Zmenšování

Vtipná variace na žánr romcom, v níž zažije milostný románek rozvedený fyzioterapeut ve středním věku a uprchlá agilní vietnamská disidentka, jež coby černý pasažér přišla o nohu. Setkají se ve světě lidí zmenšených na 13 cm, do nějž se nechají transformovat zmenšením svých fyzických schránek – ať již dobrovolně čili nic. Payne divákům dává jen málo z toho, na co se vzhledem k tématu zmenšování nejspíše těší – žádné souboje s obřím hmyzem na způsob CO JE MALÝ, TO JE HEZKÝ, ani násilná „gulliverovská“ setkání obrů a trpaslíků. Místo toho skrze parciálně domyšlenou nadsázku předkládá chytrou společenskou satiru, v níž se občas zmatený divák bojí smát, jelikož se to zřejmě nehodí (např. ve scéně s na smrt nemocnou mexickou uprchlicí, jíž zřejmě neúmyslně způsobí eutanázii horlivá hlavní hrdinka). Payne se drží od patosu dál, lidskou společnost ukazuje v nelichotivém světle, přesto jsou jeho hrdinové překvapivě vždy spíše sympatičtí skrze své slabosti. Pointa je nakonec přímočaře prostá – a celý film tak drží svým poselstvím moc nad věcmi nekoumat a pomáhat teď a tady dosti při zemi. S tím se sice nemůžu tak docela ztotožnit, ovšem naštěstí je to celé vyvážené neustále přítomnou podvratností. (06.01.2018)

Tomuhle "důležitému filmu" vládne jedno slovo, a tím je rozporuplnost. První hodina mě přikovala k ději, ale asi jsem čekal mnohem napínavější, a možná i strašidelnější zápletku (těch možností, co se k tomu všude nabízelo!), nikoli jen neotřelou variaci na další oscarovou romanci... Nepředvídatelný konec sice trochu napravuje reputaci, a celkově divák nemá šanci uhodnout, kam se narace posune v následujících minutách, zklamání z nenaplněného potenciálu ale bohužel jako nejsilnější pocit přetrvává i dlouho po titulcích. 7/10 a jak říkám: udělat z toho drsnější (thriller, horor) verzi Co je malý, to je hezký, slintal bych blahem. (10.03.2018)

Přelidnění planety, neustále se zvyšující spotřeba a zároveň i produkce odpadků nedává filmařům v poslední době spát. Zkouší si s tím poradit různým způsobem - od kolonizování Marsu po pokus o vyvraždění většiny obyvatelstva (čemuž tedy v Infernu na poslední chvíli zabránil Robert Langdon). Méně drastickou metodu zvolil Alexander Payne. Zmenšování. Jenže jakkoli miniaturizace lidí poskytuje výchozí premisu, film o ní film není. Žádné vtipy na téma trable mrňousů ve světě, natož nějaký souboj třeba s nepříjemným velkým hmyzem jako v jiných filmech s podobnou zápletkou. Proč Payne při odpovědích na své otázky o fungování světa použil zmenšovací příběh, když není vůbec potřeba? Tvůrci tu honí mnoho zajíců na více frontách. Zmenšování je v první řadě hořkou komedií, která jde proti víře v americký sen, načež se přidává sociální satira o krizi partnerských vztahů, zbohatlictví, vykořeněnosti střední třídy a sociální nerovnosti a končí globálními fenomény migrace, přelidnění, disidentství a souznění s přírodou. Žádné z témat ale nerozebírá poctivě, všechno jen tak nahrubo načrtne a jde dál... Kdybych se ale po zkouknutí traileru pořádně podíval, kdo je Alexander Payne, takovou chybu bych neudělal. On se totiž stále jenom drží svého tématu, kterému se v různých variacích dlouhodobě věnuje. Je jím krize smyslu života, krize lidí, jimž dochází, že promrhali svůj dosavadní život, a hledají východisko. Zmenšování tak doplácí především na skutečnost, že chce být až příliš ohromující intelektuální freskou stavu současného světa, v závěru zacházející za hranu kýče. Jenže to se mu nedaří, je to příliš velké sousto. A tak herecky skvělí Matt Damon a Christoph Waltz vycházejí naprázdno. (02.03.2018)

Wow!*Přestože překládám náramné povídky z žánru spekulativní fikce a filosocizující scifi, takhle nabitá a nadšená, jako bych vystoupila z živoucího podivuhodného i důvěrně známého světa, jsem se cítila naposled v sedmi letech po dočtení Pipi Dlouhé Punčochy a v deseti u knížek Julese Vernea.***A to jsem původně žádný vyložený zázrak nečekala. *** Ještě po cestě domů mě ten efekt přenesení do fikčního světa, který ovšem dotěrně a tísnivě připomíná naši nejbližší budoucnost, předpokoj, a jeho omračujících možností, krás, starostí a žalů nepustil, pořád jsem jednou nohou jinde, či o krok v budoucnu, nebo nejpřesněji vzato moje prožívaná realita se skutečně rozrostla. Neboť "jinde" tady řečeno s Neffem neznamená, že "všechno je jinak", ale že "něco je jinak", a tím pádem můžeme náš vlastní křehký a fascinující svět a život promýšlet a vnímat z nově nabídnutých perspektiv - není to únik z naší reality, ale její poutavá nová reflexe, je to prožitek prohloubené blízkosti, lásky, starosti i dychtivého a osudového zaujetí naším životem. A je mi hrdinsky smutno a nádherně, cítím vítr změn ve vlasech a slanost tříště na tvářích. *** A funguje to i napodruhé. *~ (21.01.2018)

Zpočátku poměrně chytrá podívaná, která dává vzniknout celému tomu absurdnímu zmenšenému světu vedle toho našeho plus definování jeho pravidel. Bohužel se film po zhruba 45 minutách stáčí pro mě zcela nevhodným způsobem a do cíle zbývá ještě hrozně moc času. Stopáž je vražedná a v druhé polovině často sledujeme nekonečné scény kdy nosí Matt Damon Mexičanům jídlo nebo si povídá s tou otravnou Vietnamskou aktivistkou. Zkrátka pro mě nic zajímavého. Kdyby byla o dost kratší stopáž a tvůrcům nedošly nápady a přidalo by se humoru. To by byl panečku film. Místo toho jsme dostali ekologickou agitku, která bohužel za moc nestojí a dosti se táhne. 40% (12.03.2018)