Dellamorte Dellamore

"Nemůžeme, já jsem naživu a ty jsi mrtvá." - "Já nemám předsudky, můj milý." Divým se upřímně, že snímek má zde tak kladné hodnocení, jelikož i když je to označováno jako "gotický horor", tak do mainstreamového vyznění to má daleko (narozdíl od Vrány z téhož roku) a Dellamorte Dellamore je spíše pro užší a specifičtější publikum. Snímek přímo kypří mrtvolným, suchým humorem, jaký by člověk přesně čekal od někoho, kdo pracuje na hřbitově. Díky tomu také není humor jakkoli vyzdvihován nad ostatní dialogy a jakoby zapadává, což právě do snímku tohoto typu skvěle pasuje. Na Ruperta Everetta není velký problém si zvyknout a s jeho pomocníkem tvoří skvělou cynickou dvojku. Až surreální pojetí snímku dodává v místech až pocit jakési ironické básně o životu a smrti, nicméně u scének ála Ghost rider se musel pobavit myslím každý a když pak přijde ještě scéna se Smrtkou. :)) Moc milý snímek, ale ne pro každého a hlavně, chce na něj míti náladu, jinak nemusí až tak zaujmout. "Co děláš v televizi?" - "Rozkládám se, tati." (21.07.2013)

Vizualně strhující záležitost. Zdaleka nejlepší Soavihoi film vůbec. Těžko se to definuje jako žánr. Dlouho film působí jako výborná černá komedie, pak romance a nakonec se dočkáme i hlubších myšlenek. Jeden z nejlepších zombie filmů všech dob. A to ani nepotřeboval hektolitry krve a množství nechutností. Opravdu světlá vyjímka v tom italském zatuchlém a hnilobou nasáklem hororovém rybníčku. (29.05.2006)

Jeden z nepodivnějších a nejabsurdnějších filmů co jsem kdy viděl. Čekal jsem něco na způsob Jacksonových děl Braindead a Bad Taste, ale tenhle snímek je v mnoha směrech jiný. Dellamorte Dellamore je hororová parodie s několika pytli morbidních a černohumorných výšplechtů, ale zároveň řízlá pořádnou dávkou romantiky. Hlavní hrdina se musí starat o hřbitov, do čehož spadají i přesčasy v podobě zabíjení oživlých mrtvých, za které žádné peníze nedostává a stěžovat si nemůže, protože by ho jinak vyhodili. Dále má problém s tím, že se opakovaně zamilovává do stále stejné ženy, jež se neustále převtěluje do jiných těl a přitom ji nemůže získat, poněvadž mu vždy buď stihne umřít, nebo ho odmítne. A aby toho nebylo málo, tak má k ruce sice hodného, ale jinak na hlavu krapet slabšího pomocníka, který nikdy není tam, kde je ho zrovna potřeba, stále požírá špagety a nechce se vzdát své nemrtvé, do které se hned na první pohled zamiloval a poblil ji…ehm, láskou. No zkrátka život tohoto správce místa odpočinku není žádný med… Divák, nebo alespoň já ano, se někdy směje až se zabřicho popadá, jindy jen šokovaně a nejistě zírá na obrazovku, co že se to zrovna stalo. Atmosféra filmu je maximálně zvláštní, nejde ji nějak uchopit, jen prožíváte a nestačíte se divit. Navíc se v průběhu mění společně s hlavním hrdinou a ke konci jsem ji už moc nepobíral, stejně jako jeho (realita či snové představy?). Velmi výrazná je i vizuální stránka. Prozatím hodnotím slabšími 4*, ale tuhle věc si chci v budoucnu zopakovat a případně i pozměním hodnocení. „Ne, prosím ne! On mě jenom jí.“ – „Uhni stranou!“ – „Starej se o sebe! Můžu se nechat sníst od koho budu chtít!“ ; „Já jsem Valentina. Nepotkali jsme se už? Ach, už si vzpomínám. Poblil jsi mě. To bylo sladké.“ ; „Nemůžeme, já jsem naživu a ty jsi mrtvá.“ –„Já nemám předsudky, můj milý.“ (09.08.2013)

Dokonalosť. Film, v ktorom vedľa seba v symbióze nažíva láska a smrť, humor a tragický pocit života, svetlo a temnota, vysoký, štíhly a "urodzený" hrobár a jeho malý, tučný a dementný pomocník. Cintorín je tu ponímaný ako javisko sveta, ono univerzálne teatrum mundi a Soaviho vizuálna a filozofická pocta slávnemu Bocklinovmu Ostrovu smrti je len jednou z mnohých chutných ingrediencií, ktoré z tohto filmu robia klenot. Možno sa čudujete, prečo do hodnotenia "zombíckeho" filmu cpem filozoficko-estetické bláboly, ale presne o tom je tento film. Všetko je to o rovnováhe, ako v prvej vete Smaragdovej dosky Herma Trismegista: To, čo je hore, je to isté, ako to, čo je dole, aby bola naplnená jednota všetkých vecí... (14.08.2006)

Naprosto parádní splatterová zábava z italskýho hřitova, kde Francesco Dellamorte a jeho potroublej pomocník pohřbívají lidi vetšinou dvakrát, protože zdejší nebožtíci vstávají z hrobů jako zombies, dokud jim klasicky nepoléčíte mozek kulkou, lopatou, krumpáčem, atd. Zajímavý job, co? Na lepší hřbitovní kousek si nevzpomínám. Pokud samozřejmě pominu Spalovače mrtvol, tak mi na mysl přijde je Beatlejuice, ale to už zase jinde jsme. Opravdu povedený film, ve kterém nejdete krev, mozky, černý humor, erotiku, city, hlášky...jo, doporučuju! (16.09.2013)