Westworld - Dveře

Nedá sa nič robiť, woooooow efekt raz a navždy zmizol s posledným záberom prvej série. Som ale rád, že sa tvorivý manželský tím vydal neprebádanými cestičkami a nesnažil sa silou mocou uchovať atmosféru prvej série. Má to za následok stratu mnohých fanúšikov, mne ale osobne snaha a riziko ísť ďalej vyhovuje vic ako opakovanie overeného receptu. Občas zybtočne akčné, občas zbytočne dejovo prekombinované, ale čo sa týka filozoficko ontologických a psychologických a neviem akých ešte otázok sa išlo viac do hĺbky, len to trochu zaniklo v hluku až príliš veľkého množstva vypálených guliek. Chce to maratón prvej a druhej série, aby si človek všetko dokázal v hlave poriadne utriediť. Inak WW2 sa má k WW1 asi ako Matrix Reloaded k Matrixu a myslím, že aj preto pre viacerých sklamanie, pre iných naopak obšírnejší ponor do nastavenej problematiky. Pravdu ukáže tretia séria... VIDENÉ ZNOVA 5/20: Rozhodne je druhá séria stvorená pre opakované pozretie, tu sa nedá nič robiť a možno aj preto má kontroverznejšie hodnotenia. No a najlepšie si obe série dať krátkopo sebe a vyzbrojiť sa tak na tú tretiu. Momentálne mám celý tento fikčný svet viac utriedený a aj som si ho viac užil. Dokonca som docenil aj paralely vzťahov rodič-dieťa (ale aj partner), ktorý je tu rozoberaný u viacerých dvojíc a je akýmsi emocionálnym tmelom celej série. (28.06.2018)

Hodnocení stejné jako u první série. Ta byla spíše taková filozofická, kecací, seznamovací a objevovací. Druhá série přešla do akční roviny a to mnohdy dosti brutální. Dozvídáme se zase něco více, děj je propletený, zamotaný, lumpácky natočeno, člověk občas neví, na čem je. Celkově stále výborné, je to zajímavé a člověka to baví. Sice nás doma začala docela iritovat Dolores a její dějová linka, nicméně, přežili jsme to. Kvalita rozhodně nešla dolů, jen pojetí je jiné. Howgh! (26.04.2020)

Méně je někdy více, takže když do druhé série dáte všeho více, není to vždy výhra a to přesně platí i o druhé sérii Westworldu. Základním problémem je, že scénáristi vsadili na nezajímavé postavy, myšleno především ty ženské. Ano, u první série jsem psal o tom, jak mě bavil příběh Maeve, jenže ta se právě na konci první série vydala špatnou cestou, která navíc pokračovala úmorně dlouho. A nezachránili ji na ni ani další oblíbení, Hector a Armistice, zde trestuhodně nevyužiti, téměř do země zadupáni. Když už to vypadalo, že se Maeve někam posune, unesou "její dceru" indiáni, aby mohla přijít naprosto zbytečná epizoda. Tedy, že se i jejich příběh nějak více vysvětlí, že budou nakonec důležití, jsem předpokládal, ale opravdu takto? To snad ne. Dolores, nebyla příliš zajímavá už v první sérii, zde bylo vše dvojnásobné. Snad je to i zbytečným filozofováním, věčnými návraty a zase, hledáním, tentokrát otce. Naštěstí to celé nebylo jen o negativech, takže ke kladům. Více informací o světě potěšilo, obzvlášť pohled do historie, prakticky vzniku. Naději vzbuzoval Shogun World, žel do něj přišly špatné postavy... přesto to vyloženě zlé nebylo. Celá série má velmi slušnou atmosféru, občas až hororovou, ta je nejvíce znát v příběhu Bernarda. Jeho linie je zajímavá, samozřejmě v tom pomáhá přítomnost Anthonyho Hopkinse, ale i ztráta paměti. Ono postupné odhalování pravdy, je ozdobou především nejlepší předposlední epizody! Ta měla být tou poslední, vždyť se mnohé vysvětlilo a co se nestihlo, mohlo zůstat nezodpovězené. Finále totiž děj násilně natahuje, filozofování je víc než příliš a závěr značně rozporuplný. A Ed Harris? Stále vše táhne, vlastně snad ještě víc. Jednoduše nejsilnější postava, nejlepší linie, navíc potěšily i rodinné pohledy do minulosti a vrchol seriálu, Hopkins/Harris v jedné scéně. 65% (15.07.2019)

Nolan & Joy se utrhli ze řetězu a v poměru s druhou sérií teď málem první sezóna Westworldu působí jako docela krotká a komorní záležitost. Zážitek z promyšleně velkolepých (třebaže občas skřípajících) atrakcí nedokázala pokazit ani málem neúnosná masa expozice. Pro ty, kdo v první sérii přistoupili na hru, kterou autoři předložili totiž krom těch násilných monologů není tomuto projektu v podstatě co vytknout. Snad jen, že takhle mohl skončit, protože si (znovu) nedokážu představit, jak na toto dokážou znovu navázat. (10.07.2018)

Robotí "krize identity" výtvorů v zábavním parku, na pozadí pedantsky naplánované hry a přiřčených rolí, vede ke vzpouře a snaze vymanit/pomstít se lidskému pokolení - svým tvůrcům i utlačovatelům v jednom. Tak jednoduché to ale nemají - nebo se nám to snaží autoři namluvit neurčitě nekonečnými filosofickými, etickými, morálními, společenskými, (rádoby)hlubokými myšlenkami a zamlžují cestu za svobodou složitým předivem mnoha linek mnoha postav (+ jejich kopií) z mnoha časových rovin. Protože veškerá filmařina, hudba či výprava dosahují téměř dokonalosti, bavil jsem se (skoro) pokaždé, ale že bych jim to zcela žral (a dělal si grafy, abych se ve všem orientoval)? To zase ne. (11.07.2018)