Já, Earl a holka na umření

Melancholický Greg ktorý je zahľadený iba do vlastných problém potrebuje šťuchnutie od Maminky(áno maminky vedia byť dosť presvedčivé) aby trošku otvoril oči a venoval sa chorej spolužiačke. Keby videl skvelý film Two Thirty 7 kde jedna z hlavných postáv Luk povedala jednu zaujímavú vetu Sometimes you just get so wrapped up in your own problems that you just don't notice anybody else by to štuchnutie možno nepotreboval. Myslím, že obaja si v konečnej fáze pomohli a tých cca 6 mesiacov ktoré strávil Greg s Rachel mu dali do života veľa. Inak som sa smial keď vynadal Madison za to dotýkanie :D Ale nechápem (alebo žeby hej) (20.02.2016)

Přesně tohle od filmů vyžaduji. Me and Earl and the Dying girl je perfektním příkladem filmu, který má svůj vlastní xicht, tak trošku se vymaňuje ze škatulek, a i když je to více méně stále stejná písnička, tak Vás dokáže ihned bouchnout přes prsty, abyste vůbec nemohli přemýšlet o podobných hovadinách, jakože tohle jsme už dávno viděli. Prostě Vás vtáhne. Inovativní maličkosti umně dávkovány tak, aby nepřekážely. Klišé schována a zaobalena tak, aby nevypadala jako klišé. Příjemní herci a navíc ty drobnosti které prostě pokud chcete a nebudete líní, najdete a budete si je neskutečně užívat. K tomu všemu skvěle padnoucí hudba a tíživý závěr, který nenechá jedno oko suché. Přesně tohle já jednou za čas potřebuji, totálně se zbláznit do filmu a přehlédnout všechny jeho menší nedostatky. Tam kde daleko více protlačované Paper Towns končí, tenhle snímek teprve začíná a jde o pořádný kus dál. Prozatím indie komedie/drama roku a nejspíš tomu tak i zůstane. (26.09.2015)

Koncept filmu prostě nefunguje. Vím, že dát filmu, kde je mladá holka s leukémií, jen 2*, je drzost, ale tohle na mě nefungovalo. Greg a Earl točili ve filmu pro radost, Alfonso Gomez-Rejon točí na zakázku a podle šablony. Škoda, některé části jsou velmi dobré, ale dohromady je to plytké a vykalkulované. (09.04.2017)

Ne, z Me & Earl & the Dying Girl se (tedy aspoň si to myslím) nestane druhá Americká noc nebo 8½, ale to vůbec nevadí, protože láska k filmovému médiu je z něj cítit minimálně stejně silně jako ve zmíněných klasikách. Ne, vážně není moc pravděpodobné, že by ti dva mladí středoškoláci, kteří tvoří dvě třetiny hlavního hereckého trojlístku, znali a zbožňovali tolik legendárních, občas i poněkud zapadlých evropských a amerických snímků a navíc jim tak kreativním způsobem vzdávali hold (na to jsou až moc normální, ačkoli podle zvyklostí coming of age snímků, jejichž DNA základní příběhová kostra Me & Earl & the Dying Girl rozhodně nezapře, do kolektivu svých vrstevníků nezapadají a až na několik excentriků, podivínů a samozřejmě pohodového a chápavého učitele jsou pro většinu okolí víceméně neviditelní), ale z každého záběru je cítit, že samotní tvůrci trpí cinefilstvím v posledním stádiu a klidně by ho mohli přenášet jako nevyléčitelnou chorobu. Tak nějak se nedokážu dopátrat, komu je tenhle film vlastně určen; starší diváci snímek po přečtení synopse a priori zavrhnou jako zábavu čistě pro lidi, kteří stejně jako protagonisté právě stojí na prahu dospělosti, náctiletí zase asi moc nebudou chápat tu spoustu filmových narážek, citací a poct a bude jim unikat, proč hlavní hrdina občas pronáší věty s divným německým přízvukem a co – pokud vůbec něco – na tom má být vtipného (a to ani ti, pro něž je angličtina hlavním jazykem, u nás to pak vyšumí úplně). Ale až uslyšíte, jakým způsobem Thomas Mann vystihl dikci Wernera Herzoga (který bude pravděpodobně velkým oblíbencem režiséra či scenáristy / autora knižní předlohy, kterou jsem nečetl a ani ji neznám), okamžitě vás napadne, že by mohl z fleku namluvit režisérský komentář k některému z Herzogových snímků, kdyby mistr nedej bože ležel na smrtelné posteli a osvětlení jeho uměleckých záměrů běžným smrtelníkům by bylo jeho posledním přáním. (18.09.2015)

Jeden s tých menej výrazných, ale o to viac prekvapujúcich filmov. Možno ma to prekvapilo hlavne preto, lebo som absolútne netušil o čo tu pôjde. To ale neznamená, že keby som tušil o čo tu pôjde ma to neprekvapí. Aj keď príbeh zas tak veľa neponúkne, je to celkom sympatické, horko sladké v rámci postáv a obsahu a hlavne záver sa (s hudobným doprovodom) neskutočne podaril. Obľúbený soundtrack: Brian Eno - The Big Ship. 80% - 4* (13.02.2016)