Body/Ciało
Telo
Obsahy(1)
Duše a tělo jedno jsou a minulost se vlévá do přítomnosti... Po tragické smrti matky zůstává Olga se svým otcem. Ten se uzavřel do sebe a jen těžko hledá cestu ke své dceři, a mnohdy ji vlastně ani nehledá. Olga vyčítá otci jeho způsoby, cynismus, nezdravé jídlo a alkohol a stále více se odcizuje. Otec ví, že dcera jí čím dál tím méně. Vážnost situace se ukáže, až když Olga zkolabuje a musí nastoupit léčbu. Psycholožka Anna vnímá velmi citlivě Olgu i jejího otce a nabídne jim pomoc… Její komunikaci s mrtvými se oba vysmějí. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (46)
Co to jako kurva mělo být?! Jediné co mě udrželo dodívat se až do konce byl můj "Janek ze 4 tankistů a psa" a ano byl to ten obtloustlý otec anorektické dcery. Stejně pořád nechápu, že jsem to vydržela...Byla to naprostá pííí*oidní rádoby umělecká kravina...Zase jednou naprosto promarněný čas. Za mě 30% ()
3* obsah filmu mi přišel tak šíleně absurdní, že jsem se musel na Tělo podívat. Žánrově ho nedokázu zařadit a přijde mi hodně experimentální a trošku mysteriózní, hlavně co se týče samotného Polska. Proč taky neléčit duši trochou spiritismu, když to jinak nejde. Ve výsledku hodně zvláštní film s bizarním atmosférou, která v sobě skloubí depresi s nenápadným absurdním humorem. Prostě typická podivná festivalovka ;-). [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Film sleduje tri naprosto rozdielne osoby.Prokurator pre ktoreho sa necitlivost stala profesionalnym vedlajšim učinkom.Jeho dcera Olga trpi anorexiou a obvinuje svôjho otca z predčastnej smrti matky.A je tu Anna terapeutka ktora pracuje na anorexickej klinike kde sa Olga dostane.Tato nepredvidatelna žena sa snaži napravit vstah otca s dcerou a mysli si že dokaže komunikovat s mrtvymi.Anna potlača tymto pôsobom vlastne traumy.Brilantne pôsoby zaverečna scena kde su všetky tri postavy spolu.Tato scena je plna potlačaneho hnevu,radosti,sucitu a humoru.Sucitny postoj,ktory film prinaša nam zanechava melancholicku radost,ktora nam dava silu pripomenut že hoci mame niekedy pocit že naše duše su uväznene v našom tele,mame len jeden život,aby sme sa o ne postarali. ()
(50th KVIFF) Tou spoustou nenápadného humoru, který na sebe nijak neupozorňuje a spousta lidí ho v rámci jinak vážného dramatu o vážných vecěch může přehlédnout, mi Tělo lehce evokovalo Hausnerovou. Film na mě působil zvláštně odtažitě, přitom ovšem laskavě - což se tak trochu popírá a sám netuším, jak to Szumowská udělala. Určitě festivalový nadprůměr. 70 % ()
„Kdo miluje, není nikdy nemocný.” - Paradoxně tady byli nemocní nebo aspoň trochu na hlavu skoro všichni. Tohle lehce spirituální drama i přes notnou dávku černého humoru celou dobu vyznívá značně pesimisticky, aby v samotném závěru nabralo optimistický tón vzbuzující naději na lepší zítřky. Ta písnička, která k tomu zní, opravdu nemá chybu. (70%) ()
Reklama