Klub vyvolených

Nechybělo moc a z filmu byl jen další snímek ze školního prostředí, který jde nejvyšlapanější pěšinou a nechá nás sledovat, jak chápavý profesor odhadne kvality jednoho žáka a svým zájmem mu pomůže najít ten správný směr. To už jsme ale viděli mnohokrát a rozumně je nám tak odvyprávěn příběh, ve kterém pravě snaha takového profesora selže a on je se svou prohrou ještě nakonec konfrontován. Emile Hirsh si v jednom roce střihl roli studenta hned dvakrát a zatím co ve SKANDÁLu V KATOLICKÉ ŠKOLE s Jodie Fosterovou si zahrál toho slušnějšího, který je k vylomeninám sváděn, tady je za hlavního aktéra a své role se zhostil svým standardním způsobem, s přehledem, stejně jako Kevin Kline role profesora. Film vznikl podle knihy Ethana Canina The Palace Thief. 80% (15.06.2009)

Film zo školských lavíc, ktorý opäť sa sústredil na konflikt študenta a profesora, ale tentoraz nové spracovanie, a s tým aj nový pohľad na danú vec vo vierohodnom obale- mu veľmi napomohol. Kevin Kline bol príkladným profesorom a Emile Hirsch taktiež nesklamal, mohli sme v ňom zhliadnuť nového DiCapria. Celkovo sme mohli zhliadnuť jeden veľmi príjemný film na zamyslenie o skorumpovanej morálke, ktorý potvrdil jednu životnú pravdu, že ĽUDIA SA NEMENIA. (13.08.2011)

Vždy se velmi rád podívám na dobře natočený film odehrávající se ve školním prostředí. A do téhle skupiny můžu s klidným svědomím zařadit i "Klub vyvolených". Vůdčí postavou filmu je pochopitelně Kevin Kline jako zásadový učitel. Velmi dobrý je i Emile Hirsch, který dokázal přesvědčivě ztvárnit roli nepoučitelného studenta a stal se tak přirozeným protikladem postavě Klinově profesora. Záporem filmu je postupné sklouzávání k jednostranému pojetí postav, což se projeví především v závěru, kdy je nám představen budoucí politik, který si z profesorova učení nedokázal odnést vůbec nic a ostatní bývalí žáci, kteří se naopak naučili úplně všechno. Hodnotil bych spíš za 3 a 1/2 *. (20.07.2004)

Nikdy jsem nezažil za svá studijní léta žádného učitele, který by dokázal strhnout studenty a přimět je se s chutí učit. Těžko říct, jestli je to možné jen na filmovém plátně, ale s Kevinem Klinem by mě ta historie taky bavila. On ale nezaujal svým přístupem pouze studenty, ale i mě jako diváka. Jeho herecký projev je neskutečný, když měl na konci slzu na krajíčku, pomalu jsem ji tam měl taky. Tak trochu přehlížený film, což je škoda. Vždyť už oscarový herec v hlavní roli, dva mladíci, kteří se nyní značně prosazují a hudební skladatel, jehož hudba je vždy na špičkové úrovni, musí vyvolat zájem. Film mi neskutečně sedl, proto s hodnocením nebudu nijak šetřit. 90% (22.05.2012)

Kdykoliv se snažím The Emperor’s Club nějak shrnout, chce se mi napsat, že ten film je skvělou ukázkou aristotelovské etiky, načež mi dojde, že Etiku Nikomachovu četl málokdo a že jsem asi jediný šílenec, který má chuť rozebírat ve filmovém komentáři eudaimonii a morální teorie. Jenže paralel mezi Aristotelovými myšlenkami a filmem o učiteli, který věří, že může změnit jednoho ze svých studentů k lepšímu, je tolik, že se nabízí alespoň několik zmínit. Stejně jako Aristoteles i učitel antických dějin William Hundert z The Emperor’s Club zastává názor, že morální hodnoty musí být v lidech rozvíjeny, a považuje proto formování žáků za svou povinnost. Stejně jako Aristoteles, podle něhož neexistují žádné univerzální morální zákony a jen osoba jednající v souladu s rozumem a ctnostmi může pochopit, co je správné udělat, se i William Hundert dostane do situace, kdy je jeho jedinou nadějí vsadit na svůj úsudek a doufat, že jeho rozhodnutí bylo za dané situace správné. Stejně jako Aristoteles, který považoval vedení racionálního, ctnostého života za jediný způsob k dosažení eudaimonie (= spokojeného života), i William Hundert věří, že pro plnohodnotný život je potřeba být morální osobou. A konečně stejně jako Aristoteles i William Hundert nakonec dospěje k přesvědčení, že eudaimonii, podstatu svého bytí, nemůže hodnotit na základě izolovaných momentů štěstí nebo bolesti, ale jako shrnutí všeho, k čemu jeho život vedl. The Emperor’s Club jsem viděla poprvé před několika lety a tehdy mě zaujal primárně kvůli nedokonalosti hlavního hrdiny, nečernobílému vidění světa a skvělému obsazení v čele s Kevinem Klinem; dnes mu jakožto člověk, který má morální filosofii poměrně rád, musím přihodit i tu poslední, pátou hvězdičku. (27.02.2010)