Klub vyvolených

Ach jo!! Zavzpomínejte, kolik podobných filmů, kde hlavní roli hraje škola pro děti zbohatlíků, jste už viděli. Každá taková filmová škola zcela logicky nabídne panu scénáristovi jednoho dacana, kterého je třeba přesvědčit, aby šel do sebe, začal se učit atd. Klub vyvolených je typickým zástupcem šablonovité, uniformní nudy, z čehož jsem nařknul už o poznání lepší Společnost mrtvých básníku Petera Weira. Už jen fakt, že v tomto filmu do sebe cpou studenti jen dějiny starověkého Řecka a Říma a právě díky těmto znalostem se posléze stanou velice dobře finančně zabezpečenými (popravdě: kurevsky dobře) právníky, bankéři (popravdě: zloději, lháři), mně lezl na nervy. Na konci se divák sice dočká docela ucházející moralitky a poslední věta pana profesora Hunderta je velmi pěkná (dokonce jsem takový závěr nečekal, i když zbytek děje filmu byl předvídatelný až hanba), ale co naplat, když dacan je příliš krotkým dacanem, vše je líbivě uhlazené a film nenabízí nosnou zápletku o skutečně podstatných, zajímavých a poutavých školních problémech, jaké můžete vidět třeba v takové Napole. Filmy o školách by se měli zaměřit buď na nějaké skutečně zajímavé jedince, nebo pokud chtějí vyprávět o nějaké škole jako celku, pak by si tvůrci měli vybrat skutečně zajímavé prostředí, nemluvě o následném, pokud možno neotřelém, originálním (a také působivém) zpracování. Vidět tento film předtím, než jsem nakoukal ty ostatní příběhy ze škol, a když jsem za nejlepší film považoval Forresta Gumpa, pak by se mi Klub vyvolených velmi líbil. Dnes už bohužel ne. Ani v neděli odpoledne. (18.06.2008)

Vliv Společenství mrtvých básníků je cítit až hmatatelně, ale ve srovnání s ním (jakkoli srovnávání nesnáším) je Klub vyvolených dílkem až smutně plytkým. Trochu to zachraňuje hořkosladký konec, ale z tohohle tématu by se dalo určitě vyždímat mnohem víc emocí a psychologie. Smutně konstatuju, že mě to nechalo úplně chladnou (kvíz z historie, obsahující rádoby smrtící otázky, které se u nás učí snad na základce, je kapitola sama pro sebe). Jestli tuhle bárku něco zachraňuje, tak jedině snaživí herci. (08.03.2011)

William Hundert (Kevin Kline) roky vyučuje historii starého Říma a antických kultur na soukromé škole svatého Benedikta. Je přísným a spravedlivým profesorem, který je u svým žáků oblíben a vážen. Vždy klade důraz na charakter a morálku mladých mužů i sebe. Když do školy nastoupí syn známého senátora Sedgewick Bell (Emile Hirsch), je od prvních okamžiků zřejmé, že se klidná třídní atmosféra změní. Pro Hunderta relativně k horšímu, protože žáci Bella obdivují a snaží se ho napodobit. Pro žáky k lepšímu, protože zakusí také jiný život, než jen biflování letopočtů. Díky svému vlivnému otci má Bell jistotu, že jeho prohřešky budou přinejmenším mlčky tolerovány. Nepomůže ani Hundertova audience u senátora a stížnost na jeho syna. Tam vidí pouze jeho nezájem o synův charakter a vzdělání. Po počátečních střetech si však Hundert a Bell k sobě najdou cestu a to, co je spojí, je právě historie. Z dříve podprůměrného Bella se stane výborný student se zájmem o učení a na dřívější výstřelky zapomene. Když se však na škole koná prestižní soutěž o titul Julia Caesara, Hundert začíná odhalovat pravdu o svém nejoblíbenějším žákovi. (22.06.2010)

Každých pár rokov sa objaví nejaká dráma zo školských lavíc, ktorá stojí za pozornosť. Charizmatický učiteľ, ktorému robí v triede šarapatu zopár študentov. Je zaujímavé ako ma tento štýl vždy dokáže strhnúť. A určite aj viacerých. Možno je to tým, že každý z nás prešiel školskými lavicami, takže sa do príbehu vieme vcítiť. Navyše tento nesie aj jedno dôležité mimoškolské posolstvo. Pekné. 85%. (15.04.2008)

Film zo školských lavíc, ktorý opäť sa sústredil na konflikt študenta a profesora, ale tentoraz nové spracovanie, a s tým aj nový pohľad na danú vec vo vierohodnom obale- mu veľmi napomohol. Kevin Kline bol príkladným profesorom a Emile Hirsch taktiež nesklamal, mohli sme v ňom zhliadnuť nového DiCapria. Celkovo sme mohli zhliadnuť jeden veľmi príjemný film na zamyslenie o skorumpovanej morálke, ktorý potvrdil jednu životnú pravdu, že ĽUDIA SA NEMENIA. (13.08.2011)