhý setkání s Gaspar(em) Noé. Perfektní drama o vztazích, drogách a sexu. Skvělá kamera i hudba + je vše podpořeno hercema, kteří odvedli zatraceně dobrej výkon ( i výron ).To že Gaspar ví co chce točit mě přesvědčil už u filmu Zvrácený. Kde zvolil zajímavou formu vyprávění a to pozpátku. Tady si zase postupně skládáme střípky a pomalu odhalujeme minulost akterů. Je pravda, že s kamerou to Gasparovi u filmu Zvrácený moc nevyšlo, takže jsem rád, že kameru předal Benoît(ovi) Debie(mu) a ten se jí chopil dokonale. Námět a samotnej děj je jednoduchej, ale styl jakým ho Gaspar převedl na plátno z něj dělá něco výjimečného. V podstatě bych s tímhle filmem neměl žádný problémy kdyby byl aspoň o půl hodinu kratší. Postupem času začne film trošku nudit. Klidně bych film skrátil o pár sexuálních scén. Ale jinak převládá určitě spokojenost. Jěště si neodpustím pár vět z filmu, který mi uvízly v paměti. Láska je divná. Cítím se jako závislák. Jak může něco tak krásnýho způsobovat tolik bolesti ? Možná je lepší se nikdy nezamilovat...... (23.01.2016)

Pseudo-art v krystalické podobě posouvající hranici až k pornografii. Kdepak pane Noé je to druhé setkání a zatím jste mě vůbec nepřesvědčil o svých kvalitách, které by měli z vašich filmů prohlubovat prožitek. Zatím jsem měl jen možnost spatřit ono vyprázdněné NIC a v případě Love to platí dvojnásob. Příběh sice líčí tragický osud jednoho amerického floutka a jeho dvou "bičíš", propletené vztahy, životní rozhodování a odráží vnitřní pocity svých protagonistů. Ale stále z toho dýchá tak povrchní zpracování nevyjadřujíc jedinnou kloudnou myšlenku, sdělení či podstatu dění událostí. Do toho různé hrátky se stříhem, poblikávání obrazu a snaha imaginaci postrčit do hlubší roviny, ale v mých ústech zůstává akorát tak pachuť prvoplánovosti a jako třešnička na dortu ještě řádná nuda k tomu. Nenašel jsem zde moment hodný obdivu. (16.11.2015)

Na tento kúsok, od môjho druhého najobľúbenejšieho novodobého režiséra hneď po Tarantinovi, Gaspara Noéo, som sa veľmi dlho tešil. Keď konečne zavítal aj u nás v kinách, snažil som sa nájsť nejaké dievča, ktoré by bolo ochotné na to, so mnou ísť, iba tak z princípu aby som ju vystrašil. Bohužiaľ sa mi to nepodarilo, tak som sa na to vykašľal, a spravil som dobre. Nie, že by sa mi to nepáčilo, ale bolo to až tak na silu samoúčelné, že obsahovo som tam tohoto môjho vizuálneho génia nespoznával. Nechýbala tomu hravá kontrastná farebnosť, úžasná štylizácia kamery, originálne zábery ktoré majú jasný rukopis, no príbehovo, ani z tej stránky poetickej to bohvie čo nebolo. Ako som spomínal, išlo o silne kontroverzné scénky, ktoré boli iba samoúčelne vulgárne, áno uznávam názory typu: "Noé zachytil iba číru živočíšnosť intímneho vzťahu", čo uznávam, ale bolo tam toho toľko, že to stratilo nejakú pocitovú váhu, všetko cezo mňa prechádzalo chladno. Tak iba v skratke: snímka retrospektívne zachytáva mladý pár ktorí si chce spestriť svoj sexuálny život o jedného člena. Vedľa nich sa zhodou náhod prisťahuje pôvabná blondínka a nepotrvá dlho aby sa k ich hrám pripojila. Hlavná postava muža sa však z krásnou blondínkou začne stretávať nie len v trojici, ale aj osamote a čo čert nechcel, otehotnie. Hlavný hrdina je však charakter na pravom mieste a tak pred svojou láskou uprednostní život dieťatka. Vo výsledku sa mi to páčilo, nedotklo sa ma to psychicky tak, ako ostatné Noého filmy, aj keď záverečný plač vo vani bol dosť silný, ale malo to niečo do seba, hoci som čakal viac. (01.07.2016)

Noého mazľavý vrt do jadra vzťahu, zmieseného zo sĺz, krvi a spermií. Veľmi zmyslová snímka, miešajúca olovnatú melanchóliu so sentimentom aj čiernym humorom, zaliata jedným z dlhodobo najlepších soundtrackov a veľmi krehkou, sladko-horkou erotikou. Sledovanie filmu pripomína chuť čučoriedok s tvarohom a cukrom. .......... LOVE sa dá rozložiť na Posledné tango v Paríži (kde je maslo vystriedané koksom) zliate s 9 songs v maximálne spomalenom víre "noeovského" výtvarného cítenia a naratívnych hier. ....... Okrem lásky medziľudskej je to tiež film o láske filmovej - mizanscéna je skoro vždy nasýtená odkazmi na tucty filmov, od Enter the Void, cez Flesh ForFrankenstein, až po Birth of Nation, čím sa vytvára veľmi husté podhubie, podprúd hlavného diania. (20.11.2015)

Předností člověka je inteligence, řešit problémy, kdyby byl život jenom o jebání, od většiny zvířat bychom se moc nelišili. Vystává otázka, jestli je člověk schopnej projebat celej svůj život, za cenu ztráty vlastní lidskosti. Sledovat filmy Gaspara Noého je vždycky tak trochu „out of body experience“. To platilo a hlavně pořád platí především pro Enter the void. S Love v tom ovšem pokračuje a svým záběrováním pořád dokáže spolehlivě roztočit hlavu diváka a kutálet jí skrze lidské tužby a emoce až do depresí nasáklého finále. Jenomže celý je to až moc dlouhý a až příliš jednotvárný, beze snahy šokovat (leda nějaký vyjevený puberťáky), nebo uhranout. (22.12.2015)