Kvočna

Romantická komedie plná přeletů, záletů i příletů - úplně jako od Woodyho Allena! Všechny postavy se tu jako nějaký model sluneční soustavy otáčejí kolem Růženy Naskové a je radost se na to otáčení dívat. Precizně napsáno a zahráno, ještě precizněji zrežírováno. Hudba Pavla Haase, kterého v roce 1944 bohužel zavraždili v Osvětimi, je přímo skvostná a milostná scéna na seně (a ranní probuzení rozkošně rozcuchané Trudy Grosslichtové) je i díky ní opravdu krásná. Moje milovaná Zita Kabátová se tu sice jen mihne (a stačí krásou strčit všechny herečky do kapsy), ovšem i to je v pořádku - dnes by se takové roli řeklo cameo a bylo by hotovo. (13.01.2019)

Tento pamětnický film mě překvapil v na svou dobu otevřeným přístupem k otázkám sexu a nevěry v partnerských vztazích. Snímek disponuje skvělým hereckým obsazením, obzvláště Růžena Nasková se své role zhostila s vtipem, elegancí a šarmem opravdové dámy. Nemanželské dítě, nevěra, tři rozvody v rodině a úplatkářská aféra zetě ve vládních kruzích, co může být dneska aktuálnějšího. (13.01.2013)

Titulní postavou je nesmírně tolerantní a všechny milující matka rodu, jejíž otevřený přístup k mravnostním otázkám mile překvapí, nicméně když se stejnou vehemencí hájí  úplatkářského zetě, tak už to zavání spíš zaslepeností. Jinak překvapivě svobodomyslné, co do názoru na svobodu ženského výběru partnera, ačkoli ztráta věnečku je z filmového hlediska pojata silně archaicky - dramatická hudba, fakt dloooouuuhé a cituplné (padající medailonek) záběry, mající sugerovat zásadnost situace. Herecky skoro všichni výborní, zejména "debutující" Růžena Nasková, mondéna nad věcí Jiřina Šejbalová i se sebou bojující Truda Grosslichtová či civilní Adina Mandlová. Zitě Kabátové k zanechání silného dojmu stačí jen pár minut. Pánové odpustí, ale snad jen krom Františka Smolíka jsou tentokrát víceméně jen do počtu. (31.03.2022)

Na svou dobu velmi odvážný a průkopnický film, kde hlavní hrdinka si troufale umíní, že má právo dělat totéž, co chlap - tedy ozkoušet si svého budoucího chotě a ten, který ji bude vyhovovat, toho si vezme. (Dnes by možná bylo lepší vrátit se do těch morálkou poznamenaných časů!) Ovšem pak, když ji mladík v nějaké lesní stodole ošustí, s brekotem uteče k babičce - ochránkyni rodinného krbu, chcete-li kvočně. Jo, holt panenství bolí (jak se už o tom přesvědčila i Liduška Baarová ve filmu, kde je "panenství" v samotném názvu). A věřte mi nebo ne, ale tu mrštnou poběhlici nehraje Áda Mandlů, ale její stejně zdatná kolegyně Truda Grosslichtová. Jinak ten Haas si zde mohl i zahrát, úroveň filmu by se jistě zvýšila. (27.02.2014)

Jako komedie Kvočna neoslní, ale má zajímavou výpovědní hodnotu o době jejího vzniku. Je totiž prostá pokrytectví a zkreslování ohledně vztahů a obecně morálky v předválečném Československu. Resp. tvůrci poukazují na fakt, že nastala doba emancipace, že se mění zaběhlé pořádky. Povzdechnutí Kvočny v samotném závěru, provázené obavami, není moralistické....my už dnes víme, že bylo na místě. Takže v kontextu doby, jde o zajímavý film, ale jinak moc kvalit nemá a místy je vysloveně blbonudný. (14.05.2023)