Já, Earl a holka na umření

Jeden s tých menej výrazných, ale o to viac prekvapujúcich filmov. Možno ma to prekvapilo hlavne preto, lebo som absolútne netušil o čo tu pôjde. To ale neznamená, že keby som tušil o čo tu pôjde ma to neprekvapí. Aj keď príbeh zas tak veľa neponúkne, je to celkom sympatické, horko sladké v rámci postáv a obsahu a hlavne záver sa (s hudobným doprovodom) neskutočne podaril. Obľúbený soundtrack: Brian Eno - The Big Ship. 80% - 4* (13.02.2016)

Áno, bolo to niečo iné ako typické drámy, ale tento pseudo-sarkastický štýl ma svojim spôsobom moc veru neočaril. Čo sa týka ústrednej trojice, tak mi v podstate dosť liezlo na nervy ich "svojské" správanie - Greg a jeho ego-irónia, Earl a jeho ľahostajnosť voči všetkému, no a umierajúca Rachel, ktorá si tak protirečí, že človek ani nevie či vôbec stojí o akýkoľvek záujem. Hm, čo ja viem, celé to bolo akési divné. Ale jedno treba vyzdvihnúť - a síce tú anti-klišovosť, ktorá bola snáď najväčšou prednosťou tohto filmu. Ale inak nič svetoborné, pre mňa priemer. (09.10.2015)

Kdyby to v závěru nebylo až tak zdlouhavé - i když zde jsou pořád naprosto skvělé scény - asi bych šel ještě výše, možná i na maximum. Ale ke konci už to pro mě něco trochu ztratilo. Tohle je jeden z těch filmů, který krásně ukazuje, že smrt je součástí našeho života a že s tím prostě nic neuděláme. Je to přitom pojato s láskou k člověku a k vztahům, které jsou zde podány celkem originálně. Za tohle si tvůrci zaslouží potlesk. (30.09.2015)

Jsem dojatý a chce se mě brečet, jako malé želvě. Nebudu chodit kolem horké kaše a na rovinu přiznám, že se mi Me & Earl & the Dying Girl trefil do nálady a dal mě přesně to co slíbil. Naprosto chápu, proč film vyhrává na festivalech, proč ho diváci milují a proč ho spousta z Vás nebude moc pořádně docenit. Me & Earl & the Dying Girl je ukázkový indie film, který si jede svoje a je rád za to, že je svůj. Nevím nakolik je tahle jinakost ovlivněná předlohou a je mě to upřímně jedno, jelikož to co vidím mě baví, mám z toho radost a dokáže mě to dojmout jako máloco a při tom z toho není cítit žádné klišé, snaha uměle dojímat určitými dialogy a záběry. V jistém smyslu je to až nepříjemně realistické a o to silnější to pro mě bylo. Režisér Alfonso Gomez-Rejon byl pro mě před tímto filmem naprosto neznámý tvůrce, po tomto filmu je to tvůrce, u kterého budu sledovat na čem pracuje. Má nádherné cítění pro to co se zrovna děje na scéně, umí z herců dostat ty správné emoce, nebojí se dlouhých záběrů beze střihu a krásně si pohrál s celkovým vizuálem filmu. Ve filmu mě zaujalo jakým způsobem se pracuje se záběry, oddalovaní a přibližování či jen kopírování pohybu postav. Thomas Mann mě pěkně vytřel zrak a podal parádní výkon, který jsem mu opravdu věřil. RJ Cylar hraje velmi přesvědčivě a krásně se s Mannem doplňují. Olivia Cooke je zde naprosto famózní a její výkon se mě moc líbil a několikrát mě dojal. Herci ve vedlejší rolích hrají též skvěle a krásně doplňují ústřední trojici a to ať už jde o neselhávajícího Nicka Offermana, Jona Bernthala, Molly Shannon či Connie Britton. Na filmu se mě toho líbilo spoustu, ale asi nejvíce to, že mi nevnucuje, jak se mám cítit. Film je hodně smutný, protože má být smutný, přesto to neznamená, že si z toho nedělá legraci a místy se nebere vážně. Jde hlavně o momenty, kdy jsou postavy spolu a jen koukají na filmy nebo vedou dialogy o veverkách, polštářích, filmech. Pak jsou tu skvělé dramatické momenty, kdy jenom koukáte co děje a hltáte každý dialog, který je neskutečně pravdivý a o to bolestivější. Líbilo se mi spoustu věcí jako točení filmů, animace, přirovnávání vlastních filmů ke klasikám, rozhovory s rodiči, scéna v jídelně, scény s profesorem McCarthym, parodování řeči a samotný konec v pokoji. Film není bez chyb, rozhodně má několik chyb co se týče tempa vyprávění nebo vykreslování jak ostatní vnímají ústřední trojici. Nejlépe bych film přirovnal ke kombinaci tří filmu a to 50/50 - Prosíme přetočte - Hvězdy nám nepřály. Me & Earl & the Dying Girl je nádherný film, který mě hodně sedl a rád bych popřál každému, aby mu sedl jako mě. (08.10.2015)

Vy-ni-ka-jí-cí nezávislý filmový crossover mezi teenagerskou komedií ze střední, subžánrem romantické komedie/dramatu s nevyléčitelně nemocným a kreativní výtvarně invenční art crazy komedií, jaké točí třeba Michel Gondry, jehož Prosíme přetočte se snímek motivem ,,švédování" filmů podobá nepominutelně. Dva amatérští filmaři, tentokráte v pubertálním věku, se značnou slabostí pro artové klasiky světové kinematografie, a jejich spolužačka s leukémií, tenhle rámec tu byl již nespočetněkrát, ovšem Alfonso Gomez-Rejon k němu přistoupil překvapivě originálně - nesentimentálně, nepodbízivě, bez citového vydírání diváka. Zajímavá je formální složka, kupříkladu zakomponování pásma animace do struktury filmového vyprávění, připomínající třeba nedoceněný Jenningsův snímek Malý Rambo, postmoderní narace a struktura díla, členění na kapitoly, výborná minimalistická hudba Briana Ena... Esence amerického nezávislého filmu... (02.11.2015)