Bílá nemoc

Prvorepubliková kinematografie měla něco do sebe - samozřejmě kvalitní předloha udělá také svoje, přesto ale atmosféra i umění herců minula již je dávno passé, přeci jen je dnes jiná doba a diváci chtějí něco jiného. Pomineme-li ty dva malé rozdíly oproti knize, které sice mají dalekosáhlé důsledky, přesto pro celkové vyznění filmu důležité nejsou, dostáváme úžasný snímek - snímek o boji proti válce, možná naivnímu boji proti válce, boj Davida s Goliášem, ale Goliášovi to vyšlo... a doktoru Galénovi jak se to vezme... Důležité je, že kdyby jako doktor Galén byli všichni, není třeba vůbev takových doktorů Galénů... (26.05.2009)

Je fascinující sledovat doktora Galéna. Takový nenápadný, mírný, dalo by se říct až ušlápnutý člověk. Přitom má v sobě ohromnou vnitřní sílu a odvahu stát na svém. Mít svůj názor tváří v tvář nejmocnějším. Když už by člověk čekal, že podlehne, nestane se tak. V závěru pak přebírá iniciativu postava maršála a víc než důstojně (až sympaticky) donese prapor do konce. Samotného mě překvapilo, ale měl jsem víckrát mravenčení. 90% (18.08.2011)

,,A vy byste nechal lidi jen tak umírat?" / ,,...a vy byste je nechali jen tak zabíjet?" Uprostřed války přichází mezi vrchnost novodobý Don Quijot - doktor Galén se silným prostředkem (lék proti zhubné "bílé nemoci") dosáhnout svůj cíl. ,,Já byl ve válce. Já tam viděl tolik lidí umírat, tolik zdravých lidí..." Dochází postupně k fanatickému střetu dvou protichodných světonázorů ve fiktivní válce, až mrazivě připomínající vývoj následní politické situace ve střední Evropě. Čapkova protiválečná hra ukrývá ve své hloubce odkaz na mnoho dodnes přetrvávajících negativních javů v společnosti, nejen na úrovni politických, ale i běžných mezilidských vztahů (touha po moci nad někým, včetně bezohledné přání smrti konkurentů). Stále i po tolika letech od svého vzniku přináší nadčasové poselství kolem možných hrozeb budoucnosti. Takhle si představuju žánr sci-fi! . . . . . Bílá nemoc mě poprvé oslovila v rozhlasové inscenaci v hlavních rolích s Hrušínským a Růžkem, po filmové adaptaci z dob první republiky jsme sáhl až později a byl v mnohých směrech překvapen. Naprosto si mne zde získal svým civilním projevem Hugo Haas, do transu (i když spíše v rámci negativních pocitů) mne dostal Štěpánkův maršál, cením si i Smolíka a Vydru staršího. Velice přelomový snímek, naprosto vymykající se z prvorepublikové tvorby plné filmových veseloher, který prakticky pomohl odstartovat v našich končinách éru filmových dramat s tématy celospolečenského charakteru. Vynikající režie, scénář (silné dialogy) i technická stránka oslovující mnohdy temným vizuálem a kamerou. Klenotům československé kinematografie nazdar. Zdar! 100% (02.09.2018)

Maršál: „Já byl také na vojně, doktore. Ale já jsem tam viděl lidi bojovat za vlast. A já jsem je přivedl zpátky jako vítěze.“ Doktor Galén: „To je právě to. Já jsem viděl spíš ty, které… které jste už nepřivedl zpátky. To je ten rozdíl, pane...“ Galén jako válečný lékař viděl na vlastní oči příliš mnoho utrpení a zbytečné smrti, tudíž z principu odmítá jakoukoli další válku. Maršál oproti tomu nezná jiné volby než zbrojení, válčení a dobývání. Střet dvou ideologií za přítomnosti zhoubné nemoci.. (04.11.2016)

Že by vůbec první film, mající ústřední motiv pandemie, která zasáhne svět? Předčil tak snad o dobré dvě až tři dekády některé americké hororové tituly, zabývající se destruktivním virovým propuknutím epidemického nebo pandemického charakteru. Film byl ale spíše aktuální protiválečným poselstvím při ohrožování světového míru neukojeným nacistickým Německem. V hlavní roli, stejně jako v režii, exceluje nedostižný Hugo Haas. V porovnání s filmem Krakatit, ač jsem je oba viděl naposledy před mnoha lety, někdy v období střední školy, jsem si tady toho pamatoval určitě ještě méně, a tak se u mě jednalo o příjemný návrat k významnému snímku naší kinematografie, natočenému ihned po vydání knižní předlohy, dnes už legendární Čapkovy stejnojmenné knihy, která nemůže chybět v žádném čtenářském deníku. Ač je film ve své výpovědi snad trochu naivní a některé záporné postavy nepůsobí tak černě a mocensky, jak by se dalo očekávat, stále se jedná o velký film, duchem i zpracováním. (04.04.2023)