Děvčata, nedejte se!

Hugo Haas a Adina Mandlova jsou jedni z mych nejoblibenejsich hercu v nasi historii a o to vice jsem se na film tesil. Myslim, ze Mandlove tato role nesedla a i se svou naivni roli ztratila temer vsechen svuj puvab. Cely pribeh je strasne naivni a neverohodny, coz ve tricatych letech neni zadnou vyjimkou, ale i tak... No, budme radi, ze nakonec vse dobre dopadlo:-). (23.02.2013)

Těžko říct, proč Hugo Haas zfilmoval právě tento námět. I když situace komik versus malé dítě je velmi vděčnou příležitostí pro každého tvůrce. Haas se snažil vytěžit co se dalo, přesto film na několika místech citelně drhne. Scény v penzionu, vztah s Adinou Mandlovou alias dívčí bojovnicí Vlastou a vůbec všechny žačky. Jinak řečeno Haas by si na plátně stačil sám a jen díky němu stojí film za zhlédnutí a opět jen a jen díky němu se tenhle film nevytratí z diváckého povědomí. Ale přesto čestnou výjimkou je Leopolda Dostalová v roli ředitelky, jinak ryze nefilmová herečka předvedla sice ne výjimečný, ale příjemně civilní výkon. (24.10.2003)

Opět jedna z moc milých prvorepublikových komedií. Hugo Haas se znovu objevuje v roli starého mládence a poplety, který se ne vlastní vinou zaplete do dalšího dobrodružství. Tentokrát je v hlavní roli malé batole:). Děj nás zavádí až do dívčího penzionátu, kde o zápletky a překvapení není nouze. Zvědavým chovankám dominuje v té době strmě stoupající hvězda filmového plátna Adina Mandlová. Velmi povedená a znělá je i ústřední píseň "Děvčata, nedejte se!" Z dnešního pohledu možná určité scény působí směšně, dívá-li se na to ale člověk jako na "exkurzi" do starších, nezapomenutelných časů První republiky, je to oáza. Co film trochu brzdí, to jsou ne vždy úsměvně působící scénky s Haasem, kterých je zde až moc. (24.08.2009)

Pro mě 3-4. Je fascinující, jak celou řadu víceméně průměrných filmů dokázal Haas povýšit nad průměr svým herectvím a... ehn... kouzlem osobnosti, takže i přes ty slabé náměty se dá na film jako Děvčata, nedejte se! příjemně koukat. Tady mi ze všeho nejvíc vadila závěrečná scéna, které jako by nemohlo být dopřáno aspoň 5 vteřin na nějaké doznění... Jinak samozřejmě dojemné. Milé. (07.09.2011)

Tvrdit, že DĚVČATA jsou nadprůměrným filmem či dokonce špičkou české filmové tvorby třicátých let, asi na tomto fóru nikdo nebude. Stejně obtížně však obstojí příkrá tvrzení o filmu slabém, nezajímavém, tuctovém. Haasova komedie stojí nesporně výš, jakkoliv zásluhou scénáře ulpívá místy až příliš v dobové rutině i tam, kde je námět nejnosnější (motiv krotké generační vzpoury, v němž se hlásí ke slovu dobová vyhrocená situace). Tato nesporná skutečnost nespočívá ani ve vynikajícím Haasově výkonu v titulní roli nebo v nadprůměrné kreaci Mandlové v úloze jakési vůdkyně dívčí třídní sešlosti. Tkví - navzdory tomu, co jsem napsal do předposlední věty - právě v námětu. Ve vůli ještě nezralých dívek pomoci tam, kde cítí vzor, mravní sílu, odvahu vzdorovat osudu. V revoltě vůči zatuchlé konvenci vyznívající prudérie z předminulého století. Připomenutí si zaslouží i další zajímavý motiv tohoto filmu: výkon Erny Ženíškové v epizodní úloze osamělé matky, která zápasí v stále citelné hospodářské krizi o holou fyzickou existenci. Láska na první pohled, další linie, která výrazně spoluvytváří jinak napadnutelný happy end tohoto filmu, vrací jinak neobhajitelný námět opakovaně do skutečnosti a tím i přesvědčivosti. Naopak nemá co hrát herečka tak veliká a nevšedních kvalit jakou nesporně byla Leopolda Dostálová a s ní např. i Světla Svozilová. V tomto ohledu tedy - a v tom dávám za pravdu většině komentátorů - DĚVČATA zcela splývají s dobovou manýrou a s místy až slabším průměrem dobových standardů. Na Haasovu obhajobu však dodávám, že jeho záměrem bylo natočit film, který pobaví a utěší. A to se, myslím, také podařilo naplnit. (26.11.2011)