Manželé a manželky

I kdyby Woody natočil film, kde celou dobu jen stojí, nic nedělá a kouká do kamery, myslím že bych nedokázal dát mu odpad a určitě bych si na tom našel něco, co se mi vlastně docela líbilo... Jsem k němu velmi nekritický, jeho filmy můžu vidět kdykoli, kdekoli... Přesto nemohu dát Manželům a manželkám vyšší hodnocení, protože jsem byl docela zklamán. V hlavě mi nezůstala jediná scéna, film je sice přesný v tom, co se snaží ukázat, ale to je tak všechno. Iritovala mě kamera, divné střihy a Judy Davisová, která byla nesnesitelná. Záběry na citově deprivované lidi, potácející se nočním Manhattanem, jsou sice super, ale už jsem je viděl mnohokrát. Ne, k tomuhle dílu si cestu teprve musím najít. (Možná po x letech manželství?) (30.06.2012)

Všichni moc dobře víme o události, která pověst vytříbeného pisatele dialogů na čas poskvrnila. V roce 1992 herečka Mia Farrow objevila kompromitující fotky, které usvědčovaly Woodyho z poměru s její adoptivní dcerou Soon-Yi. Soudní a mediální teror, který Mia rozpoutala, značně zkreslil fakta a mnozí dodnes netuší, jak to celé vlastně bylo. My víme, že to bylo paradoxně v období, kdy Allen vyrukoval s moralistickou komedií Manželé a manželky. I v ní se naneštěstí objevil jistý hořký stereotyp, vyplývající právě z potřeby obsazovat svou milou Miu do téměř každé role. Přesto je tenhle Allen znovu velmi silný v základech, ač v mnoha momentech i přes tu silnou hořkost spíš vlažný. Ale na čtyři hvězdy se vydrápal. (09.03.2016)

Tak tohle me od Allena docela prekvapilo. Ne, ze by to byla zas takova pecka, ale jsem u nej zvyklej na komedie a tohle bylo regulerni drama bez jedinyho vtipku. Chvily mi trvalo, nez jsem si zvyk na styl natoceni, cely to pusobi trosku dokumentarnim dojmem a je to udelany stylem, ze nekdo vypravi neco patrne u psychiatra a pak se ta scena odehraje. Nicmene po case zacal bejt film lehce predvidatelnej, i kdyz na konci se tomu Woody nastesti vyhnul a konec je hodne povedenej. Jinak celej film je v podstate studie vztahu dvou manzelstvi a to hodne realisticka a bez nejakyho prikraslovani. Co se tyce hercu, Woody se sice uplne nezbavil koktani a obcas nejakejch zmatenejch pohybu, ale zvladnul vaznou roli opravdu dobre, ale tentokrat neni pozornost soustredena na nej, ale je rovnomerne rozlozena mezi hlavnich 6 hrdinu. A vsichni hrajou dobre, akorat Judy Davis byla na me misty az moc protivna, ale to nebylo ji, ale jeji roli. Celkove se jedna o perfektni drama, ale od Woodyho mam precejen radsi komedie a uplne bez chyb to taky neni, takze jen 4*. (29.07.2008)

Jenom tady Woody Allen překročil svůj velký vzor - Ingmara Bergmana. Ovšem o stovky kilometrů.. Zatímco Bergman je ve svých dílech intelektuálně chladný, Allen dokázal do jednotlivých scén dostat nesmírné emoce. Ať už úvodní scéna s oznámením rozchodu, návštěva v noci u bývalé manželky, myšlení frigidní ženy... Všechna ta těkavost kamery a promluvy u psychoterapeuta dokázaly banální téma o lidech, snažících se alespoň ještě jednou prožít to hezké z mládí, snažící se rychle a bezmyšlenkovitě něco změnit, takže zákonitě končí u toho samého, s čím začali, přetavit do emocionální jízdy. Tento film taky ukončuje Allenovo optimismus co se týče žen (osmdesátá léta s Miou Farrow), a začíná jeho skeptický pohled na svět. Pasivně-agresivní ženy... (01.09.2012)

Woody Allen tentokrát intenzivně zkoumá instituci manželství a problémy s tím související. Bohužel se v tom nenápaditě motá pořád dokola. Opakuje to, co jsme u něj viděli tolikrát předtím už od dob Annie Hall, ale tentokrát bez jakékoliv jiskry nebo oživení a (až na pár téměř nepostřehnutelných výjimek) dokonce bez vtipu. Jeho obvyklé charisma a přesvědčivost jsou skoro na nule. "To je všechno? Můžu už jít?" ptá se Woody na závěr (nejspíš svého psychoterapeuta). Jako by v té chvíli mluvil z duše znuděnému divákovi: To je všechno, Woody? Všechno cos nám chtěl tentokrát říct? Hmm... Tak jo. (08.09.2006)