Já, Earl a holka na umření

Spoilery! Trošičku mi překáželo, jak strašně cool se film pokoušel být. Dost se mi líbila forma. Proložení filmu všemožnými animacemi působilo příjemně. Velmi příjemný je i soundtrack. Příjemné bylo i to, že se snímek snažil zachytávat poslední okamžiky života tak nějak bez příkras, což mě na jedné straně dost potěšilo, ale na té druhé jsem měl pocit, že to až trošku v tomto ohledu přehání. Třeba tím, že jediným větším kamarádem hlavního hrdiny je cool černoušek. Potěšilo mě i milion odkazů na slavné filmy. Dokonce i hlavní hrdina byl cool filmař. V samotném závěru vytvořil dokonce tak cool film, že z něj jeho umírající kamarádka umřela. Tomu se říká talent. Dokázal dokonat to, co leukémie započala. Děj je samozřejmě pěkný. Postavy jsou sympatické. Bavilo mě to, ale neoslnilo mě to. Dokonce mi ani slzička neukápla. (06.11.2016)

Tolik zajímavých ingrediencí, které jsou ale podány tak - no vlastně tak úplně přesně. Všechno je, jak má být. Nebýt závěru a jedné hádky, tak by byl film i přes všechny ty famózní nápady strašně plochý a nudný. Závěr je super díky všemu, co bylo do té doby odvyprávěno, ale jeho samotné natahování na mě zase působí jako prachsprosté ždímání emocí z diváka. (24.05.2016)

Jsem dojatý a chce se mě brečet, jako malé želvě. Nebudu chodit kolem horké kaše a na rovinu přiznám, že se mi Me & Earl & the Dying Girl trefil do nálady a dal mě přesně to co slíbil. Naprosto chápu, proč film vyhrává na festivalech, proč ho diváci milují a proč ho spousta z Vás nebude moc pořádně docenit. Me & Earl & the Dying Girl je ukázkový indie film, který si jede svoje a je rád za to, že je svůj. Nevím nakolik je tahle jinakost ovlivněná předlohou a je mě to upřímně jedno, jelikož to co vidím mě baví, mám z toho radost a dokáže mě to dojmout jako máloco a při tom z toho není cítit žádné klišé, snaha uměle dojímat určitými dialogy a záběry. V jistém smyslu je to až nepříjemně realistické a o to silnější to pro mě bylo. Režisér Alfonso Gomez-Rejon byl pro mě před tímto filmem naprosto neznámý tvůrce, po tomto filmu je to tvůrce, u kterého budu sledovat na čem pracuje. Má nádherné cítění pro to co se zrovna děje na scéně, umí z herců dostat ty správné emoce, nebojí se dlouhých záběrů beze střihu a krásně si pohrál s celkovým vizuálem filmu. Ve filmu mě zaujalo jakým způsobem se pracuje se záběry, oddalovaní a přibližování či jen kopírování pohybu postav. Thomas Mann mě pěkně vytřel zrak a podal parádní výkon, který jsem mu opravdu věřil. RJ Cylar hraje velmi přesvědčivě a krásně se s Mannem doplňují. Olivia Cooke je zde naprosto famózní a její výkon se mě moc líbil a několikrát mě dojal. Herci ve vedlejší rolích hrají též skvěle a krásně doplňují ústřední trojici a to ať už jde o neselhávajícího Nicka Offermana, Jona Bernthala, Molly Shannon či Connie Britton. Na filmu se mě toho líbilo spoustu, ale asi nejvíce to, že mi nevnucuje, jak se mám cítit. Film je hodně smutný, protože má být smutný, přesto to neznamená, že si z toho nedělá legraci a místy se nebere vážně. Jde hlavně o momenty, kdy jsou postavy spolu a jen koukají na filmy nebo vedou dialogy o veverkách, polštářích, filmech. Pak jsou tu skvělé dramatické momenty, kdy jenom koukáte co děje a hltáte každý dialog, který je neskutečně pravdivý a o to bolestivější. Líbilo se mi spoustu věcí jako točení filmů, animace, přirovnávání vlastních filmů ke klasikám, rozhovory s rodiči, scéna v jídelně, scény s profesorem McCarthym, parodování řeči a samotný konec v pokoji. Film není bez chyb, rozhodně má několik chyb co se týče tempa vyprávění nebo vykreslování jak ostatní vnímají ústřední trojici. Nejlépe bych film přirovnal ke kombinaci tří filmu a to 50/50 - Prosíme přetočte - Hvězdy nám nepřály. Me & Earl & the Dying Girl je nádherný film, který mě hodně sedl a rád bych popřál každému, aby mu sedl jako mě. (08.10.2015)

„DOSTAL JSI PŘÍLEŽITOST, ABYS REÁLNĚ NĚKOMU ZMĚNIL ŽIVOT…“ /// Není to dojemnej romantickej příběh, ve kterým holka s leukémií umírá schoulená v chlapecký náruči. Chce to bejt něco jinýho, ale přesto mám na konci oči plný slz. Snaha o jakejsi neutrální pohled vychází, stejně jako útok na milovníky filmovýho média. (Voni si chlapci totiž vobčas něco natočej…Žádný domácí video, úchyle.) Příběh, ve kterým je Greg odsouzenej k přátelství k umírající dívce, má totiž větší přesah, než jednu nemoc. Navíc jsou ty postavy celkem sympatický… ale abych dal 4*, muselo by mně bejt tak vo 20 míň. (roků samozřejmě) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej v roce 2012 napsal Jesse Andrews, číst nebudu. 2.) Mám dojem, že mi hvězdy nepřály. 3.) Jsem neviditelný, osamělý a nenávidím se. 4.) Thx za titule „blackky“ a „Jitoz“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (19.10.2015)

Vy-ni-ka-jí-cí nezávislý filmový crossover mezi teenagerskou komedií ze střední, subžánrem romantické komedie/dramatu s nevyléčitelně nemocným a kreativní výtvarně invenční art crazy komedií, jaké točí třeba Michel Gondry, jehož Prosíme přetočte se snímek motivem ,,švédování" filmů podobá nepominutelně. Dva amatérští filmaři, tentokráte v pubertálním věku, se značnou slabostí pro artové klasiky světové kinematografie, a jejich spolužačka s leukémií, tenhle rámec tu byl již nespočetněkrát, ovšem Alfonso Gomez-Rejon k němu přistoupil překvapivě originálně - nesentimentálně, nepodbízivě, bez citového vydírání diváka. Zajímavá je formální složka, kupříkladu zakomponování pásma animace do struktury filmového vyprávění, připomínající třeba nedoceněný Jenningsův snímek Malý Rambo, postmoderní narace a struktura díla, členění na kapitoly, výborná minimalistická hudba Briana Ena... Esence amerického nezávislého filmu... (02.11.2015)