Proti přírodě

Nešťastný život pod mikroskopem, nebo dokonalá intimní zpověď ženáče Martina, jak je libo. Týpek chce být úplně někým jiným, i když vlastně neví kým, a tak si sám vyrazí zabilancovat na víkend do hor. Podal to docela odzbrojujícím způsobem, takže to byla chvílema spíš prdel. Nejspíš ta, co je na plakátu :-) Ani nevím, jak to ohodnotit, je to tak tři a půl. (02.11.2015)

Na toto som nebol nachystany a prislo mi zle. Nesympaticky narcisticky honic Ole behajuc po horach (priroda si ma stale ziska) zvasta o svojom blbom zivote a mne to absolutne neprislo zaujimave. Typek sa neboji odhalit, slovne ci fyzicky, mna ale nedostal. Konca som sa dockal viacmenej rychlo, a podakoval som za kratku stopaz. Doslo by aj na preklik , no bal som sa ze pridem o nieco zaujimave. Ale neprisiel. (22.12.2017)

Proti přírodě aneb Svoboda je poznaná nutnost. Jsem relativně mladý otec, společensky neohrabaný a běhám po horách. Už při traileru jsem zaregistroval riziko, že by se mohlo jednat o film o mně. Částečně. Proklamovaná otevřenost hlavního hrdiny, prezentovaná vnitřním monologem, jehož prostřednictvím bilancuje a plánuje, jak celou svou partu kvočny a trpajzlíků pošle k čertu, šokuje jen ty, kteří proudem verbálního vědomí nedisponují, nebo mu nenaslouchají. Vývoj událostí však brzy naznačí, že překvapivé vnitřní výpovědi jsou prostředkem, jak zvýraznit možnou rozpolcenost člověka typu mladý otec - a nejspíš nejen jeho - ony ani ty matky nejspíš nejsou z monolitu, ale na to raději nemyslet. Nápad zasadit přemítání do nedotčené přírody podtrhuje zprávu filmu případně, možná ale až příliš doslovně. Příjemný coming of age film. Repríza po 7 letech usilovného otcovství. Změna hodnocení ze čtyř na pět. Kdyby to někoho zajímalo, ta tklivá skladba na 53:58 je klasický jazzový kus The Moon Is a Harsh Mistress Jimmyho Webba v podání norské zpěvačky bulharského původu Radky Toneff, album Fairytales (1982). Umělkyně zemřela pár měsíců po vydání alba předávkováním léky na spaní. (10.06.2015)

Pokud vás všechno okolo vás sere, tak byste tento film mohli patřičně docenit. Dosti svérázný způsob, kterak se vyrovnat s těžkostmi každodenního života. Hlavní hrdina byl celkem sympatický, takže mu jsem ochotný odpustit i nezvykle malou ozdobu, kterou během výletu opakovaně proháněl. Pán má celkem bujnou fantazii a některé myšlenky jsou skutečně zajímavé, jiné pro změnu vtipné. Název snímku je značně nepřesný. O nějaký boj s přírodou tu absolutně nejde. Jedná se o boj se sebou samým, který se odehrává v celkem příjemném prostředí. Ocenit je třeba i určitou originalitu a celkem příjemnou formu. Jen jsem očekával nějaké hlubší doznění. Jinak si nejsem úplně jistý, či by hranice vhodnosti neměla začínat o něco výše. 12letá děvčata by mohla být šokována syrovostí v přístupu k sexuálním kratochvílím hlavního hrdiny. (15.03.2017)

„Vlastně bych teď měl jít pořád dál, až kam to půjde. Chci tu zůstat a nevracet se. Co když se beze mě budou mít líp? Musím udělat drastickou změnu. Skončit v práci, opustit Sigrid. Anebo prostě zmizet.“ Netušil jsem, že budu až tak moc splňovat cílovku filmu. Režisér ovšem dobře věděl, o čem točí. Snad jen škoda zcestného názvu, příroda tu slouží jako svobodný prostor k rozjímání, ne bojiště. Film je o myšlenkových pochodech hlavního hrdiny. Svázaného rodinným životem, a především společností. S touhou po svobodě, změně a samotě vedoucí k nalezení sebe sama, duševního klidu, chuti se znovu začít socializovat. Film o muži plném nejistoty, úzkosti, obav, domněnek, odcizení. O muži, co bilancuje nad ubíjejícím stereotypem, neschopností změny, mlhavým smyslem života a poznávajícím, co nakonec (zase) přijde. Právě závěr je nevyhnutelný (pominu mimózní scénu s lopatou). S pachutí vyměknutí a lítostí nad tím, co by člověk ztratil. Je kvůli tomu všemu Martin povrchní a sobecký? Dost možná. Intimně upřímný? Rozhodně. Za mě silné 4*. (27.06.2024)