Nevyjasněné zločiny Roberta Dursta

The Jinx je především velmi pečlivě vystavěný dokument. Každý díl má trochu jiný záběr (tři různé vraždy, vztah s Durstovou rodinou atd.) a tím pádem trochu jiné protagonisty, přičemž někteří se samozřejmě vracejí. Tím, jak snímek postupně odhaluje jednotlivé informace a dává je do souvislostí, budí dojem, že nás chronologicky provází detektivně-dokumentaristickou prací filmového týmu, ačkoli je zřejmé, že to tak není. Jarecki si poukázání na některé souvislosti záměrně nechává na později, aby diváka napínal a udělal z dokumentu opravdovou detektivku. A závěr - je opravdu mrazivý. (11.01.2016)

Robert Durst je přesně ten chlápek, ke kterému sedí slovo "podezřelý". A to jak ve významu kriminálním, tak v tom, že je podezřele podezřelý. Šel do toho docela přesvědčivě a nějakou dobu jsem byl na pochybách, ale nakonec se ukázala pravda skrytá za hromadou lží. Sice lhal dobře (ala kamenná tvář) a někdy až podezřele moc "jak když tiskne", ale kdyby byl trochu chytřejší a víc si to promyslel, tak se nenechá chytit a lhát by nemusel vůbec... a už vůbec ne se dobrovolně přihlásit k natáčení dokumentu (to o jeho povaze a inteligenci taky něco vypovídá). Ale zas bychom o tento dokumentární skvost přišli my, diváci. S každým dílem přichází nové a další odhalení a vy jen s napětím čekáte, co bude dál. Celou sérii jsem skouknul najednou za jeden večer, jak mě to pohltilo. A zaujalo mě to natolik, že jsem si pak dohledával na internetu, jak to pokračovalo dál a kam to dopracoval. Snad ani nebudu spoilerovat, když to tady napíšu. No chcípl ve vězení, jak jinak. Na sérii jsem se díval na HBO Max a dost mě sralo, že v dobré polovině dílů chyběly popisky k jednotlivým osobám, které se tam objevily. To bylo dost amatérské, i když myslím, že chyba není na straně tvůrců, když u některých dílů to normálně bylo. Ale hlavní pocit z dokumentu je pozitivní a dokonce bych ho i mohl doporučit. (20.10.2022)

Příběh R. Dursta je sám o sobě velice zajímavý, některé důležité detaily však byly zcela vynechány (například možnost, že zabil ještě další lidi, že byl odsouzen na rok do vězení a posléze propuštěn na podmínku a další jiné). Oproti dokumentu na podobnou tématiku Making a Murderer o úroveň slabší. Při finální scéně však skoro nedýcháte. 78% (18.06.2017)

Dokumenty z oblasti amerického soudnictví, v nichž se zkoumají uzavřené případy, bojuje za jejich přezkoumání nebo rozplétají nezodpovězené otázky, mohou být vzrušující, viz např. West of Memphis. Pokud si schopný filmař dokáže dělat kvalitní rešerše, mluví se zúčastněnými nestranně a je vysoce motivovaný, aby nalezl pravdu, vyjde z toho precizní dokument, u nějž máte pocit, že jste jeho součástí a že na něco zásadního přijdete. To se Jareckému skutečně podařilo, což může být díky jeho práci, ale i faktoru náhody a tomu, že sel štěstíčku naproti, jak praví klasik. The Jinx je svou formou standardním mixem mluvících hlav, hraných scén a záběrů z médií, které jsou chytře sestřihány, aby budovaly napětí jako klasická krimi. Filmařova vychytralost je v tom, že si materiál samozřejmě seskládal až po šokujícím přiznání Dursta. Novinářská etika však dostává těžkou ránu. Jarecki měsíce čekal na dokončení a postupné vysílání epizod včetně posledního dílu, jenž je nefalšovanou senzací, kterou mohl (a měl) vyšetřovatelům poskytnout již mnohem dříve. Dle svých slov audiozáznam našli až po dvou letech v červnu roce 2014, byť už dříve byli svědky, že si Durst brblá do mikrofonu. Podivné je, že k zatčení Dursta došlo přesně den před finále dokumentu, které se vysílalo v únoru 2015. Časová osa a okolnosti natáčení (kdy materiál našli, kdy o něm řekli policii atd.) je dosti vachrlatá. Důkazem vyloženě manipulátorského aktu je, že zatčení (2013) za porušení soudního příkazu (nepřibližovat se k domu rodiny) Jarecki časově zařadil pro větší dramatičnost před finální rozhovor, který se však odehrál v roce 2012. (30.11.2020)

Nemá smysl popírat, že je to místy na samé hraně tendenčnosti a manipulace. Speciálně když autor během oněch sedmi let postupně ztrácí odstup a činí některá diskutabilní (ne)etická rozhodnutí, aby dosáhl svého. Jenže... Jenže právě i díky tomu, je to tak fascinující sledovat. Tím jak je Jarecki svým tématem více a více lapen až na hranici posedlosti, tak více a více ustupuje od nestranného zaznamenávání „procedurálního postupu objasňování okolností vražd(y)“ k bezprecedentně aktivní investigativní roli hlavního hybatele událostí, jehož primárním cílem je být tím, kdo jednou provždy odhalí/usvědčí pachatele. A že to tedy jsou nějaké události, protože něco TAK fascinujícího, neuvěřitelného, napínavého a do morku kostí znepokojivě mrazivého se jen tak nevidí. Člověku to nedá a zákonitě musí dříve či později (za)pochybovat, zda přeci jen nejde o nějakou geniální mystifikaci, protože Durstovy činy a osudy překonávají svou „překombinovaností“ i veškeré ty za vlasy přitažené severské thrillery o černých ovcích zbohatlické rodiny, kteří jsou díky neprostupné zdi v podobě miliard na kontě nepolapitelnými sériovými vrahy. Každopádně díky výše uvedenému by bylo neméně zajímavé, kdyby nějaký dokumentarista v průběhu času nezaujatě sledoval Jareckiho během natáčení právě tohoto. (14.04.2015)