Vražda na Nilu

Okrem faktu, že vraždenie na Níle je páchateľmi neskonale komplikovane naplánované, z čoho plynie, že je nepravdepodobné v ňom uspieť či jeho vinníkov napokon odhaliť, ide o takmer dokonalú konverzačnú detektívku, kde sa stretáva hádam toľko kultúr, nátur, zvykov a prízvukov, koľko je na palube pasažierov. Medzi nimi nájdeme krásne ženy, noblesné staršie paničky, uhladených gentlemanov, aj rebela či podvodníka. Ale keď Poirot začne nahlas dedukovať možnosti totožnosti páchateľa, jediné svedomie na prvý pohľad neostane čisté. Kto je teda vrah, to odhalí až jeho klasický záverečný monológ, na ktorý sa oplatí počkať. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s krimi/thrillerom sedemdesiatych rokov). (30.08.2015)

Ako obyčajne trochu zdĺhavejšie, ale potrebné zoznamovanie sa s osobami a potom jeden skvelý príbeh so zamotanou záhadou okolo tajomnej vraždy. Len jedna vec bola jasná hneď od začiatku, a síce kto bude hlavná obeť. H. Poirot sa v tomto prípade riadne spotil, hlavne keď uvážime, že motív na vraždu mal na lodi každý, dokonca aj lekár. Rozuzlenie bolo nanajvýš prekvapivé a vynaliezavé, také niečo dokáže vymyslieť iba A. Christie. 85/100 Videné v rámci Season Chalenge Tour. (26.08.2015)

Má to výbornou pointu, na kterou se vyplatilo si počkat, ale tu to má díky stejnojmenné literární předloze A. Christie, ne filmařům. Když to dále porovnávám s knihou tak některé vedlejší linky byly zkráceny (nebo rovnou vynechány), což se týká i postav (logicky: jako nositelů těchto linek), ale to nevadí, za prvé s tím jsem tak trochu počítal, přeci jen film toho neunese tolik jako kniha, za druhé příběh filmu se pod všemi těmi úpravami (zjednodušováním) nezbortil. Už u Vraždy v Orient expresu jsem si stěžoval, že mi nesedl představitel H. Poirota, Albert Finney, jeho projev mně přišel až moc teatrální, extravagantní, a ani Peter Ustinov jakožto brilantní belgický detektiv se bohužel neukázal být šťastnou volbou, jeho herecký projev musím v protikladu k Finneymu označit za příliš fádní a nevzrušivý. A tak to herecky táhnou hlavně dámy: Bette Davis jako kleptomanická hraběnka Van Schuylerová, Maggie Smith jako její věčně frustrovaná služka, slečna Bowersová, Angela Lansbury jako poněkud otravná spisovatelka červené knihovny Salome Otterbournová a hlavně Mia Farrow jako opuštěná a zhrzená snoubenka Jacqueline De Bellefortová. Summa summarum: Filmová Vražda v Orient expresu mně přišla o malý kousíček lepší (u knih se neumím rozhodnout, která se mi líbila více). 70 % (17.12.2023)

Platí to, co už napsali jiní: Ustinov je v roli Poirota brilantní, ale nehodí se do této role typově. Výprava je pochopitelně o poznání velkolepější než v případě příslušné epizody mladší televizní série. Poněkud nepříjemná je snaha, točit film "trochu jako komedii". Jednotlivé postavy tím ztrácejí životnost a stávají se podivnými a zhola neuvěřitelnými figurkami. Je to ovšem pochopitelné, neboť tahle látka jednoduše nepatří na velké plátno podobně, jako nepatří detektivky Agathy Christie do jedné přihrádky s Williamem Shakespearem či Jamesem Joycem. Ať chceme nebo nechceme, Christie je jen dobře napsaný "brak", nikoli drama světového formátu. Jak už jsem ostatně psal v komentáři stejnojmenné epizody zmíněného britského seriálu, použité motivy jsou notně konvenční a nevynalézavé. Režisérova snaha po filmovém ztvárnění tudíž logicky směřuje ke komediálnosti a nadsázce, neboť ta vytváří kýžené alibi pro nepravděpodobnosti a neuvěřitelnosti všeho druhu. Tahle symbióza detektivky s komedií ostatně není nikterak řídká a právě přelohy ACh si o podobné pojetí říkají vskutku vehementně... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: kinej (09.12.2010)

Pán Suchet síce dokonale zodpovedá literárnej predlohe, no vo filme je táto afektovaná a štylizovaná figúrka naozaj ťažko akceptovateľná, pretože v inom médiu pôsobí jednoducho nedôveryhodne (klasická "literárne zaťažená" postava). Zato pán Ustinov je natoľko komplexný a "reálny", že bez najmenších problémov dokáže konkurovať exemplárne exkluzívnemu hviezdnemu súboju, ktorý patrí k tým najlepším v histórii kinematografie. Ťažko povedať, kto vlastne je v Smrti na Níle od Guillermina "number one". Pre mňa je to Mia Farrow. Tá žena má natoľko uhrančivú tvár, že už pri pohľade na ňu človeku tuhne krv v žilách. Ak k tomu vertigu prirátam jej herectvo (prinajmenšom rovnako emocionálne intenzívne), jednoznačne mi vychádza jazda (či skôr plavba) prvej kategórie (s fakultatívnym výletom k Abu Simbel grátis). Pretože taká notorická literárna klasika akou je Smrť na Níle môže byť vo filme opretá jedine o herecké "panoptikum". A aby som z tohto filmu definitívne "urobil" nehynúcu klasiku, nemôžem nespomenúť perfektnú výpravu a hudbu Nina Rotu. PS: "What time is it? "There´s a clock. Use your eyes." (04.11.2005)