Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Jan StallichHudba:
Josef KumokHrají:
Hugo Haas, Arno Velecký, Antonie Nedošinská, Lída Baarová, Ladislav Pešek, Jan W. Speerger, Ladislav Herbert Struna, Marie Grossová, Jaroslav Marvan (více)Obsahy(1)
Docent Jakub Johánek se těšil na dědictví po strýci a předem ho s přáteli oslavoval, aniž by věděl, jaké poklady vlastně může očekávat. Trochu přehnal množství skleniček a druhý den se probudil s dokonalým oknem. Mučí ho kocovina, a do toho ještě přichází domovnice s prohlášením, že včera připravil její dceru o věneček - docenta tedy čeká urychlená svatba. Jakub sice po dívce už dlouho pokukuje, nyní má však docela jiné starosti. Vyhledal ho totiž jakýsi povaleč, který tvrdí, že na vlastní oči viděl, jak Johánek v noci zapálil stoh. Pokud nedostane tučné výkupné, půjde ho udat... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (31)
"Co Vy, pane docente, kdy se budete ženit?" "Nemaje nevěst, ani pokdy, na sňatek jsem zatím pomýšlet nemohl..." Extrémně nesmělý, citově nedobytný a ten nejsilnější obraz spravedlnosti zosobňující ("O ten kriminál jsem, bohužel, přišel, no...") profesor, který nadává pouze sám sobě do zrcadla a kterému může konkurovat jen jeho student, jenž vypadá, že se při každé další větě doslova rozplyne, se v rámci oslavy neznámého dědictví odebéře na večírek, který mu obrátí život vzhůru nohama. Klasická romance s výborným humorem i herectvím, ve které jsem schopen vstřebat i Lídu Baarovou. Jinak Haas bez konkurence, stejně tak Nedošinská a kdo jiný zde může hrát policejního radu než pan Marvan. I při své délce povedené ve všech směrech. Zaujalo mne, že v titulcích je má oblíbená Helena Bušová uvedena ještě jako Buschova. ()
Sám Slavínský zjistil, že tohle se příliš nepovedlo a natočil komedii znovu. Srovnám-li oba scénáře, starší je mnohem jednodušší a nese se v duchu prvorepublikové naivity. Novější scénář přináší více postav i rozvinutější zápletku a ve výsledku mi přijde vtipnější. Nejzásadnějším rozdílem jsou herecké výkony. Dnes neordinuji osciluje na pomezí doznívající filmové naivity let třicátých a poloviny čtyřicátých s tvrdě nastupujícím realismem. Tomu odpovídají i mnohem civilnější herecké projevy. Okénko je hráno velmi divadelně. Dokonce ani Nedošínská nemá ten půvab jejích pozdějších herdekbab se zlatým srdcem. Ale vzhledem k tristním hereckým výkonům všech ostatních, z nichž jsou světlými výjimkami pouze Haas a Marvan, samozřejmě výrazně září. Marvan je sice v roli policisty velice přesvědčivý, ale bohužel tato role je ryze epizodní. Kéž by tomu tak bylo u Johánkova přítele v podání Veleckého! I pět sekund Veleckého před kamerou je o mnoho více, než se dá snést. Velecký připomíná máslovník africký, u nějž je však to, že se chová jako dřevina, očekávanou vlastností, a to, že plodí sliz, dokonce vítaná vlastnost. U Veleckého nevítám ani jedno. Haas se snaží ze všech sil, ale tvůrčí balast kolem sebe nedokáže zakrýt. Pivec mi v roli doktora Johánka přijde o chloupek lepší. Je smůlou pro tento film, že jsem nejdříve viděla poválečné zpracování, z tohoto srovnání nemá šanci Okénko vyváznout bez nelichotivých šrámů. ()
Velmi dobrá veselohra podle předlohy Olgy Scheinpflugové. Slavínský natočil v první polovině třicátých let v produkci UFY hned několik veseloher z lidového prostředí. Zatímco ve filmech jako Madla z cihelny, Zlatá Kateřina či Pokušení paní Antonie se půvabná, milá a chytrá dívka z lidu dostane k svému dobře postavenému ženichovi přes různé peripetie, zde se setkáváme s poměrně dobrou inovací. Lída Baarová dobývá za pomoci své matky Antonie Nedošinské nesmělého a nepraktického intelektuála Huga Haase. Přičemž ten způsob, jak dostat dceru pod čepec je vskutku originální, matka využije toho, že pan docent jednou přebral a zinscenuje divadlo, ve kterém její Růženka tvrdí, že ji pan docent připravil o počestnost. Vše nakonec dobře dopadne, neboť Hugo Haas a Lída Baarová přece patří k sobě. Typ nepraktického mládence v podání Huga Haase se dá už jen stěží překonat. ()
Film měl vskutku nelehký osud. Už při premiéře se proti němu zdvihla vlna nevole, a to od: a) sklenářů (Haas se svým životním stylem neměl problémy vyrábět okna v jakémkoli množství a jakékoli velikosti, takže by řemeslníci přicházeli o práci, což bylo zejména v době probíhající světové hospodářské krize krajně nezodpovědné) b) od mravnostních spolků a církve (Haas a Baarová sní o pevném obejmutí, škrcení a tahání za vlasy, tedy o praktikách blížících se k BDSM spíš než k poctivé a jediné přípustné misionářské poloze) c) Jaroslava Foglara (Struna nazval Speergera (nebo obráceně) "volem" - a tak poprvé tato nadávka pronikla na filmové plátno). No a po válce se zase ocitl v trezoru kvůli Baarové. Zajímavost: Baarová se po válce snažila vyhnout potrestání za svůj prohřešek s Goebbelsem, tvrdila, že v dobách svého styku s tímto německým nadsamcem s kobylí nohou byla nepříčetná. Argumentovala právě tímto filmem, že přeci žádná normální žena by po románku s okouzlujícím a naprosto neodolatelným Haasem by se nemohla zamilovat do tvora stojícího tak hluboko pod ním. Soud jí to ale neuvěřil, což upřímně řečeno moc nechápu. ()
Úsměvná záležitost.. To je tak, když si abstinent/introvert, spořádaný docent a veskrze nepraktický muž jednou večer přihne a přebere.. Ráno má okno jako výkladní skříň a netuší, kde byl, co dělal, čehož se několik jiných osůbek chystá zneužít.. Hugo Haas je svým zvláštním způsobem neodolatelný a stejně tak asi i nepřekonatelný, kdo jiný by dokázal tuhle roli zahrát lépe? U mě spokojenost, nasmála jsem se dosyta.. ()
Reklama