O kuřatech a lidech

Bohnice by mohly závidět. Rozštěpový sourozenecký klan je ve velké formě. Ještě pořád přemýšlím, kdo z nich byl fakt nejvíc ujetej. Jensen šlape na pedál o sto šest. Fascinuje mě, jaké dokáže udělat trotly z jinak pohledných a sympatických Mikkelsena a Kaase. To mně hlava nebere. Ale je vidět, že si ty trotly hooooodně užili. Není to pro každého, ale kdo holduje bizarním lahůdkám, ten bude spokojen, jako já. (06.05.2016)

Od A. T. Jensena jsem viděl tři filmy, a tenhle mi zatím přijde nejslabší ("Rytíři" nej, "Jablka" hned za nimi). Rozjezd je slibný, vtipný, docela "realistický", potom se to podle mě trošku motá v kruhu a reakce "chovanců" neodpovídají místu a předpokládané osobní historii. Ale byl jsem zvědavý, to zas jo. (31.10.2022)

„Co to bylo?“ - „To byl jenom králík.“ - „To byl teda kurva velkej králík.“ Jensen mi zatím sedí spíš jako scenárista, má jediná zkušenost s ním jako režisérem (Blikající světla) mi naznačila, že s jeho humorem to budu mít těžší. Tahle černočerná absurdní tragikomedie je docela náročná. Její humor se často pohybuje na samotné hraně vtipnosti, některé scény už zábavné nejsou. Všechny však spojuje výše zmíněný přívlastek „absurdní“. Vyjmenovávat jednotlivé situace ani nemá cenu, je jich spousta, ale můžu vypíchnout alespoň groteskní seznámení, večeři, čtení před spaním či hádání o původ. Jenže díky jejich nevyrovnanosti jsem se někdy až hystericky smál, abych zase jindy jen nechápavě sledoval, co nevtipného se to zrovna na plátně děje. A jakože jsem se dlouho spíš bavil, směrem ke konci se mi postupně vytrácel úsměv ze rtů, až zmizel takřka úplně. Závěr to jen potvrdil. Díky skvělým hercům dávám ještě slabší 4*. „Myslíš, že chci něco mít s nějakejma hnusnejma kuřatama? Jenom cvičíme, než potkáme nějaký holky.“ (20.03.2017)

Doteď jsem si myslel, že sklepácká Kritika Bible je jediná svýho druhu, ale ta pětiminutovka u krbu, kde se Gabriel snaží naučit "základy slušnýho chování" (na Bibli) a kritický myšlení (pokus o diskuzi nad ní) lidi, který svoje konflikty normálně řešej na dvorku mlácením se do hlavy vycpanejma zvířatama nebo kusama nábytku, ta se teda Hřmění směle vyrovná. Jinak vymyslet smysluplnější komentář, než kterej je Ghoulmanův, to už asi ani nejde (včetně postřehu o třech patrech sanatoria jako třech rovinách nietzscheovskýho vědomí) - zakázaný horní patro s domnělym otcem dává bratrům jedinou vyšší hodnotu jejich života, kterej se jinak odehrává výhradně v přízemí - a stejně (nebo ještě víc) zakázanej sklep, kam nesmí už vůbec nikdo, se očividně přímo týká jejich nejnižších rovin. A ten prosluněnej konec snad nejde brát jinak než jako idovskou hyperbolu ve stylu "co by kdyby" (podle komentářů ho ale přesto někdo doslovně chápe a považuje to za pozitivum filmu ilustrující, že "každej život je krásnej", což by mě asi nenapadlo - ale přesně tohle je na filmech tak hezký). Ten film je zajímavej a mě osobně obrovsky bavil - třeba ten nepoměr mezi smečkovsky zvířecim chováním bratrů a častejma jejich filozofickejma úvahama nebo knižní mluvou, a taky samozřejmě ty scény, kdy se tam každou chvíli natvrdo a do prvního bezvědomí mydlej válečkama, kovovejma sudama nebo mrtvou drůbeží. // "Františku, nezlobim se, že jsi bratra bacil labutí velkou, to se může stát každýmu." "Vždyť nemůžu hejbat nohama. -Nic ti neni, to se ti jen v týle zpřetrhaly vazy, to se spraví." "Máte vy vůbec nějaký vzdělání? -Jednou jsme měli osla. Naše vzdělání se neslo v tomhle duchu, dá se říct." (11.02.2019)

Ono to skoro vyzerá, že Jensen chcel natočiť ďalší OSTROV DR. MOREAUA alebo dokonca dramatickú variáciu na buranské horory o mutantoch, ale do tohoto čistého žánrového tela sa mu priplietli kmeňové bunky tej jeho rodinne-komunitnej aktivistickej inseminácie. Posypať hojne tým jeho obľúbeným retardovaným humorom a výsledkom je patvar ešte podivnejší ako sliepka kopýtkatá alebo pyskatý bocian s detskými nožičkami, ktoré sú k videniu ak už nie na ostrove Ork, tak aspoň v tomto diele tak akosi plytvajúcom hereckými schopnosťami zúčastnených. (03.02.2024)