Žlutí ptáci

Je tady snímek, který vypráví o mladíkovi, který narukoval moc brzy. I když věk má, tak je hrozně nevyzrálý. A pak je tady jeho kamarád, který slíbil jeho matce, že se o něj postará a kdyby něco, tak to něco jí sdělí. Bohužel to něco přišlo brzo a je neuvěřitelně děsivé. Navíc kamarád přísahal svému nadřízenému, že so o tom nikdo nikdy nedoví. A tak začíná šílené dilema, jak se zachovat. Po návratu do civilu, by nejraději zmizel, ale bude muset dostát svým povinnostem. A ty na sebe nenechají dlouho čekat. I když je to válečný snímek tak to není žádná střílečka. Spíše rozvleklý, utahaný, dávající důraz na emoce všech protagonistů. O rozhodnutí, které za Vás nikdo jiný neudělá. (17.07.2018)

Něčím mně to připomnělo film Válečníci, co se psychologie postav týká po návratu z takové hrůzy. Tady je to umocněno ještě jedním velkým zádrhelem, který se nedořešil a matka (nejen ona) jednoho z nich pátrá, co se ve skutečnosti stalo s jeho synem. Jennifer hrála výborně, akorát k dané situaci a bylo mně líto kamaráda, který to všechno prožil a musel si to pak zřejmě nést celý svůj další život ve skulině svého jávství do konce života. Nezáviděníhodné, žel spoustu kluků v sobě nesou mnohá nesmazatelná traumata z takových situací, kde není úniku a když už, tak by to mohlo dopadnout jako v tomhle snímku. (27.06.2018)

Dramat, s tématikou navrátivších se vojáků z války domů a zabývajících se jejich následnými posttraumatickými syndromy, je více než dost, ovšem Žlutý ptáky lze v této kategorii označit po delší době za poměrně netuctovou podívanou, která je v rámci daného tématu zpracována v komornějším duchu a spíš než na válku samotnou je zde kladen daleko větší důraz na vztahy jak mezi vojáky, tak poté mezi nimi a jejich blízkými, a ani tentokrát to není zrovna dvakrát veselá podívaná, i když kdy vlastně byla, že? Každopádně, onen netuctový příběh je ale bohužel jediné pozitivum tohoto dramatického snímku, neboť zbytek mě už jednoduše ničím neoslovil, a hlavním důvodem tohoto mého dojmu je slabé zpracování, kde se tvůrcům nepodařilo navodit ani působivou atmosféru, ani napětí a především ani emoce, přestože právě ty tu měli hrát tu nejvýraznější a nejzásadnější roli, ale jsou zkrátka zcela nefunkční a především právě díky tomu působí Žlutí ptáci opravdu prázdně. Poměrně negativně na mě zapůsobil ovšem i casting, kde tolik nesympatických ksichtů pohromadě jsem v jednom filmu už dlouho neviděl a chybělo mi tu i nějaké krapet hlubší se ponoření do celé té události, takto mi to přišlo celé až moc povrchní a tím pádem dost nepřesvědčivý. Takže já zkrátka nevím. Nemohu tvrdit, že jsem se u toho tedy nudil, že by se mi to nelíbilo, nebo že je to špatný film, ale v podstatě zároveň nenacházím ani jediný důvod, proč ho někomu vůbec doporučit, takže prostě průměrný film, hotovo. (08.10.2018)

Válečné drama, kde válka nezuří ani tak na bojišti, jako v nitru dvou vojáků. První půle tedy moc záživná není, navíc bojové scény nic nového nepřináší, ale výborný vizuál i hudba skvěle přenesou film do psychologického dramatu. Tajemství pohřešovaného vojáka se odkryje až v samotném závěru a je to nečekaně drsné. Překvapivě dobré drama. (26.06.2018)

Ponajprv poznámka na politickú tému. Keď je niekde vo svete nepokoj, ohrozujúci mierové, svetové (a samozrejme aj americké) záujmy, jednoducho Američania tam vyšlú vojsko. Tak to bolo aj s Husajnovým Irakom. No a tam kde sa takto "rúbe les lietajú aj triesky". Takouto "trieskou" bol aj mladý Murphy či Bartle. Smutný film. Bože, kiež by bolo takýchto príbehov a filmov čím menej. (29.10.2018)