Proti přírodě

Chladné a autentické - severský pôvod sa veru nezaprie. Ako koncept a nápad celkom fajn, ale mne to napokon celé prišlo ako taká depresívna uspávanka (dokonca som pri tom aj zaspal). Martin si jednoducho potreboval usporiadať myšlienky, tak sa vydal osamote do prírody a tam popri svojom monológu o všetkom možnom aj nemožnom postupne prichádza "k sebe". Potenciál parádny, ale v konečnom dôsledku ma to vôbec neoslovilo. Inými slovami, "zbožňujem" ľudí čo majú relatívne pozitívny život a majú potrebu sa tváriť ako je všetko nanič... (05.11.2015)

Podle kritik jsem čekala víc. Námět dobrý, nicméně scénář by mohl být daleko víc propracovaný, a to hlavně ve druhé polovině filmu. Nic proti otevřeným koncům, ale tohle? To je jak kdyby došly prachy, tak ukončíme film celý... Holt exibouš co si honí péro za stromečkem a pochčije se ve spacáku není pro každého. (05.03.2015)

Proti přírodě? Já půjdu spíš proti proudu. Ole Giæver je do sebezahleděný egocentrický exhibicionistický (ehm, kdyby měl aspoň čím) narcis, jenž podává světu své názory bez obalu a možnosti následné debaty (chlapi jsou promiskuitní dětinská nedospělá a sebezahleděná hovada, zatímco ženy jsou kuchyňské puťky bez špetky inteligence a jejich děti mají problém navázat vztah s otcem). Ole Giæver "svůj pohled" na svět zastírá pod nálepku "všichni si to myslíme, ale bojíme se to říct nahlas", přičemž by správné motto filmu mělo být "co si myslím já, myslí si i ostatní". Proti přírodě je rozbředlá pseudointelektuální sračka bez přidané hodnoty u níž zamrzí překrásné záběry přírody. Neskutečné hype, jež uspokojí diváky, kteří jdou za stádem a jako ovce se smějí tomu, čemu ostatní. Norský film nikdy neklesl tak nízko do hlubin filmového bahna. (19.02.2015)

Z technické stránky ve smyslu jakým způsobem je film natočený nemám absolutně co vytknout. Moc se mi líbí koncept práce s myšlenkami během celého filmu a vlastně by mohl být snímek velmi dobrý nebýt faktického obsahu děje a těchto myšlenek. Ten mi přišel tak laciný a umělohmotný, že už to snad ani víc nejde. Otázkou je, jestli to nebyl účel tvůrců, stvořit povrchního primitiva, jehož myšlenkové pochody by nebylo tak obtížné sledovat, ale pochybuji o tom. Kvůli tomu mě to celé ani moc nebavilo a hodně mě to mrzí, protože to mohl být opravdu skvělý film. (08.09.2018)

Pěkný snímek, taková sonda do myšlení člověka, který neví, co se životem. Je to drama v pravém slova smyslu, naproti tomu komedie – jen z části. Humorné situace, humorné myšlenkové pochody tam jsou, ty jsou ale humorné jen do té doby, dokud si neuvědomíme, že takový život prostě je – zřejmě alespoň v Norsku. Vidíme totiž obraz zbytečného člověka – trochu Ibsenova Peer Gynta. Na rozdíl od Peer Gynta zde ale hrdina nechodí po bájných místech ani vzdálených exotických zemích, ale jen po okolní přírodě; další rozdíl je v tom, že Peer Gynt končí v podstatě katastrofou, Proti Přírodě nekončí vlastně nijak, všedním návratem do všedního života, se stejnou beznadějí, kterou hrdina prožíval. V kontextu závěru tak divák zjišťuje, že hrdinova cesta vlastně neměla žádný cíl; co je rovněž pozoruhodné, snad nic z toho, do čeho se na cestě pustil, se mu nepodařilo. Zdá se, že hrdina spíše než Peer Gynt si zaslouží být roztaven na knoflíky. V tomto kontextu pak diváka napadá, proč snímek vlastně vznikl. Autor sám na besedě po promítání přiznal, že film v podstatě vznikl proto, že měl málo peněz, a na nic jiného by mu nezbylo. Příběh prý přitom není autobiografický. Potud lze říci, že to je scénáristicky téměř dokonale zvládnuté a stejně dobře odehrané, na otázku proč to však neodpovídá. Snímek tak může plně oslovit zejména diváka, který sám je v situaci, že přemýšlí obdobně. Jo a naproti tomu, co napovídá plakát, ten film není celý nahatý (což, pravda, bylo trochu zklamání). Hodnocení ponechám na pěti hvězdám, protože jsem se přece jenom dobře pobavil a dané úvahy se mi honily hlavou spíše později. (Peer Gynt mě napadl už během snímku, škoda, že jsem na to po skončení zapomněl, mohl jsem se na to autora zeptat.) (17.02.2015)