Miliardy

Znáte ten pocit, když napíšete relativně dlouhý komentář, a před jeho odesláním nedopatřením zmáčknete F5? To se mi právě stalo, a je to možná proto, abych se držel víc u tématu Billions. --- Už jsem dávno necítil takovou prázdnotu, jak při sledování Billions. Když umělecké dílo postaví do svého ústředního motívu něco, co nemá lidské vlastnosti, nastoupí bezedná prázdnota. --- Když v roce 1971 americký prezident Richard Nixon zrušil "zlatý standard", a dolar stratil své krytí fyzickou hodnotou, jeho hodnotu začala určovat čistě víra lidí v něj. A i kdyby se dalo polemizovat o tom, zda je zlato skutečná hodnota, když jeho hodnotu určuje taky jenom víra lidí v nej, alespoň je fyzicky hmatatelnou komoditou. Zrušení zlatého standardu umožnilo neomezené tisknutí fyzických peněz, a tak již nereflektují výkonnost ekonimik jednotlivých států. Dále fakt, že fyzicky tisknuté peníze tvoří jen přibližně tři procenta veškerých peněz na světě, dokonale vyjádřuje jeho tvar virtuálního cloudu, který může kdykoliv zmyznout. Proč? Protože výkonnost jednotlivých států se měří v HDP, a jelikož peníze již nemají skutečnou hodnotu, je měření HDP skresleným obrazem skutečných hodnot jednotlivých ekonomik a lidských zdrojů. Koroporáty mají na dnes mnohem větší moc, než státní celky, a jelikož jejich ambice určují čistě a jedině peníze, jejich cíle jsou neuspokojitelné. Nekonečný ekonomický růst způsobuje prohloubení propastí mezi společenskými třídamy, a nekončící touha elit po růstu blahobytu způsobuje ekologické devastování přírody do nenapravitelné formy. I kdyby se z dne na den vyměnili lidi v klíčových pozicích států a organizací za dle nás ty správné lidi, i tak je velice nepravděpodobné, že by se rozjetý vlak směrem k ekologické katastrofě mohl otočit, nebo alespoň zastavit. --- Billions vyjádřuje všechno, co nesnáším na lidech, na společnostech a hlavně na sobě. Je to nekončící nutkání mít stále víc a být stále víc při moci. Zlepšit to můžu jenom každodenní pílí sebereflexe, a objevováním jakýchkoliv jiných hodnot, než jsou peníze. --- Ps: Jdou kouknout na burzu, Dow Jones prej poroste. (15.06.2020)

Střet světa podnikání a práva v podobě střetu dvou mužských eg, dějový zvraty, charakterový zvratky. Na Giamattiho post to chtělo charismatičtější tlamu, takhle musim nutně tíhnout k zrzavci i proto, že prvně jmenovaný se vytrvale zapomíná v Shakespearovi. Ne všechno Billions žeru, ale spokojenost graduje skrze druhou sérii až do 5*,  i díky nové postavě Tyler  - mazel a mazec v jednom gender non-binary balení. (05.06.2017)

Koncert dua Giamatti vs Lewis. Koncert, který byť má již mnoho epizod, stále baví a neustále přináší něco nového. Já jsem v týmu Axe, kde vy? :) PS: S pátou sérii končím. V nejlepším přestat, což se u mě rovná skončit s Bobby Axelrodem, kterého už v castingu na šestou nevidím. Byla to ale moc pěkná jízda. PS back on track se 7kou. Závěr jsem si nemohl nechat ujít a stálo to za to. (26.06.2020)

Tak mi definitivně skončil jeden ze seriálových veteránů. Už je to sedm let, co jsem se vrhl do světa nejvyšších financí, ale vlastně jsem se nedokázal nikdy úplně nechat pohltit. Pro mě byl lákadlem pro sledování Damian Lewis, který opět ukazuje, že patří mez špičkové herce. Obecně je celý seriál postaven na dvou hlavních postavách, které stojí každá na jednom konci a komu tenhle styl sedí, tak se bude bavit náramně. Mně už pak přišlo, že se ta premisa začíná vesměs opakovat, ale nikdy to nespadlo vyloženě do nějaké křeče. Občas by tomu asi neškodil větši tah na branku, ale komplexně je to pořád hodně chytře napsané a velmi dobře zahrané. Je teda třeba říct, že bez toho zmíněného Lewise bych se do seriáli asi ani vůbec nepouštěl. (01.11.2023)

Mám rád příběhy ve kterých se postavy vyvíjejí. Takže definitivní soud kdo je klaďas a kdo záporák, si nechte na poslední epizodu. A nebo na něj úplně zapomeňte, protože to vypadá, že každý je ochotný se sem tam ušpinit, pokud to pomůže dobru, nebo alespoň jemu. Scénář ctí zásadu, že při hře na kočku a na myš vyhraje ten, kdo není myš. Počáteční jasně nalinkovaná situace se po pár dílech začne komplikovat, atmosféra houstnout a kvalita dílů jde výrazně nahoru. Nic z toho by nebylo možné bez skvěle napsaných dialogů a dvojici výborných protagonistů. Respektive se sluší říci trojice, protože Maggie Siff má na výsledném dojmu stejně velkou zásluhu, jako Damian Lewis a Paul Giamatti. Herecky však za oběma, především za svým seriálovým manželem, dost ztrácí. Půlhvězdičku navíc přidám za soundtrack a cameo Metallicy. (19.09.2016)