Nevyjasněné zločiny Roberta Dursta

Dokumenty z oblasti amerického soudnictví, v nichž se zkoumají uzavřené případy, bojuje za jejich přezkoumání nebo rozplétají nezodpovězené otázky, mohou být vzrušující, viz např. West of Memphis. Pokud si schopný filmař dokáže dělat kvalitní rešerše, mluví se zúčastněnými nestranně a je vysoce motivovaný, aby nalezl pravdu, vyjde z toho precizní dokument, u nějž máte pocit, že jste jeho součástí a že na něco zásadního přijdete. To se Jareckému skutečně podařilo, což může být díky jeho práci, ale i faktoru náhody a tomu, že sel štěstíčku naproti, jak praví klasik. The Jinx je svou formou standardním mixem mluvících hlav, hraných scén a záběrů z médií, které jsou chytře sestřihány, aby budovaly napětí jako klasická krimi. Filmařova vychytralost je v tom, že si materiál samozřejmě seskládal až po šokujícím přiznání Dursta. Novinářská etika však dostává těžkou ránu. Jarecki měsíce čekal na dokončení a postupné vysílání epizod včetně posledního dílu, jenž je nefalšovanou senzací, kterou mohl (a měl) vyšetřovatelům poskytnout již mnohem dříve. Dle svých slov audiozáznam našli až po dvou letech v červnu roce 2014, byť už dříve byli svědky, že si Durst brblá do mikrofonu. Podivné je, že k zatčení Dursta došlo přesně den před finále dokumentu, které se vysílalo v únoru 2015. Časová osa a okolnosti natáčení (kdy materiál našli, kdy o něm řekli policii atd.) je dosti vachrlatá. Důkazem vyloženě manipulátorského aktu je, že zatčení (2013) za porušení soudního příkazu (nepřibližovat se k domu rodiny) Jarecki časově zařadil pro větší dramatičnost před finální rozhovor, který se však odehrál v roce 2012. (30.11.2020)

Já ti nevím, ale po prvním díle nemám vůbec chuŤ pokračovat. Je to tím, že mě to vůbebc nebavilo, ačkoli hodnocení nabízelo celkem slušnou jízdu. Tohle byly jen samý kecy, řeči, plky, který se snad ani netejkaly toho zločinu. Že by to bylo nějaký napínavý nebo nějaký koukatelný, to vůbec. Ještě že už sem rozumnej kluk a nemusím podobný seroše dokoukávat až do konce... (08.05.2021)

Aj mne zmizol muž. Raz som ho vyhodila kdesi na zastávke potom, ako ma sral s náhlou potrebou rodičovstva, aj keď sme sa jasne dohodli, že nijaké deti nebudú. Na vrieskajúcich faganov ja nikdy nebudem mať náladu, a on že nie, nie, že on chce potomka. Takže sa asi prepadol pod zem alebo čo, lebo po ňom nezostala ani stopa. No nejako ma furt s tým zmiznutím otravovali, potom zatkli, potom pustili, tak som pre istotu ušla a prezliekala sa za muža. Ale susedovi došlo, kto som, tak som ho akosi v sebaobrane zastrelila, a v sebaobrane rozsekala na kusy a v sebaobrane nahádzala do mora. A potom som to všetko povedala najlepšej kamarátke. No a policajtom napadlo, že ju pojdú spovedať, tak som prirodzene musela zabiť aj ju. Ale to všetko v SEBAOBRANE! Chápete. A ešte som ako zodpovedná občianka písomne upozornila políciu na jej mŕtvolu. No a potom niekomu napadlo urobiť o tom film, a ešte k tomu aj dokument. Chápete? Tak som sa toho dokumentu v sebaobrane zúčastnila, ale nedopadlo to celkom podľa mojich predstáv. Myslím si, že najväčšou chybou v mojom živote bolo ukradnúť sendvič v supermarkete. Aj keď som mala vo vrecku 680 $ a v aute 38 000 $, tak som si povedala, že prečo nie. Keď môžu kradnúť ostatní, prečo by som nemohla kradnúť aj ja? Tak či tak ma moja rodina, vlastniaca polovicu New Yorku a spravujúca Sochu slobody, dostane z každej stupídnej nepríjemnosti vrátane vrážd. (05.12.2022)

Zářný příklad, jak je systém americké justice díky porotě lehce zmanipulovatelný. I přesto, že máme co do činění s evidentním (minimálně) trojnásobným vrahem trpícím mimo Aspergera, sebeparodujícím tikem po každym zalhání a pak nejspíš i těžkou schizofrenií, dementní porota vybraná z úplných kreténů (rozuměj z typického vzorku průměrných Američanů) se nechá zblbnout naprosto směšnou obhajobou Durstových předražených texaských právníků. Bohužel se příliš nedozvíme o původu Durstova rozštěpení osobnosti a matčina sebevražda skokem ze střechy domu (naprosto identická jako ve filmu THE GAME od Finchera), jíž byl jako dítě sám svědkem (jeho vlastní otec ho prý dovedl až k oknu, aby to mohl pozorovat!), se až na krátkou zmínku vůbec neřeší, ačkoliv byla očividně tou hlavní příčinou v rozmrdání Durstova dětství. Ani jeho vztah k otci tu nemá hlavní slovo, i když by měl. Rozhovory s jeho mladším bratrem jsou politicky korektní, tudíž nicneříkající. Naštěstí to však řeší Jareckiho celovečerák ALL GOOD THINGS, který defakto vykresluje, co se přesně a jak stalo. (07.03.2020)

Sestidilny dokumentarni cyklus o trech nevyresenych vrazdach starych nekolik desetileti a jednom pomerne excentrickem obvinenem z jedne z nejbohatsich rodin v NY. Mrazivym zpusobem fascinujici. Shlednuto doslova jednim dechem. Velmi demonicky starik. Posledni minuta pak prinasi doslova extremni zvrat. (25.10.2015)