Já, Earl a holka na umření

Chvílemi, až nesnesitelná hipsterovina s rádoby divnými postavami, o kterých si máme myslet, že jsou cool. Tomuhle filmu jsem nevěřil nic. Přišlo mi to hrozně vykalkulované, tak aby to neprvoplánově chytlo za srdíčko. Bohužel je to spíše jen špatně napsané. Ke konci se to navíc změní v hroznou ubulenost. (30.12.2015)

Skvělá dramedie, která je sympatická nejen postavami a příběhem, ale i zpracováním, které v sobě skrývá nepřeberné množství nápadů a vychytávek, které činí z tohoto filmu naprosto jedinečný zážitek. Během sledování tohoto filmu jsem si normálně říkal, že vidím něco, co pravděpodobně už nikdy neuvidím. Tolik nápadů pohromadě jsem ve filmu hrozně neviděl. A sympatické je také to, že vzdává hold celé řadě jiných filmů, takže i poctivý kinofil si v tomhle filmu najde celou řadu skrytých a nenápadných vtípků. Škoda jenom, že nosná linka tohoto filmu je vlastně hrozně smutná a musím říct, že závěr filmu mě normálně oddělal a to se mi hrozně dlouho nestalo. Příběh ze života, u kterého se budete nahlas smát, ale i brečet v rámci celých 105ti minut tohoto filmu. (27.10.2016)

Člověk by řekl, že podobné filmy ho už dostat nemůžou, že už proti nim přece musí být otupělý vzhledem k tomu, že téma rakoviny vídáme na plátně minimálně jednou ročně. Jesse Andrews však dokázal postavy zhmotnit, máte pocit, že sledujete osoby žijící vedle Vás, o to více film dokáže ranit, i když si to nechcete připustit. Film se může navíc pyšnit velmi zajímavým režisérským pojetím, sympatickými herci a příjemnému humoru. Poselství filmu je opravdové a pro mě hodně bolestivé. (07.10.2015)

Nevim čím to je, ale poslední dobou umíraj ty nemocný teenageři docela zábavně. Bezpochyby pokud bude někdo chtít do filmu kopat, střeliva se mu rozhodně dostane. Hlavní hrdina je středoškolský introvertní podivín, nemocné děvče je taková dying pixie girl, scházení se s terminálně nemocnou se postavě v zásadě hodí do krámu, protože akcentuje její odlišnost, film proráží čtvrtou zeď, využívá alternativní intertextové pomůcky, je vyhipstřenej na Wernera Herzoga a protagonista je hroznej vocas. Když v sobě ten první dojem zabijete, může vám začít docházet inscenační paráda mnoha scén, za což ve velké míře může kameraman Oldboye, ale také nadšená Gomez-Rejonova režie, která žádnou ze scén nepovažuje podřadnou a například nejzásadnější a nejtemnější dialog filmu vyšle na jeden statický záběr, ať se mladý učej. Je to vlastně často poměrně slušná manýra, ale nezlobím se za to, protože ten film má schopnost budit emoce nejen umírajícím děvčetem a snaží se nespoléhat pouze na tuto vděčnou zápletku. (06.11.2015)

V polovici filmu si hovorím, že nie, nefunguje to. Nedám sa nachytať na tú hru, ktorú so mnou film hrá. Tvári sa, že je strašne nevšedný a originálny, spolu s množstvom odkazov na filmovú klasiku, to mi nebude stačiť. Ale v momente, keď sa mu podarilo ma oklamať, som si uvedomila, že ma predsa len dostal. Koľkokrát som si hovorila, že by som chcela vidieť film, kde umierajúci nie je veľký hrdina a netvári sa, že je všetko v poriadku. Takže nie, film sa na nič nehrá. Naozaj je originálny a štipku toho klišé mu nemám problém odpustiť. (23.09.2015)