Westworld - Labyrint

..."Když nejvíc trpíte, jste k nerozeznání". ... Jsme opravdu schopni dělat to nejhorší, když nebude hrozit nebezpečí ani trest? V čem se poznám já? (Zatím dva díly) ... Jako všichni ve Westworldu, i my jsme primárně naprogramováni geneticky. A následně prostředím. Zpracování seriálu není stoprocentní, ale zabrnká na strunu vědomí - můžeme se změnit?, můžeme se osvobodit ze stereotypu? ... // 10 epizod: Nahlédnutím do spleti časových smyček světa uvnitř parku můžeme přemýšlet o věčném opakování života venku. Spoiler/citace: "Utrpení vede k prozření. Muka. že svět není takovým, jaký ho chceme mýt". Klíčem je vývoj. Evoluce dává smysl opakování. (02.10.2019)

Ukázkový případ event watchingu a world-buildingu, kde tvůrci dlouhé produkční odklady proměnili v nesmírně cílevědomý puzzle seriál, který se divákům odměňuje každou novou částí skládačky. Ztrácení v bludišti významů snad nebylo od doby Ztracených opojnější, scenáristům Jonathanovi Nolanovi a Lise Joy se navíc musí uznat vybudování uvěřitelné dějové linie, v níž se na uvědomění strojů nedíváme z lidské stránky, nýbrž z pohledu nově vznikajícího druhu. (15.01.2017)

Westworld je po GoT druhá vlajková loď HBO na seriálovém poli, která momentálně vychází a jelikož vím, kolik je HBO schopna do svých trháků vrazit, tak jsem do parku Westworld šel s vysokým očekáváním. A moje očekávání byla naplněna. Nejedná se totiž o western s prvky sci-fi, ale právě naopak. Jedná se o sci-fi, které se krásně doplňuje s westernem a všechno toto je okořeněno filozofickými otázkami jako z Blade Runnera. Příběh nás dostává do parku Westworld, což je park, kam si jedou nechutní pracháči odpočinout od všedního života a užít si to, co si ve všedním životě jen tak dovolit nemohou a to všechno v romantizované stylizaci divokého západu. V parku je mnoho možností jak se vydovádět, návštěvníci mohou buď souložit a zabíjet jak se jim zachce a nebo se mohou chytit jedné z mnoha příběhových linií a vydat se po ní. Přičemž park není pustý, obývají ho roboti, kteří ale o své mechanické struktuře či existenci vnějšího reálného světa nic neví a žijí zde vlastním životem, který ale má přesnou strukturu a linii, vytvořenou správci parku a když robot zemře, tak se linie resetuje a jede se bez obtíží dál. Takhle to funguje desítky let až do chvíle, kdy si pár robotů začne pomocí malých náznaků uvědomovat realitu a tím příběh začíná. Tato série se dá skvěle přirovnat k seriálem mnohokrát zmíněnému labyrintu. Každá epizoda představuje jeden stupeň labyrintu. Takže na začátku je divák zmaten, hledá správnou cestu pochopení tohoto světa a jak svět funguje a to samozřejmě jde těžkopádně a pomalu. Ale jakmile postupuje stupni a dostává se více a více do středu, tím více se vyzná, postup je rychlejší a mnoho věcí začíná dávat smysl až divák dojde do středu labyrintu, kde dojde k dokonalému rozuzlení a vysvětlení všeho, co dříve bylo tak těžko pochopitelné. Průvodci tímto labyrintem jsou skvělé postavy, kde herecky vládne legendární Anthony Hopkins a Ed Harris, jejichž postavy jsou taky moje nejoblíbenější. Cesta labyrintem je také lemovaná nádhernými scenériemi divokého západu pořízené velice dobře vedenou kamerou a do toho všeho hraje naprosto skvělá hudba, kterou složil Ramin Djawadi, kde si pro každou epizodu vybral jeden nebo dva známé songy a přetvořil je do své podoby, takže do jeho celkového díla skvěle zapadají. Závěrem mohu říct jen to, že se to nebude líbit každému, tenhle seriál je aspoň zpočátku hodně pomalý, hodně na přemýšlení a obsahující pro někoho až moc filozofující myšlenky, takže ti, co pouze hledají zábavu na večer radím, od tohoto ruce pryč. (17.03.2019)

Reklama v metru, která nebyla na Rohlík nebo Alzu, a já si aktivoval měsíc HBOGO zdarma. No, řekněme, že mi na tu srandu nestačil, ale stál za to! První série někam spěje, vy nevíte kam, kdy se co posere, jak moc a tak. Pak se to začne divně motat, někdo je někdo jinej, psycho. Pak je to celý ještě jinak a trochu se do toho začne motat někdo jinej ještě, ale ten je nakonec taky někdo jinej a ten první je pak vlastně ten samej. Respektive je ten, kdo jste si mysleli, že je, ale mysleli jste si to špatně. Potom přijde ta chvíle, to je zhruba v půlce té série, kdy už si myslíte, že to tak nějak chápete. Že už se v tom tak trochu orientujete. Jako i v tom světě, kam kdo chodí, kolik je hodin a tak. To je přesně ta chvíle, kdy zjistíte, že teda jste si to mysleli blbě a vlastně je to celý vyprávěný uplně jinak, možná skoro i o něčem uplně jiném, ale to už jste si ve skutečnosti mysleli, jenom jste na to zapomněli. Teda nezapomněli, jenom vás zmátlo to, že ten někdo jinej, je ve skutečnosti tamten, co vypadal, že je ten, co o něm mluvili předtím. Nicméně, oni to pak maličko ještě zamotají, protože ti dva se potkají, ale někde jinde, než kde jste se domnívali, že se celou dobu mohou potkat. To už tam ale je někdo jinej, ten tam přišel od nich jakoby nečekaně. Nebo takhle, oni to nečekali, ale vy už jste si podle toho, jak se to vyvíjelo, mysleli něco jako tohle. Pak to nějak dokoukáte a chcete teda ten zmatek nějak vysvětlit, tak si to pustíte a myslíte si, že jako nevíte. (05.10.2018)

Vyzerá kvalitne, má slušných hercov, slušné efekty a celkovo budget. Má aj veľmi slušné chvíle. Problémom je neprehľadnosť, sme v rôznych timelinách, rôznych telách, rôznych vrstvách vedomia (snov, spomienok, kusov kódu, ...) a čo tak spätne pozerám, internet je plný vysvetľujúcich článkov a videí. Ja by som oveľa radšej AI seriál bez potreby prekombinovaného dovysvetľovania, a kľudne akčnejší bez dlhých útrpných záberov. (22.08.2020)